Česko preferuje nerozvoj měst. S tím zatím nepohnula žádná vláda, říká architekt

Ředitel Kanceláře architekta města Brna Jan Tesárek v rozhovoru popisuje překážky, které brzdí rozvoj měst v České republice. Podle něj potřebujeme masivní změny, aby samosprávy měly zájem na svém rozvoji, a ne, aby ho odmítaly, nebo se mu dokonce bránily.

Brnu trvalo přes dvacet let, než se podařilo schválit nový územní plán. Jak se bez tak zásadního dokumentu může město rozvíjet a růst? Co to pro město znamenalo předtím, co to znamená teď? Jaké byly a jsou důsledky?

Původní územní plán z roku 1994 byl zastaralý, což přinášelo pro rozvoj města velké problémy. Například, pokud město nechce stagnovat, musí mít určené dostatečně velké plochy pro bydlení. A ve starém plánu už byly tyto plochy vyčerpány.

Zároveň bylo ve městě reálně mnoho areálů, kterým říkáme brownfieldy, tedy plochy převážně bývalých průmyslových fabrik s ukončenou výrobou. Starý územní plán v nich počítal právě jen s tou výrobou. Na mnohé tyto plochy už existovaly plány na proměnu, stavět se měly domy i celé nové čtvrti, chyběl jen územní plán, který by to umožňoval. A podobných příkladů bylo mnoho.

Navíc šlo o systémová nastavení. Minulý územní plán nám říkal naprosto přesně, co se má ve kterých plochách dít, co tam může a nesmí být. Ten nový to naopak takto striktně neříká, cílem je živé město s promíchanými funkcemi, které žije po celý den. Ale problémem potom samozřejmě bylo, že trvalo velmi dlouho, než byl nový územní plán projednán a schválen.

Čím to je?

Protože se do celého procesu zapojuje obrovské množství aktérů. A není výjimkou, že někteří občané nebo instituce mívají desítky nebo i stovky připomínek a námitek. Městské části, státní správa, spolky, občané. Svízel je, že kvůli této těžkopádnosti nejsme v rámci střední Evropy, a už vůbec Evropy, konkurenceschopní.

Prakticky to vypadá tak, že v každé věci proti sobě stojí zástupci stran, které chtějí přesný opak. Každý zájem má svůj protipól. Skloubit dopravní rozvoj, požadavky na životní prostředí a třeba památkovou ochranu je tak velmi složité.

A pak taky – všichni víme, že potřebujeme stavět nové byty, skoro nikdo ale nechce, aby se stavělo v jeho okolí. V Brně přišly tisíce připomínek, které musel pořizovatel územního plánu, tedy Odbor územního plánování a rozvoje brněnského magistrátu, vypořádat.

Nakonec se nový územní plán schválil v prosinci 2024. Co to pro město znamená?

Třeba právě to, že se odblokovala zmíněná rozsáhlá území brownfieldů. Ta je teď možné postupně zastavět, proměnit. Preferujeme princip, kterému se říká patnáctiminutové město. Takže nejde jen o nové byty, ale fungující čtvrti s obchody, službami, pracovními příležitostmi, školami, volnočasovým vyžitím a podobně.

Nový územní plán je pak v obecné rovině cesta, jak Brno rozvíjet. Město tak po dlouhých letech stagnace získalo velmi potřebnou vizi své budoucnosti.

Na co se tedy mohou lidé v Brně v tomto ohledu těšit? Co je čeká kromě toho – a to ví snad každý – že v Brně bude nová sportovní hala?

Do takového detailu územní plán nejde, neřeší konkrétnosti, ale opravdu výhradně koncepci rozvoje města. To znamená, že se pohybuje minimálně o jeden řád výš, když ukazuje, kde by se právě sportoviště mohla stavět. Takto řeší třeba velké rozvojové lokality. Brno jich má v tuto chvíli devět a plán umožňuje nárůst města až o 170 tisíc nových obyvatel.

Počítá územní plán s přesunem nádraží?

Ano, počítá. Cílem je dopravní udržitelnost a také napojení města na mezinárodní železniční síť. Výstavba nového nádraží a celého železničního uzlu Brno tak souvisí s vybudováním vysokorychlostní dráhy a s novým terminálem VRT u Vídeňské. A pak je tady rozvoj městské hromadné dopravy, který významně souvisí právě s obsluhou nového nádraží.

Co je vlastně v danou chvíli pro Brno a jeho rozvoj z pohledu ředitele Kanceláře architekta města největším problémem?

Chce se mi říct, že hlavní je politická stabilita. Aby mělo Brno koncepci, která se nebude po každých volbách výrazně měnit. Vizi dlouhodobou a odolnou v čase.

Pokud se ale podíváme na praktické problémy, vážně potřebujeme vyřešit dopravu. Dokončit velký městský okruh a svést na něj tranzit. To částečně zlepší situaci v zaplněných ulicích a otevře tak možnosti, které dnes nemáme. Je potřeba nebát se změn.

Napadá mě příklad – vedeme debaty, jak zkvalitňovat a kultivovat městské prostředí bezpečné pro lidi, a zároveň nám projíždí některé dálkové autobusy přímo problematickým prostorem před hlavním vlakovým nádražím. Aby se na dnešní stanoviště na Benešově dostaly, musí jet místy, kde by v jiných evropských městech byla pěší zóna.

Mohlo by vás zajímat: Záběry demolice brněnského Prioru

Záběry demolice brněnského Prioru | Video: Vojtěch Pospíšil

Pokud jim to nedovolíme, spousta věcí se vyřeší. Tím myslím úvahy a projekty, které už jsou na stole – velká a dlouho slibovaná proměna současného přednádražního prostoru a Benešovy a obecně i tzv. zklidňování centra města.

V úvodu jste řekl, že ztrácíme konkurenci. Čí je to odpovědnost?

Je potřeba provést masivní změnu a to je v kompetenci státu, tedy ministerstev. Náš současný způsob územního plánování je totiž zoufale neefektivní.

V jakém slova smyslu?

Je potřeba změnit nástroje, kterými plánujeme. Náš systém dogmaticky lpí na závaznosti všech úrovní plánovací dokumentace. A vzhledem k tomu, že se pohybujeme v živém a proměnlivém prostředí, i plánovací dokumentaci je potřeba aktualizovat a měnit.

Proces změny a jejího projednání je ale tak složitý a náročný, že trvá roky. To je potřeba opravit například zjednodušením územních plánů a zavedením úrovně detailnějších lokálních zastavovacích plánů s podrobnou regulací, na kterých se v rámci menšího území lépe najde shoda mezi zúčastněnými.

Dále, naše územní plány jsou nastaveny na „průměrnou malou obec“. Nerespektují větší města, jejich potřeby a fakt, že hledání způsobů řešení problémů je v nich násobně složitější.

Nemáme správně propojené plánování a financování. Samosprávy, které jsou odpovědné za stav obce, často nemají dostatečnou motivaci k rozvoji, k tomu, aby lákaly firmy a investory. Obce teď získávají peníze hlavně na základě počtu svých obyvatel. A tím to končí.

Pokud ale chce někdo postavit fabriku nebo třeba kancelářské budovy, tak vedení obce za to často nemá lidem co nabídnout a ti se obávají zhoršení podmínek pro život. Více peněz v obecní kase z daní z realizovaných záměrů, za které by bylo možné opravit náměstí, chodník, postavit školu nebo vybudovat park, by pro samosprávu jistě znamenalo pozitivní motivaci k rozvoji.

Takže to jde za zákonodárci?

To nezmění jedno ministerstvo. Pokud chceme být konkurenceschopní, přiblížit se alespoň Polsku, musíme to co nejrychleji změnit. Cílem je, aby samosprávy měly zájem na svém rozvoji, a ne, aby ho odmítaly, nebo se mu dokonce bránily. A ten rozvoj musí mít samozřejmě nějaká pravidla, mantinely. Jenomže v Česku je očividně obecně preferován nerozvoj.

Jak jsem říkal, u nás trvá změna územního plánu mnoho roků. V okolních evropských zemích se ale nemusí měnit územní plán celého města, klíčovou roli hrají podrobné zastavovací plány malých území, a navíc je možné odchýlit se od nadřazené dokumentace, pokud je s odchylkou všeobecný souhlas. I to je něco, co by nám hodně pomohlo.