Česko v létě neselhalo. To vás jen virus smetl z vlny optimismu, říká šéf české WHO

Jakub Heller Jakub Heller
28. 9. 2020 12:46
Svět dorazil do zatím nejhoršího okamžiku od počátku pandemie. V téměř každé evropské zemi se zvyšují počty nových pacientů, hospitalizovaných i obětí. Podle Srdana Matiče, šéfa české kanceláře Světové zdravotnické organizace (WHO), však není důvod k panice. "Ta čísla se dají srazit dolů," říká. Navíc se podle něj objevují indicie, že letošní chřipková sezona bude nejslabší za poslední léta.
Vedoucí české kanceláře Světové zdravotnické organizace (WHO) Srdan Matić.
Vedoucí české kanceláře Světové zdravotnické organizace (WHO) Srdan Matić. | Foto: Vláda České republiky

Překvapilo vás, jak prudce se v posledních týdnech situace v Česku zhoršila?

Upřímně, ani ne. Dalo se to očekávat, vzhledem k tomu, že všechna opatření byla uvolněna na začátku léta. Lidé se velmi rychle začali víc setkávat, bylo krásné počasí, období dovolených, začalo se cestovat jak po Česku, tak i do zahraničí. Množství kontaktů mezi lidmi pak náhle značně vzrostlo zejména začátkem školního roku, kdy se žáci vrátili do škol a lidé do práce. Dalo se čekat, že nastanou tyto důsledky. Podobný vývoj ostatně vidíme napříč celou Evropou.

Možná nebylo překvapení, že k tomu došlo. Ale není zarážející alespoň to, o kolik se situace zhoršila?

Virus má pouze jeden cíl - množit se, a tedy nakazit co nejvíce nových lidí. Nakolik bude ve své misi úspěšný a jak rychle se mu to bude dařit, je pouze otázkou ochranných opatření, která jsou přijata. Ale zase si nemyslím, že je úplně důvod si zoufat.

Proč myslíte?

I v situacích, kdy jdou čísla dramaticky nahoru, jako je tomu teď v Česku nebo i ve Francii, Velké Británii či Španělsku, je vždycky možné je zase srazit dolů zpět na úroveň kontrolovaného nízkého šíření. V Česku se to už ostatně podařilo během léta. Možná, že teď bychom neměli očekávat tak nízká čísla jako v létě, ale rozhodně je možné dostat je dostatečně nízko. 

Zmínil jste, že to není jen Česko. Minulý týden přibyly na celém světě 2 miliony nakažených, což je rekord. Jak je na tom teď situace ve světě obecně? 

Velmi se to liší. V některých částech světa jdou čísla nově nakažených stabilně dolů, v jiných zase rapidně stoupají, navíc mají relativně vysokou mortalitu a podíl vážných případů. Evropa je aktuálně ve fázi, kdy počty nových případů rostou téměř každý den ve většině zemí. Je zde celá řada lokálních ohnisek napříč celým kontinentem. Na druhou stranu má ale Evropa relativně nízký počet úmrtí. 

Nenechme se však uchlácholit. Tato čísla půjdou bezpochyby nahoru, protože je tu zpoždění přibližně sedm až dvacet dní mezi nárůstem nových případů a následným nárůstem hospitalizovaných a těch, kteří se dostanou do tak závažného stavu, že potřebují plicní ventilaci. To vše je nevyhnutelně následováno růstem počtu úmrtí. To teď vidíme i v České republice a je to standardní vývoj. 

Srđan Matić

Srđan Matić vystudoval Lékařskou fakultu Záhřebské univerzity. Pro WHO pracuje od roku 2001. Mimo jiné se věnoval problematice HIV/AIDS, pohlavně přenosných chorob a virových hepatitid, infekčních chorob a také problémům veřejného zdraví. Od roku 2018 působí jako vedoucí kanceláře Světové zdravotnické organizace v České republice.

Jaká opatření byste doporučil zemi, která je ve stejné situaci jako Česká republika?

Nemáme speciální doporučení pro Českou republiku. Máme stejná doporučení pro všechny země a ta zní: poskládat dohromady kombinaci různých opatření, která korespondují s aktuální situací v zemi. Žádné dvě země nejsou stejné, stejně jako nejsou stejné ani dva regiony uvnitř jedné země. Označujeme to jako lokální přístup, tedy přijímání konkrétních opatření na základě situace v dané oblasti a zhodnocení míry rizika. Opravdu tu není jedno jediné řešení, které samo vyřeší celý problém, vždy musí jít o kombinaci různých opatření.

Můžete být trochu konkrétnější? 

Rozhodně všem zemím doporučujeme testovat co možná nejvíce lidí, u nichž je podezření, že by mohli být nakažení, a tedy identifikovat tak co možná nejvíce nakažených. Dále zmapovat co nejvíce kontaktů těchto nakažených a izolovat je a současně zajistit zdravotnickou péči a dostatečnou lůžkovou kapacitu pro lidi, u kterých se rozvinula těžší forma nemoci. V neposlední řadě je nutné pokusit se zajistit, aby nemocnice mohly přijímat pacienty s covid-19, ale také aby současně mohly pokračovat v poskytování ostatní zdravotnické péče lidem s jinými problémy, než je covid-19. A pak máme doporučení pro lidi.

Určitě neuškodí si je zopakovat…

Je to zvýšená hygiena rukou, dodržování bezpečné vzdálenosti od ostatních lidí a zakrytá ústa a nos zejména tam, kde dodržení bezpečné vzdálenosti není možné. Je třeba nosit roušky všude tam, kde je to doporučené úřady, a samozřejmě obecně se snažit vyhýbat přelidněným místům, uzavřeným a špatně větraným prostorám.

Máme nového ministra zdravotnictví a ten navrhuje dvě nová opatření - zavírat restaurace večer o dvě hodiny dříve a dát studentům volné pátky. Myslíte si, že tato dvě konkrétní opatření mohou pomoci?

Cokoliv, co sníží kontakt mezi lidmi, potenciálně pomáhá. Pomůže to ale dost? To nevím, to teprve uvidíme. Ale jak už jsem říkal, jde o to najít správný mix opatření, který přinese kýžené výsledky. Je zde velká snaha zabránit opětovnému zastavení ekonomiky, jako se to stalo na jaře. To je velmi důležitý cíl. Protože ten nepřímý negativní důsledek covidové pandemie na společnost může být nakonec neúnosný. Takže tomu bychom se opravdu měli snažit vyhnout, pokud je to možné. 

A co je ten správný mix pro Česko?

To nikdo přesně neví, ale já věřím, že jsou to různá dílčí opatření, která sníží množství úzkých kontaktů mezi lidmi. A ta opatření, která navrhuje ministr zdravotnictví, jdou určitě tímto směrem. 

Takže vy si nemyslíte, že Česko přes léto v něčem selhalo a že teď vidíme přímý důsledek toho selhání?

Ne, nemyslím si, že Česká republika v průběhu léta nějak selhala. Myslím, že tu jsou velmi objektivní důvody, proč se situace náhle zhoršila, o nichž jsem mluvil. Domnívám se však, že mnoho lidí v České republice získalo na začátku léta dojem, že jsme nad virem vyhráli a že je pryč.

Ale virus ve skutečnosti nikam nezmizel. Pouze jsme mu nedávali moc příležitostí, aby se rozmnožoval. A na této vlně optimismu jsme dorazili ke konci léta. Myslím, že naše překvapení ze současného vývoje neplyne ani tak z toho, že by se virus zachoval nějak zvláštně, ale spíš z naší neochoty připustit si, že se situace zřejmě znovu zhorší.

Takže nikde v Česku nevidíte nedostatky?

Tak samozřejmě existují objektivní problémy, ty ale dobře v uplynulých dnech pojmenovali různí politici této země, a já do toho nechci vstupovat. Je těžké budovat stabilní systém, který zvládne podobnou krizi až ve chvíli, kdy už musíte s pandemií bojovat. Česko má také systém péče o veřejné zdraví, který byl založen za doby Rakouska-Uherska a byl významně reformován pouze jednou, ještě před revolucí. V podstatě jde o velmi robustní, ale ne úplně flexibilní systém. 

Kde vidíte největší problém?

Asi v podfinancování systému péče o veřejné zdraví, tedy i hygienických stanic, ale to se týká spousty dalších zemí, nejen České republiky. Kvůli němu však byla kapacita služeb veřejného zdraví v Česku na minimu. To nemohlo stačit k pokrytí takhle nečekaného a rozsáhlého rozšíření nové infekční nemoci. Vystavět však znovu instituce a udělat to dlouhodobě udržitelným způsobem stojí velké peníze, spoustu energie a mnoho času. Možná někde rychle seženete peníze a snad i spoustu lidí, ale čas neporazíte.

Česko se však snaží. Objevuje se snaha navýšit kapacity v trasování kontaktů. Otevřela se call centra, během léta se najalo 140 epidemiologů. To se nestalo z ničeho nic. To je výsledek práce bývalého ministra zdravotnictví a jeho týmu během léta. 

Foto: WHO

Česká republika aktuálně čelí možnosti uzavření hranic od svých sousedů. Myslíte si, že to je opatření, které pomáhá? Izolovat stát od okolí…

Od začátku pandemie WHO doporučovala neomezovat mezinárodní obchod a cestování. Zejména pak mezinárodní obchod. Uzavření hranic je opatření, které by mělo být využito zřídka, velmi opatrně a po co nejkratší dobu, pouze za účelem zabránění masovému importu viru ze zahraničí. Ve většině zemí v Evropě jsme svědky značného šíření viru a tato čísla jsou obecně celkem vysoká. Nemyslím si, že zrovna import viru z jiné země hraje v tuhle chvíli nějakou významnou roli. 

Viděli jsme to ostatně v České republice. Hodně lidí odjelo přes léto do zahraničí, do Chorvatska, do Španělska, do Řecka. A ano, byly tady nějaké případy přenosu viru ze zahraničí, ale nebylo to nic významného. Naprostá většina nákaz proběhla uvnitř hranic a stejné je to i v ostatních zemích. 

Máte už nějakou představu, kdy bude běžně dostupná vakcína?

To přesně nevíme. Právě teď existuje více než dvě stě kandidátních vakcín v nejrůznějších fázích vývoje, z nichž jen 38 se dostalo do fáze klinických testů na lidech a k 22. září devět z nich vstoupilo do třetí fáze klinického hodnocení. Dvě stovky se mohou zdát jako velké číslo, ale je běžné, že jen malá část vyvíjených vakcín se dostane do bodu, kdy se spolehlivě prokáží jako účinné pro velkou část populace a zároveň bezpečné. 

A ten termín?

Myslím, že můžeme být optimističtí v tom, že nakonec budeme mít účinné a bezpečné očkování proti covid-19. Jak rychle to bude, to vám teď nikdo nedokáže s jistotou říct. Pokud bych měl ale hádat, mohlo by to být na jaře nebo v létě příštího roku. 

WHO představila plán na férovou distribuci těchto vakcín po celé zeměkouli. Co to vlastně znamená?

Pokud se bavíme o vakcínách, je globální solidarita něco naprosto nezbytného. Pokud totiž pandemii nedostaneme pod kontrolu naprosto všude na celém světě, nedostaneme ji pod kontrolu nikde. Nemůžete covid-19 vyřešit jen v jedné zemi nebo v několika zemích. Proto na tom musíme pracovat společně. Ale v tom nás samozřejmě brzdí otázka rovnosti.

Rovnosti?

Chudé země bez pokročilých možností výzkumu a chudí lidé obecně by neměli být v nevýhodě oproti bohatým zemím a bohatým lidem. Proto musí vzniknout vhodná kritéria pro distribuci vakcíny, která alespoň z počátku rozhodně nebude dostupná pro všechny. Existuje několik mechanismů, které WHO podporuje. Jedním z nich je platforma Covax, ve které se ve společné snaze získat funkční vakcínu a sdílet rizika, která jsou s tím spojená, spojilo velké množství zemí, rozvinutých i rozvojových.

Zjednodušeně se tedy dá říct, že bohatší země zaplatí vakcínu těm chudším?

Už dnes rozvojové země získávají většinu pokročilé medicíny, včetně vakcín, prostřednictvím zdrojů, které přichází v podobě zahraničí pomoci. Na tom se nic nemění. Myšlenkou Covaxu je, že nejrozvinutější země nebudou myslet jen samy na sebe a nenechají ty méně rozvinuté napospas osudu. Podstatou je vytvořit kritéria, podle kterých budou nejprve očkování ti, kteří jsou v důsledku nemoci v největším ohrožení života, a ti, kteří mají největší podíl na tom, že se nemoc šíří dál. A to bez ohledu na to, ve které zemi takoví lidé žijí.

Skutečně věříte tomu, že vakcíny budou férově rozděleny po celém světě?

Nejsem podnikatel a obchodník, takže do detailu nevím, jak tyto mezinárodní mechanismy přesně fungují. Ale lidé, kteří tomuhle byznysu rozumí, jsou v téhle otázce velmi optimističtí. Tahle snaha rozdělit vakcínu na covid-19 spravedlivě po celém světě nemá co do velikosti v historii obdoby. Stojí za ní mnoho velkých zemí a mechanismů, které už v minulosti k podobnému účelu sloužily. Takže zkušenosti ani schopnosti to dokázat nám nechybí. Stejně tak jako mezinárodní politická podpora Evropské unie.

Předpokládám, že obava panuje zejména z toho, že bohaté země skoupí většinu vakcín pro svoje potřeby, aby nejdříve naočkovaly vlastní populaci. A jednoduše se na chudé země nebudou příliš ohlížet. K tomu tedy podle vás nedojde? 

Samozřejmě, že je tady vždycky riziko, že se něco takového stane. Existují ostatně země, které jsou extrémně neochotné zapojit se do sdílených mechanismů, které jsem popsal. Uvidíme, jak to nakonec dopadne. Z většiny rozvinutých zemí však zaznívá mimořádně silné vyjádření solidarity s rozvojovou částí světa.

Foto: WHO

Sledujete, jak covid-19 v posledních týdnech ohrožuje zdravotnický personál, jako jsou doktoři, zdravotní sestry a záchranáři? Hrozí, že to bude hrát velkou roli v dostupnosti intenzivní péče?

Ano, to skutečně hrozí. Zdravotnický personál a personál v první linii obecně je covidem-19 zasažen neúměrně často oproti běžné populaci. Pozorujeme mezi nimi nejen šíření nemoci, ale i těžké zdravotní komplikace, a dokonce i úmrtí. Je jasné, že každý zdravotní systém má svůj limit, kolik zdravotníků může být v jeden okamžik mimo hru. Můžete mít volná lůžka a celá nemocniční oddělení, ale když nemáte někoho, kdo by se staral o pacienty, nemáte nic. Tato čísla rostou, ale v České republice teď rostou čísla u všech profesí. Rozhodně je zde velké riziko, a to jak pro zdravotníky samotné, tak pro celý zdravotnický systém.

Jsme na prahu období chřipkové sezony. Máte nějakou představu, jak nebezpečné je nakazit se současně koronavirem a chřipkou?

Myslím, že to se teprve ukáže. Mnoho vědeckých prací na tohle téma zatím nevzniklo. Částečně proto, že covid-19 nabral v Evropě a v Severní Americe na síle až na samotném konci poslední chřipkové sezony. Víme ale, že se lidé skutečně mohou v jeden okamžik nakazit více než jedním infekčním agens (bakterie, bakteriální toxin, parazit, virus, apod. - pozn. red). Je však možné, že k tomu ale tak často docházet nebude.

Proč myslíte?

Součástí WHO je globální systém sledování chřipky, který získává o této nemoci obrovské množství dat z mnoha členských zemí. A během letošního léta jsme zaznamenali mimořádně nízké počty pozitivních testů na chřipku. A tím myslím skutečně podstatně nižší čísla, než na která jsme zvyklí. Dokonce tak malá, že se někteří vědci obávají, že máme k analýze příliš málo dat na to, abychom dokázali předpovědět, jaký typ vakcíny bychom měli vyvinout pro příští chřipkovou sezonu.

Čím to je?

Je to s největší pravděpodobností výsledek nošení roušek a fyzického odstupu, který od sebe lidé udržují. To, co nám pomáhá chránit se před covidem-19, nás částečně chrání i před chřipkou. Je tak možné, že letošní chřipková sezona by mohla být poměrně mírná. Nicméně se každý samozřejmě letošní chřipkové sezony obává, protože jistě způsobí spoustu zmatku. Budeme mít pacienty s na první pohled totožnými symptomy respiračních onemocnění, jako je teplota, bolest svalů či bolesti hlavy, a nebudeme vědět, jestli to je chřipka, covid-19, nebo něco jiného. Je proto nezbytné, abychom dokázali pacienty správně a rychle diagnostikovat a efektivně jim poskytnout odpovídající péči.

Americký Výbor pro zahraniční věci tento týden vydal finální zprávu, která měla prověřit roli Číny v rozšíření pandemie covidu-19. Zpráva obvinila Peking z toho, že se hrozbu koronaviru snažil utajit například ničením důkazů a potlačováním informací. Píše se v ní, že globální pandemii šlo předejít, kdyby jen Čína jednala transparentně a odpovědně. Co si o tom myslíte?

WHO byla požádána, aby vyjednala podmínky, za jakých by do Číny mohla vyrazit mise, která by okolnosti vzniku koronaviru prozkoumala. První jednání s čínskou stranou o složení týmu už proběhlo před nějakým časem. Jsme teď v přípravné fázi. 

Kdy se vyšetřování v Číně uskuteční?

To je otázka na někoho jiného.  

Pokud tedy k vyšetřování v Číně někdy dojde, co bychom se mohli dozvědět?

Stále nemáme jasnou odpověď na to, kde koronavirus vznikl, jak a kde došlo k tomu, že napadl člověka. To jsou všechno otevřené otázky, které nemohu dále komentovat.

Na WHO se za posledního půl roku snesla i řada kritiky. Leckdo vám vyčítá, že jste příliš pozdě začali k situaci přistupovat jako k pandemii, nebo i to, jak dlouho vám trvalo, než jste jako ochranný prostředek doporučili roušky. Myslíte si, že WHO během krize ztratila část své důvěryhodnosti?

Nemyslím si, že můj osobní názor na tohle je podstatný. Podstatná jsou fakta. V České republice WHO působí více než 20 let. Naše spolupráce s ministerstvem zdravotnictví je v posledních osmi měsících velmi intenzivní. České vládě jsme byli schopni poskytnout data a zkušenosti z celého světa a zároveň smysluplně konzultovat tvorbu preventivních opatření.

Hned na jaře, než byly v Česku testy dostupné, jsme zprostředkovali testování zdejších vzorků v Německu. Později jsme do českých laboratoří dodávali chybějící materiál. Právě teď spolu se Státním zdravotnickým ústavem připravujeme kontrolu kvality 108 laboratoří, které v Česku testy na covid-19 provádějí.

Foto: WHO

Mě ale skutečně zajímá, zda reputace WHO během krize utrpěla. Ta americká zpráva, kterou jsem zmiňoval, z nekontrolovaného rozšíření nemoci totiž obviňuje kromě Číny i vaši organizaci. Tvrdí, že WHO zcela selhala v tom, aby na chování Číny jakkoliv upozornila…

WHO je zvyklá učit se ze své minulosti. Členské státy se na květnovém zasedání shodly, že by měla proběhnout nezávislá kontrola toho, jak svět na pandemii koronaviru zareagoval. Součástí této kontroly bude i důkladné prověření akcí WHO, a zdali přišly včas a jestli byly adekvátní a dostatečně razantní. Tímto posouzením projdeme bez ohledu na to, že jsme uprostřed boje s pandemií. Než krize skončí, budeme tak vědět, jestli byla naše reakce správná, nebo špatná.

Jak myslíte, že ta kontrola dopadne?

Určitě objeví spoustu oblastí, kde jsme postupovali velmi správně. A bude zajisté obsahovat i doporučení pro členské státy, kde je potřeba něco změnit. Naposledy WHO podobnou kontrolou prošla po epidemii eboly v západní Africe. Tehdejší doporučení jsme vzali velmi vážně, a i díky nim jsme byli teď mnohem lépe připraveni zvládnout ohrožení veřejného zdraví na mezinárodní úrovni.

Takže se kontroly neobáváte?

Já osobně pro WHO pracuji dvacet let a z mého pohledu to byla ze strany naší organizace mimořádně efektivní reakce. Nesouhlasím s tím, že k pandemii došlo, zatímco jsme spali. Je ale třeba si uvědomit, že je značný rozdíl mezi tím, co si veřejnost myslí, že je v moci WHO, a tím, jaké pravomoci WHO skutečně má. 

Můžete dát nějaký příklad? 

Stačí se podívat na tu Čínu, o které jste mluvil. Lidé si zpravidla myslí, že tam byly nějaké informace, ke kterým měla WHO přístup a které zatajila před zbytkem světa. My ale máme jen takové informace, které jsou nám členské státy ochotny poskytnout, a ve chvíli, kdy nám je poskytnou, okamžitě k nim mají přístup i ostatní členské státy. Nic neskrýváme.

Můžeme se státy samozřejmě vyjednávat, aby nám daly podrobnější informace a odpověděly na naše otázky, ale když to neudělají, nemáme, jak je k tomu donutit. Svým způsobem máme bezzubý mandát. Na druhou stranu je to přesně tak, jak si členské státy přály. Je jen na nich, jestli chtějí dát WHO větší autoritu, nebo ne.

 

Právě se děje

Další zprávy