reklama
 
 

Česká studentka se dostala na Stanford, mezi světovou elitu jí pomohlo, že učila angličtinu v Barmě

AKTUALIZOVÁNO 20. 3. 2017
Na Stanfordskou univerzitu se Čech nedostane jen tak. Osmnáctileté Barboře Davidové se to letos povedlo. A to i díky jejím zájmům. V Barmě učila mladé dívky angličtinu, pomáhá s charitativními akcemi, věnuje se skialpinismu a zdolává ledovce. Kromě oblíbené fyziky a matematiky se rovněž vzdělává i v historii a dalších oborech. Mluví hned čtyřmi světovými jazyky. Příprava na přijímací zkoušky jí spolkla takřka veškerý volný čas a sebrala jí i mnoho sil. Nikdy však nepřemýšlela o tom, že by svůj sen vzdala.

Praha - Na gauči v knihovně krčského gymnázia Nový PORG sedí drobná dívka v černých šatech. Před novinářskou návštěvou působí suverénně, její projev je kultivovaný s velmi pestrou slovní zásobou.

Místy to vypadá, že je na přítomnost médií zvyklá a rozhovory poskytuje každý týden. Tak tomu pochopitelně není. Ale to se může s postupem času změnit. Ve svých 18 letech totiž učinila důležitý krok, který může nastartovat její kariéru k velkým úspěchům.

Zatímco většina jejích vrstevníků se na přijímací zkoušky na vysoké školy začíná teprve chystat, Barboře Davidové přišel dopis o přijetí už v prosinci. Navíc ne od zrovna obyčejné vysoké školy, nýbrž od Stanfordovy univerzity, která je v různých žebříčcích opakovaně řazena mezi tři nejlepší univerzity světa.

Škola s takovou pověstí si studenty vybírá mezi těmi nejtalentovanějšími. Dostat se na Stanford je velmi obtížné. "Je to výjimečný úspěch," komentuje Bářino přijetí Jakub Tesař z Fulbrightovy komise, která se zaměřuje na studentské výměny mezi Českem a Spojenými státy.

"Stanford je dneska v Americe zcela nejvýběrovější univerzita. Je dokonce výběrovější než Harvard. Bere méně než pět procent studentů, což je obrovská selektivita," říká.

Čeští studenti na Stanfordu

V posledních letech se na Stanford dostali dva čeští studenti: Jan Kolmaš a Aleš Weiser. Kolmaš studoval magisterský obor letectví a kosmonautika, Weiser v letech 2012 - 2014 absolvoval na Stanfordu magisterský obor Východoasijská studia. Oba získali po přijetí na prestižní univerzitu stipendium od Nadace Bakala Foundation.

I přes to se však mladá studentka takové výzvy nezalekla. O Stanfordu začala vážněji uvažovat před čtyřmi lety. Přestože ji nejvíc baví matematika a fyzika, zajímá se i o další obory. Má ráda rovněž historii a věnuje se studiu jazyků. Koneckonců mluví anglicky, španělsky, francouzsky a před třemi lety začala i s němčinou.

Už nyní se kvůli mezinárodní maturitě, která je nejen časově náročnější než ta tuzemská, musela zbavit několika předmětů. A to bude maturovat místo povinných šesti předmětů ze sedmi. "Už teď mi například chybí biologie a chemie, kterou nemám. Takže vzhledem k tomu, že se vždycky budu snažit vzdělávat v různých oborech, tak je pro mě Amerika úplně ideální," myslí si Bára.

Studovat matematiku v kombinaci s hudbou? Žádný problém

Americké školy jsou v tomto odlišné od těch českých. V Česku se studenti hlásí na konkrétní obory, zatímco za oceánem žádné obory jako takové neexistují a uchazeči se hlásí na celou školu, v rámci které pak mohou studovat širokou škálu předmětů od technických až po ty humanitně zaměřené. Do konkrétního oboru se profilují až po druhém roce studia.

Navíc vedle tohoto hlavního oboru si pak určují i vedlejší specializaci, která se od hlavního zaměření může diametrálně lišit. Vedle hlavní matematiky tak mohou jako vedlejší specializaci studovat třeba hudbu. Škola navíc tyto nezvyklé kombinace podporuje.

A právě to byl pro Báru nejpádnější argument, proč si vybrala americkou univerzitu. Úzce se nezaměřuje jen na svou oblíbenou matematiku a fyziku. Vedle zmíněných jazyků a historie se rovněž věnuje sportu a v dětství hrála na klavír. Na otázku, který předmět ji nebaví, až po chvilce váhání s úsměvem přiznává, že snad jen výtvarná výchova ji nikdy příliš nebavila a nešla.

Je to patrně způsobeno i rodinným prostředím. Zatímco její otec zaměřený na technologie jí už jako malé během výletů popisoval fyzikální zákony a společně spolu sledovali pořady britské stanice BBC o planetách a vesmíru, od maminky vystudované ekonomky pravděpodobně zdědila část humanitního zaměření.

Plýtváme potenciálem. Mnoho studentů o možnosti studovat na prestižních univerzitách neví

Na Stanford se hlásí nejtalentovanější mladí lidé z celého světa, přesto jich více než 95 procent neprojde přes náročné přijímací zkoušky. Na ty je se třeba připravovat několik měsíců. Často potřebují studenti i pomoc druhých. Jednou z hlavních Bářiných opor byl Jakub Haláček, který pomáhá studentům na PORG s přihláškami a přípravou na zahraniční univerzity.

Haláček se domnívá, že alespoň minimální podpora od školy je nutná. "Je třeba těm studentům vyjít vstříc, když mají období, kdy opravdu musí každý den několik hodit tvrdě makat. Může se stát, že student ráno přijde do školy úplně hotový, protože do dvou ráno něco psal, něco odevzdával," myslí si.

Nejdůležitější však podle něj je ale poskytnout studentům informaci, že studovat na nejprestižnějších školách je vůbec možné a co všechno to obnáší. Právě ta se podle něj drtivé většině studentů nedostává. Kdyby se přístup škol změnil, na prestižních světových univerzitách by bylo podle jeho názoru mnohem víc českých studentů.

"Těch talentovaných a neuvěřitelně pracovitých lidí je tu celá řada. Potenciál studenti mají. Nicméně drtivou většinu absolutně nenapadne, že ta meta je někde výš než přihlásit se na českou školu. Nedostávají informaci nebo netuší, že je vůbec reálné, že já tady z nějakého městečka nebo vesničky si pošlu přes internet přihlášku, udělám pohovor a oni mě jednoho dne vezmou, byť to říkám velmi zjednodušeně. Ale spousta studentů o tom neví a je to plýtvání potenciálem," domnívá se Haláček.

Přijímačky jsou náročné, příprava si vyžaduje několik měsíců

Přijímací zkoušky na Stanfordovu univerzitu jsou skutečně náročným procesem, který se skládá z několika částí. Ta první pro Báru začala už na konci roku 2015, kdy psala standardizované testy, které testovaly její schopnost porozumět textům, vyjádřit se v psané podobě a z matematické dovednosti. Pokud chtěla pomýšlet na úspěch, musela se umístit mezi nejlepší dvě procenta studentů z celého světa, kteří si tímto testem prošli.

Čekal ji však ještě písemný test ze tří oborů, které si sama vybrala. Zvolila si těžší verzi matematiky, fyziku a španělštinu, aby kromě technického zaměření ukázala i svou humanitní stránku. Právě k oborové rozmanitosti studentů univerzita hodně přihlíží.

Kromě testu z angličtiny musela napsat i několik esejí, ve kterých měla prezentovat své aktivity a zájmy. "Psala jsem tam, že studuji hodně jazyků, že cestuji po celém světě a jazyky trénuji. Pro ně bylo hodně atraktivní, že sportuji zajímavým způsobem. Dělám skialpinismus a lezu po ledovcích, což tady v Evropě nemusí vypadat tak zvláštně, ale pro tu Ameriku je to něco, s čím se oni nesetkají denně. A svoji hlavní esej jsem založila na tom, že se zajímám o ženská práva a o jejich zlepšování v rámci zemí třetího světa," říká k esejím, na kterých strávila desítky hodin.

"Pomůže vám to se odlišit od zbytku lidí, které standardizované testy napíšou také na 98 percentil. Musí tam být něco, co vás oddělí od zbytku," vysvětluje Bára. Ve svých textech tak psala také o tom, že strávila tři týdny v Barmě, kde učila malé dívky angličtinu, což propojila se svým zájmem o emancipaci.

Univerzita se však obrací i na školu studentů a i od ní si zjišťují informace o svých uchazečích. "My jim musíme dát kompletní report o studentovi. Ve druhém ročníku může mít malinko horší známky a ihned se ta univerzita ptá, nebo my jim to už automaticky vysvětlujeme, že tam byl pokles z nějakého důvodu," říká Haláček, který psal jedno z doporučení. Další dvě ještě psali učitelé matematiky a historie.

Hlavní je rozmanitost

Podle Haláčka je nejdůležitější, aby přihláška měla několik rozměrů. Nestačí jen zdůrazňovat, že se student zajímá o jeden obor, i když je v něm třeba nejlepší. Proto je potřeba ukázat, že se student zajímá i o jiné obory a že se věnuje například dobrovolnictví. "Rozmanitost studentů je přesně to, co americké školy vyhledávají. Protože jedno z jejich oblíbených hesel je, že připravujeme studenty na povolání, která teprve budou," zdůrazňuje.

Poslední částí přijímacího řízení, byť nepovinnou, ale doporučovanou, je ústní pohovor se spolupracovníkem univerzity, se kterým uchazeč znovu rozebírá své aktivity a oblasti zájmu.

Barbora Davidová celé dlouhé přijímací řízení zvládla. Absolvovat ho bylo náročné jak časově, tak i psychicky. "Měla jsem pocit, že to nedokážu kvůli tomu, že jsem se snažila dělat více věcí najednou. Snažila jsem se rozvíjet pořád v mimoškolních aktivitách a zároveň jsem cítila, že na to zoufale nemám čas, protože jsem se snažila připravovat na standardizované zkoušky. A musela jsem také pracovat normálně do školy a byla jsem z toho někdy hodně vyčerpaná," uznává.

"Nikdy jsem samozřejmě ani na chvilku nepochybovala, že druhý den vstanu a začnu pracovat nanovo. Spíše někdy jsem byla ve stavu, kdy jsem si říkala, jestli to má vůbec ještě cenu. Ale věděla jsem, že už jsem do toho vložila tolik práce a úsilí a že ten sen je tak velký, že musím setrvat," přiznává. A pevná vůle se vyplatila. Od září bude studovat na jedné z nejprestižnějších univerzit světa.

autor: Radek Dragoun

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama