reklama
 
 

Česká národní budova v New Yorku je mrtvá, tvrdí Fejk

8. 1. 2011 22:36
Bývalý ředitel pražské zoo se právě předčasně vrátil z New Yorku, neprosadil se tam.

Praha - Petr Fejk možná chtěl z České národní budovy v New Yorku udělat druhé zoo, jak ho obyvatelé a návštěvníci Prahy znají z Tróji - alespoň z pohledu marketingu.

Narazil ale prý na "neprůstřelné" osobní vazby mezi diplomaty a vybranými umělci, které z Českého centra, sídlícího v budově, udělaly "intelektuálský klub" pro pár desítek diváků.

"V Českém centru v New Yorku má zpívat třeba i Karel Gott," myslí si ale Fejk, který se vrátil z americké mise zpátky do Prahy. 

Aktuálně.cz poskytl rozhovor o tom, proč do New Yorku odešel a proč tam neuspěl. Přinášíme jednu ze tří částí výpovědi, kterou o své americké zkušenosti našemu serveru sdělil.

A.cz: V české diplomacii jste vydržel jen rok. Dá se říct, že s lemury je lepší komunikace než s českou diplomacií?

Petr Fejk

Petr Fejk

  • Petra Fejka proslavilo jeho šéfování pražské zoo. V roce 1997 do zahrady vystudovaný učitel češtiny a dějepisu přišel z rockového klubu Belmondo, který v první polovině 90. let vlastnil a provozoval.
  • Jako první nevystudovaný zoolog v pozici šéfa zahrady se mezi svými podřízenými prosazoval nejdřív s obtížemi.
  • Do širšího povědomí vstoupil především po ničivých povodních v roce 2002, kdy celá republika sledovala snahy o zachránění tonoucích zvířat. Pražskou zoo se Fejkovi podařilo vytáhnout mezi nejnavštěvovanější místa v České republice.
  • Přestože si dokázal podmanit média, postupně se začaly objevovat i informace o jeho sklonech k autoritářství při řízení zahrady.
  • Z pražské Tróji odešel po dvanácti letech - a na odchodu ze zoo se zastavil až v New Yorku.
  • V roce 2010 tam řídil Českou národní budovu i České centrum v ní umístěné. Svůj předčasný odchod zdůvodnil tím, že přestože byl dvojnásobný šéf, ocitl se za oceánem bez dostatečných kompetencí.

Zoo je taky státní podnik, umím se orientovat ve státních strukturách. Šlo jen o to, do jaké míry si dokážu vybojovat prostor pro svoji samostatnost. I druhá strana věděla, že jsem solitér, který se nenechá vodit za ručičku. Ale v zoo jsem měl prostor, někdo mi tam důvěřoval a nechal mě, abych stav, který není optimální, změnil. V New Yorku ne. Když jsem odjížděl, byly tam dvě výstavy, které trvaly dohromady tři měsíce a průměrná návštěvnost v Galerii Českého centra byla nula. Pro mě je Česká národní budova, která stála 800 milionů korun, mrtvá, pokud tam občas přijde pár desítek lidí. Kdybych tam zůstal, odpovídal bych za něco, s čím se nemůžu ztotožnit.

A.cz: Může však Newyorčany doopravdy česká kultura zaujmout?

Může. Jde jen o to, jak se jim česká kultura naservíruje. Jsme malá země, tak to chce trpělivost, a občas výraznou imagovou akci. Občas musíte veřejnost vyrušit, dát nějakou facku, abychom upoutali. Musíte ven z té budovy. Ani koruna z dvacetimilionového rozpočtu například nejde na reklamu. Myslím si, že je strašná chyba, že České centrum je hodně závislé na osobních vazbách lidí, jak na ústředí, tak i v New Yorku. Nemá univerzální platnost a hodně je to závislé na jejich osobním vkusu. Na té budově je napsáno Národ sobě, to si přece přímo říká o univerzální dramaturgii. Nejen tu zaměřenou na vkus a osobní okruhy několika lidi z Českých center. Tím se z toho stal intelektuálský klub.

A.cz: Tak tam podle vás snad chybí Karel Gott?

Chybí tam šíře záběru. Vy na sebe musíte navázat i ty, kteří neodpovídají vašemu vkusu. Občas je třeba vyjít vstříc návštěvnosti, prestiži, společenskému ohlasu. Má tam být intelektuálské čtení knížky, na které přijde dvacet lidí, o víkendu pohádka pro děti, stejně tak i třeba Gott, na nějž přijde 700 lidí. Na něj přijdou většinově Češi, ale vezmou s sebou další, to pak může přivést sponzory.

A.cz: Mluvíte o osobních vazbách. Co konkrétně vám například nevyhovovalo?

Zažil jsem například, že České centrum odmítlo udělat výstavu malíři, který chtěl veškeré náklady zaplatit sám. Z dramaturgických důvodů. A rozhodně nešlo o nějakou šmíru. Naopak. České centrum však raději investuje do výstav, na které nikdo nechodí. Na rozdíl od nich si já cením u tvůrčích lidí nejen uměleckých kvalit, ale i schopnosti umět se o sebe také trochu postarat.

A.cz: Chtěl jste z toho mít druhé zoo a nevyšlo to.

Mně se tam v podstatě nepodařilo nic. Jedině, že jsem se vyléčil z té závislosti na zoo. Já se osobně cítím být specialistou na co nejkvalitnější provoz neziskových organizací. A je jedno, zda je to v zoo nebo v kulturním domě.

autor: Tereza Šídlová | 8. 1. 2011 22:36

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama