Na družici s názvem VZLUSAT-2 je hned několik přístrojů. Dvě kamery slouží k podrobnému pozorování Země a k pořízení detailních snímků. Detektor pro mapování vesmírného počasí má zjistit co nejvíce o kosmickém záření, které by mohlo ohrožovat budoucí lidské posádky a jejich přístroje na oběžné dráze. A pak tu jsou dva detektory gama záření, které zkonstruoval maďarsko-česko-japonský tým. Tento typ se již osvědčil minulý rok, když startoval na slovenské družici.
"S jeho pomocí dokážeme rutinně detekovat záblesky gama záření. Předchozí přístroj dosud detekoval pět takových záblesků, dva z nich během pouhých osmi hodin v noci z 18. na 19. října," líčí Norbert Werner z Ústavu teoretické fyziky a astrofyziky Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity.
Jak popisuje, srdcem detektorů je krystal jodidu cesného. Když ho zasáhne foton gama záření, vzniknou v něm optické fotony, tedy záblesk světla, který zachytí inovativní křemíkové detektory. Vědcům to umožní odhalit gama záblesky a zjistit jejich průběh. "Nejzajímavějším výsledkem by byla detekce záblesku gama záření ve stejnou dobu, kdy detektory Ligo či Vergo zachytí gravitační vlny. To se doposud podařilo jen jednou a byly z toho fantastické výsledky," přeje si Werner.
Cílem vědců je vytvořit celou flotilu takových detektorů, které by měly postupně monitorovat celou oblohu. "Pak už naší pozornosti žádný gama záblesk neujde. Stejná flotila také zjistí polohu záblesku na obloze a upozorní další astronomy, kam mají namířit své dalekohledy," vysvětluje vědec. Výzkum krátkých gama záblesků jim může prozradit mnohé o tvorbě prvků těžších než železo, jako jsou například zlato a platina.
Výzkum dlouhých gama záblesků, které se odehrávají ve vzdáleném vesmíru, některé dokonce až na hranici pozorovatelného vesmíru, zase může napovědět víc o podmínkách v době, kdy vznikaly první hvězdy a první galaxie.
Jak popisuje mluvčí Výzkumného a zkušebního leteckého ústavu Daniel Zeman, všechny nanosatelity jsou v raketě umístěny v takzvaném oddělovači družic ve svých pouzdrech. Z rakety se odděluje nejdříve oddělovač, který následně doputuje na správnou oběžnou dráhu neboli orbitu, kde jednotlivé nanodružice vypustí z pouzder. "Orbita je tedy předem dána, ale s určitou rezervou, plus minus několik kilometrů. Orbita se vybírá dle mnoha faktorů, například k čemu bude družice sloužit, jaké je množství radiace a podobně," doplňuje Zeman.
Se satelitem čeští vědci komunikují prostřednictvím rádia. Povely lze předávat družici v momentě, kdy přelétá nad pozemní stanicí. V tento moment z ní lze také stahovat data. "Náš ústav je ale zapojen do globální sítě pozemních stanic, proto může se satelitem komunikovat a stahovat z něj data téměř kdykoliv," dodává Daniel Zeman.
Video: Podívejte se na start české družice VZLUSAT-2 na Muskově raketě Falcon
