Češi oproti roku 1918 žijí o generaci déle. Stárnutí změní důchod i práci k nepoznání

Markéta Šrajbrová Jan Wirnitzer Markéta Šrajbrová, Jan Wirnitzer
10. 9. 2018 13:29
Zatímco ročník 1920 měl při narození naději na necelých padesát let života, loni narození chlapci budou dle statistik žít 76 let a dívky skoro o šest let déle.
Ilustrační foto
Ilustrační foto | Foto: Thinkstock

Praha - Sto let od vzniku samostatného státu se ukazuje, jak moc se proměnila - a stále mění - délka života Čechů. Statistici spočítali, že naděje dožití se za století samostatné republiky zvýšila o 32 let života u žen a o 29 let u mužů.

Nabízí se otázka, jak jsou mladší ročníky na "čas navíc" připravené. Nejmladší dnešní generaci čeká delší život, ale především bude žít v jiném světě. Takovém, kde zmizí ostrá hranice mezi produktivním věkem a důchodem, kde se lidé budou muset celoživotně vzdělávat a kde kvůli klesající porodnosti bude připadat stále méně mladých lidí na stále více důchodců.

Otázkou je, budou-li to vůbec ještě důchodci. Odborník na pracovní trh Tomáš Dombrovský z poradenské společnosti LMC během veřejných vystoupení rovnou svým posluchačům říká, ať raději s žádným důchodem nepočítají.

"I kdyby nějaký penzijní systém přežil nebo se vybudoval nový, tak přístup k tomu, jak pracujeme a odpočíváme, se výrazně promění. Podle mě bude úplně přirozené co nejdéle dělat něco smysluplného," myslí si Dombrovský a dodává, že lidem se žije lépe, když mají pocit, že jsou užiteční. K ochotě lidí pracovat i ve stáří podle analytika přispěje i to, že díky automatizaci bude postupně klesat podíl těžce fyzicky pracujících.

Prosperita učí firmy využívat zkrácené úvazky. Bude se to hodit

V soudobém Česku platí, že když člověk dosáhne stanoveného důchodového věku, ze dne na den přestane pracovat a odejde na odpočinek. Podíl pracujících důchodců je tu oproti Evropě nízký - stát penzisty do práce nemotivuje a firmy se ještě nenaučily nabízet jim zkrácené úvazky. Začíná je do toho ale nutit rekordně nízká nezaměstnanost i výhled do budoucna. Dombrovský na základě demografického vývoje odhaduje, že za deset let bude v Česku o půl milionu zaměstnanců méně než dnes.

V budoucnu tak podle něj bude odchod do penze pozvolnější, což podpoří i přístup mladých, kteří flexibilitu v práci vyžadují čím dál víc. "Nestačí jim mít jednu práci na plný úvazek, nedejbože na pět let a více. Mnohem více si své aktivity mixují," říká analytik, který očekává výrazné proměny konceptu zaměstnávání jako takového. "Je opravdu neudržitelné uzurpovat si veškerý produktivní čas jednoho člověka 'od-do'. To už se přežilo," soudí.

Další změnu v pojetí práce přinese podle Dombrovského skutečnost, že ji mladí nechápou jen jako prostředek obživy, ale mnohem víc v ní hledají smysl. "Posouváme se do modelu, kdy lidé tím, co, za jakých podmínek a v jakém prostředí budou chtít dělat, budou výrazně ovlivňovat podobu světa. Znamená to samozřejmě přebírání výrazně větší odpovědnosti. Ne každému to vyhovuje," podotýká Dombrovský.

Odhadovat, jak bude v budoucnu vypadat pracovní trh, a připravovat se na konkrétní proměny je podle Dombrovského ošemetné. Jedno je ale prý jisté - práce se lidem proměňuje pod rukama. Například kdysi typická dělnická profese soustružníka je v podstatě programátorskou pozicí a lidem v budoucnu vzdělání z mládí k životu stačit nebude. Učit se zkrátka budou celý život.

Vláda zatím nic nedělá

Vzhledem k tomu, že populace stárne a porodnost klesá, je v Česku stále aktuálnější debata, jak si s tím stávající penzijní systém poradí. "V první řadě bychom si měli přiznat, že při současném nastavení to nejsme schopni zvládnout," myslí si ekonom z CERGE-EI Jiří Šatava.

Plánů na důchodovou reformu byla v minulosti celá řada, mluví o ní ve svém seznamu slibů i vláda Andreje Babiše (ANO). Konkrétní obrysy ale zatím nepředstavila. Šatava připomíná známou radu, že by se lidé neměli spoléhat jen na stát a raději by si měli na důchod spořit i sami.

Kromě toho ale soudí, že se Česko do budoucna nevyhne zvyšování věku odchodu do důchodu. Hranice se postupně zvedala od roku 1996 a Češi si na to, ač neradi, zvykli. Minulá vláda důchodový věk zastropovala na 65 letech, jenže ty budoucí možná tváří v tvář stárnutí populace čeká přehodnocení tohoto kroku. "Bude se nám potom hůř zvykat na to, že strop tak úplně neplatí," odhaduje ekonom Šatava.

Žijeme skutečně o tolik déle než za Masaryka? Ne tak docela

Prodloužený život lidem nespadl jen tak do klína, důvodem je celá řada navzájem provázaných změn. Důkladnější pohled do historie demografického vývoje v posledních sto letech odkrývá některé zajímavosti, které ze samotných statistik nejsou až tak patrné.

Demograf Ondřej Nývlt ze společnosti Median upozorňuje, že čísla z roku 1920, kdy muži měli naději dožít se v průměru 47 let a ženy 49,6 roku, jsou výrazně ovlivněná tehdejší vysokou kojeneckou úmrtností. "Ještě v roce 1937 se patnáctých narozenin dožilo pouze 85 procent živě narozených dětí," říká. Smrtelnou daň si mezi dětmi za první republiky vybírala především tuberkulóza, které v roce 1920 podlehlo 26,5 tisíce lidí - pro srovnání, to je čtvrtina dnešního populačního ročníku v Česku.

Za nízkými čísly z roku 1920 je skutečnost, že se naděje dožití udává pro právě narozené děti. Ty, které tehdy přežily prvních pět let života, před sebou v průměru měly výrazně delší život než necelou padesátku.

Zajímavostí podle Nývlta je skutečnost, že v prvních dvanácti letech vlády komunistů v Československu se naděje dožití výrazně prodlužovala. Na začátku 60. let se Československo v této statistice dostalo na desáté místo v Evropě a na osmou nejnižší míru kojenecké úmrtnosti.

Nutno však dodat, že délka života rostla i v nekomunistických evropských zemích. "Zub", který v grafech ukazujících vývoj očekávané délky dožití vytvořila druhá světová válka, stejně jako rychlý nárůst délky života po ní, ukazují jak data z Česka, tak například ze Spojeného království.

"Mezi důvody růstu délky života po roce 1945 patří významný pokles kojenecké úmrtnosti, zlepšování úrovně a dostupnosti zdravotní péče včetně očkování a dalších preventivních opatření. Ale také to, že život v tehdejším - třebaže komunistickém - Československu představoval pro mnoho lidí pozitivní faktor a obyvatelstvo se vůči sobě samému chovalo nedestruktivně," říká Nývlt.

Od šedesátých let se ale Česko začalo stávat evropským unikátem v pravém opaku. Organizace zdravotní péče se nerozvíjela, až do roku 1968 neexistovalo ministerstvo sociálních věcí. Zaostávala technika ve zdravotnických zařízeních, a to jak kvalitou, tak počtem přístrojů.

"Kvalitní péče byla pro privilegované vrstvy nebo za úplatu, životní styl české populace se stal velmi nezdravým, kupoval se nekvalitní alkohol i potraviny. V době normalizace také převážil negativní názor na život a neexistence pozitivních životních aspirací. To spolu s nedostatkem péče o sebe vedlo k předčasnému stárnutí," vystavuje Nývlt vysvědčení létům takzvané normalizace, za nichž se Československo stalo jednou ze zemí s nejnižší úrovní naděje dožití v Evropě.

Změnu přinesl až rok 1989, po kterém začal průměrný věk růst a Česko se opět stalo premiantem v dobrém slova smyslu - alespoň mezi postkomunistickými zeměmi. Loni narozené dívky mají naději, že se dožijí 81,8 roku, chlapci 76 let.

 

Právě se děje

před 58 minutami

Sýrie ohlásila sestřelení izraelských raket nad svým územím

Syrská protivzdušná obrana sestřelila izraelské rakety nad syrským Homsem. Informovala o tom syrská televize i agentura SANA. Podle televize izraelská letadla vypálila rakety, když byla nad libanonským územím. Izrael tradičně tyto informace nekomentuje. Podle syrských médií si operace nevyžádala mrtvé ani raněné.

Zdroj: ČTK
Další zprávy