Jsme právní stát? Blížíme se alespoň k tomu, co fungující právní stát znamená? Odpověď nezáleží jen na systému a jeho nastavení, ještě důležitější jsou lidé, kteří v něm pracují. Tento týden se odehrál otřesný příběh - stát odebral kojící ženě tříměsíční dítě. Starala se o ně, nebrala drogy, nebila syna. Byl jí odebrán kvůli předběžnému opatření soudu - rozhodovala samosoudkyně na popud orgánu sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD).
Tříměsíční syn byl odebrán cizince. I to zřejmě „usnadnilo" sociálním pracovnicím a samosoudkyni rozhodování. Říkejme té cizince Žeňa. Její příběh je hodně komplikovaný. Umí velmi dobře česky, takže u nás nejspíš žije delší dobu. Před třemi měsíci v Karlových Varech porodila syna. Těsně po porodu odstříkala zásobu mléka, nechala dítě v porodnici a odjela na litevskou ambasádu, kde chtěla pro miminko získat nějaký platný doklad. Tam se ukázalo, že Žeňa má falešný pas. Byla zadržena a deportována do detenčního zařízení v Bělé pod Bezdězem. Její dítě díky tomu nemá v rodném listu zapsanou ani matku, ani otce. Přesto není žádných pochyb, že je to syn Ženi, která o sobě tvrdí, že je Litevka. Dítě jí z Karlových Varů po několika dnech přivezli. Od té doby tři měsíce mimino kojí. Podle více svědectví se o ně perfektně, láskyplně stará.
Šupem „za bránu" i s miminem, matko
Žeňa žádala o azyl a nedostala ho. Poté jí bylo oznámeno, že musí během tří dnů opustit detenci (Zařízení pro zajištění cizinců ministerstva vnitra), neboť tam nesmí zůstávat dítě starší tří měsíců. Měla jít „za bránu", octnout se venku zcela bez prostředků, bez bydlení a bez výhledu. To se dozvěděla příslušná mladoboleslavská sociálka a začala konat.
Vypadá to tedy, že sociální pracovnice a samosoudkyně chránily dítě. V předběžném opatření soudu se praví: „Dne 4. 12. 2013 bude matka z ČR vyhoštěna, nezletilý by se tím ocitl v ohrožení života a zdraví." Jenže to tak nebylo. Stačilo jednoduché šetření k tomu, aby sociální pracovnice věc posoudily jinak. Zaprvé soud věděl, že Žeňa má falešný pas a neví se, kdo vlastně je. V takové situaci platí, že nemůže být vyhoštěna. Za druhé Diakonie, nevládní organizace, sehnala matce s dítětem bydlení v azylovém domě R-Mosty v Mladé Boleslavi a byla ochotna ho za ni hradit. Tím bylo zcela popřeno tvrzení, že se dítě „ocitlo v ohrožení života".
V úterý ale do detence v Bělé pod Bezdězem přijely sociální pracovnice a syna kojící matce bez dalšího šetření (podle svědků také bez jakéhokoli předběžného šetření na místě) odebraly. Znovu opakuji: kojila ho a dobře se o něj starala. Když Ženě syna dámy vzaly, zhroutila se. Ani pro dítě asi nebyla pouť do kojeneckého ústavu zrovna nejlepším životním zážitkem.
Stát v této věci - alespoň podle mě - selhal. Přinejmenším si dostatečně neověřil okolnosti. Když jde o děti, platí, že se mají konat jen kroky, které jsou v jejich nejlepším zájmu. A je jedno, jestli jde o české děti, nebo o děti cizinců. S naprostou jistotou se dá tvrdit, že odejmutí dítěte kojící matce ani náhodou nebylo v jeho nejlepším zájmu. Přesně naopak.
Fungovali lidé okolo Ženi a nevládní organizace. Posléze i ta část vnitra, která má na starosti uprchlíky. Odejmutí syna Ženě vyvolalo u zúčastněných velké rozhořčení - bylo totiž zcela zjevné, že je to nesmysl, krutý nesmysl.
Systém přiznal chybu! Dobře on...
Do ochrany mimina a matky se vedle Diakonie ČCE zapojila tako Organizace pro pomoc uprchlíkům a hlavně úřad ochránce lidských práv. Zřejmě díky této masivní intervenci byl syn druhý den (ve středu) matce vrácen. Nejen to, Diakonie ji i s miminem převezla do přijímacího střediska ministerstva vnitra v Zastávce u Brna, odkud může požádat o mezinárodní ochranu (azyl).
Potěšující je, že dítě bylo matce vráceno rychle, „systém" tedy přiznal svoji chybu. Méně radostné je zjištění, že to šlo tak snadno a že to cizinci, jako je (údajná) Litevka Žeňa, u nás nemají vůbec lehké. Stát s nimi občas nakládá s nesnesitelnou lehkostí, s nepřípustnou lehkostí.
Nelze si nevzpomenout na smutný případ Ukrajince Petro Terpaye. Byl u nás odsouzen za loupež na sedm let vězení. Měl vyloupit poštu. Potíž tkvěla v tom, že deset českých dělníků z pískovny, kde pracoval, dosvědčilo: v době, kdy měl s pistolí vylupovat poštu, ležel v pískovně pod bagrem. Na jejich svědectví soudkyně nebrala ohled. Proč? Zjevně proto, že to byl „jen Ukrajinec". S Žeňou je to, zvenčí to tak alespoň vypadá, podobné. Dalo se předpokládat, že se jí nikdo nezastane. Naštěstí se za ni postavilo více lidí, které odebrání mimina pohoršilo.
Posiluje u nás občanská společnost (kterou Václav Klaus tak nesnášel a kritizoval), že lidé nejsou lhostejní. Bylo by pěkné, kdyby ještě posílilo právní vědomí a cit státních úředníků. Zvlášť když jde o tříměsíčního kojence a jeho, jak říká soud a úřady, „neztotožněnou" mámu. Dobré je ale i to, že se dítě dostalo zpátky „k prsu" tak rychle, to svědčí o tom, že se i úřady a soudy v běžném provozu (snad) mění k lepšímu.
