Praha – Cyklus monumentálních pláten Alfonse Muchy Slovanská epopej pocestuje do Japonska na výstavu v nejbližších dnech. Původní termín první části odletu byl v sobotu, pražský radní pro kulturu Jan Wolf ale večer řekl, že se tak stane možná až v pondělí. Důvody neupřesnil. Pevný je termín 7. března, kdy bude vernisáž a do kdy do Tokia musejí přicestovat i další dvě části dvacetidílného cyklu.
Město Praha pošle epopej letadlem za velmi přísných bezpečnostních podmínek a s odborným doprovodem. Dílo, k němuž Mucha upínal své životní úsilí, bude v Tokiu vystaveno od 8. března po tři měsíce. Není to ale zdaleka první cesta obrazů do zahraničí, poprvé byla část z nich s velkým ohlasem vystavena v letech 1920 a 1921 v Chicagu a New Yorku.
Přesto proti cestování pláten mnozí protestovali, přidali se i někteří restaurátoři s obavou, že se plátna poškodí. Proti nim vystupují zastánci zápůjčky, podle nichž Mucha s cestováním pláten počítal, a zvolil proto odpovídající materiál. Zápůjčku schválilo ministerstvo kultury; zda povolí i následnou cestu do Číny, jak Praha zamýšlí, není zatím zřejmé.
Mucha na epopeji pracoval dlouhých 17 let od roku 1911. Roku 1919 zveřejnil pět děl v pražském Klementinu, táž pětice byla pak prezentována v USA. Dokončený cyklus byl poprvé jako celek představen na podzim 1928 ve Veletržním paláci. Tam se před časem vrátil a byla vystaven témě pět let. V lednu restaurátoři plátna sňali z rámů, navinuli na speciální cívky, na nichž poputují v klimatizovaných bednách přes půl světa.
Obrazy přepravuje firma Kunsttrans, která převáží i ta nejcitlivější středověká díla, loni třeba transportovala z Prahy na Moravu Madonu z Veveří. Po celou dobu uložení pláten v bednách se stálým klimatem jejich vnitřní prostředí monitorují přístroje. Kunsttrans pro přepravu Slovanské epopeje nechal vyrobit speciální bedny s tepelně-izolační vrstvou, která zajišťuje regulaci vlhkosti.
Mucha obrazy vytvořil za přispění amerického mecenáše Charlese R. Cranea a jeho prostřednictvím je předal Praze do vlastnictví. Jedinou Muchovou podmínkou daru bylo, že Praha na své náklady vystaví vhodnou budovu pro trvalé vystavení cyklu. Městská rada v roce 1909 nabízený dar přijala a zavázala se, že se postará o jeho umístění.
Za Muchova života ale město budovu nezřídilo, obrazy byly zprvu provizorně umístěny v Muchově ateliéru na zámku ve Zbirohu, od roku 1926 ve škole v Praze na Smetánce, odkud byly příležitostně zapůjčovány na výstavy doma i v zahraničí. Ani po válce nebyla otázka umístění cyklu v Praze vyřešena, a proto byl od 50. let zapůjčen do Moravského Krumlova s tím, že cyklus zůstává majetkem Prahy.
Z Krumlova byla díla před několika lety převezena na pražskou výstavu. Praha stále deklaruje, že pro trvalé umístění pláten vybuduje prostory. Praha 1 navrhuje novou budovu v Revoluční ulici, Praha 3 by ráda epopej měla na Vítkově, magistrát na Těšnově, milovník Muchova díla a šéf reklamní společnosti Bigboard Richard Fuxa propaguje projekt, který počítá s přestavbou zbytku Stalinova pomníku na Letné.
