reklama
 
 

Býval perlou Sudet. Teď slavný Kaiserhof čeká demolice

4. 10. 2008 11:20
Reportáž o tom, jak se změnilo české pohraničí

Hejnice - "Gruss aus Heindorf, Böhmen," takové pozdravy psali rekreanti ze sudetoněmeckého městečka, které dnes nese již jen české jméno Hejnice.

Před válkou sem jezdily tisíce turistů. V létě na horské túry, v zimě na lyže. Třikrát do roka pak zaplnili město poutníci, kteří přijeli vzdát holt Panně Marii, patronce místního chrámu.

O jejich pohodlí bylo postaráno. V tehdejším rušném turistickém středisku na ně čekalo dvaadvacet hotelů a restaurací. Bohatí rekreanti byli spolu s textilními továrnami a porcelánkou klíčovým zdrojem obživy.

Perlou mezi hejnickými hotely s nablýskanými sály byl Kaiserhof stojící naproti baroknímu chrámu Navštívení Panny Marie. Poslední připomínka zašlé slávy tam stojí dodnes. Během let několikrát změnil jméno, posledním je Perun.

Jenže Perun není to, co Kaiserhof před válkou. "To je děs, co? Podívejte se, jak to nechali zničit. Už to bylo i v televizi," ukazuje na zpustlý hotel jeden jezdec ze skupinky cyklistů, která právě projíždí kolem.

Býval zdaleka nejkrásnější

Hejnický hotel je typickou otázkou proměny Sudet, kam před sedmdesáti lety po podpisu Mnichovské dohody napochodovali němečtí vojáci a odkud museli za sedm let po porážce Hitlera odejít takřka všichni původní němečtí obyvatelé.

"Ten hotel byl ze všech zdaleka nejkrásnější. Byl dominantou Hejnic. Bez dlouhých šatů si tam nikdo nedovolil vejít," vzpomněla na dobu krátce před válkou Margira Kučerová. Její německá rodina se vyhnula odsunu jen díky matce, která byla prohlášena českými úřady pro obnovu národního hospodářství za nepostradatelnou. Při vyprávění se jí občas zalesknou v očích slzy.

"Sál měl pérovací parkety. Když se na nich tančilo, pohupovaly se v rytmu. Byla to nádhera. Teď, když vím, že by se měl bourat, je mi z toho smutno. Je to vlastně skoro celý můj život," povzdechla si drobná žena.

Šelest drahocenných dámských rób skutečně zaznívá již jen z velké dálky. Z pýchy Hejnic se během let stala jejich ostuda.

Noblesní hosty vystřídali havíři

Hotel po válce začal chátrat, mizela jeho secesní výzdoba, ubylo rekreantů, změnila se klientela. Místa bohatých výletníků, kteří přijeli do Hejnic utrácet, zaujali dělníci z Ostravska a Mostecka, kteří sem byli posláni na ozdravné pobyty.

Zařízení i fasáda se přizpůsobovala vkusu šedivé doby. Poslední ránu mu však zasadila jeho majitelka Květoslava Brennerová po listopadu 1989. 

Údajně mu chtěla vrátit jeho předválečnou tvář a proslulost. Podivnou rekonstrukcí ovšem zasáhla do jeho statiky, čímž se zhroutila jedna z bočních zdí. Brennerová dům opustila, její firma zkrachovala a městský úřad oplotil prostor kolem Perunu pro případ, že by začaly odpadávat další části.

Brzy se rozhodne o demolici

Dům má sice již nového vlastníka, chomutovskou společnost Delta - stavby Zdeňka Valušky, žádná světlá budoucnost ho však nečeká. V nejbližších dnech se bude místním stavebním úřadě rozhodovat o jeho demolici.  

Pohled na někdejší perlu Hejnic je opravdu skličující. Ze zdobného hrázdění vinoucího se v bočním štítě odpadl nedávno další kus zdiva. 

U vchodu v zadní části budovy stále leží vyrovnané pytle s cementem, pozůstatek po nevydařené rekonstrukci. Hned za nimi je rozlehlý sál. Začouzené stěny a prohořelý strop odkazují k drobným požárům, dani, kterou platí hotel za svou opuštěnost. 

Je noclehárnou pro tuláky, kuřárnou pro teenagery a útočiště tu nalézají i páry vracející se z diskotéky. O tom, co se zde po nocích děje, napovídají vulgární nápisy na zdech.

"Vypadá o hodně hůř než loni," povzdechne si drobná postarší žena, která prochází kolem hotelu. "Je to ostuda," přitakává její pánský doprovod. Oba pak zamíří po turistické značce do hor.

Perun jako horké politické téma

Perun patří v Hejnice k žhavým politickým tématům. Vyřešení jeho budoucnosti si daly do programu všechny zdejší politické strany. Dokonce v minulosti zvažovali možnost polorozpadlý dům koupit a opravit.

Obce na takzvané odvrácené straně Jizerských hor by totiž rády navázaly na předválečnou tradici a znovu přilákaly turisty, kteří se zde zdrží, přinesou kapitál a oživí odlehlý region. Inspirací jsou jim sousedé. Neustále totiž pokukují po úspěších horských středisek jako Bedřichov nebo Harrachov.

Rádi by vybudovali sjezdovky na nejvyšší hoře Jizerských hor - Smrku, ale zatím se musí s megalomanskými projekty držet při zemi. Vlekům a lanovkám v chráněné krajinné oblasti se postavili ochranáři. A kdyby projekt uspěl, věhlasný hotel by se hodil. Zatím ale nic není jisté a zastupitelé Hejnic od koupě Perunu ustoupili.

"Když se zpětně ohlédnu, tak našeho rozhodnutí nelituji. Opravy by znamenali obrovskou investici a tu si město nemůže dovolit. Potřebujeme  dodělat kanalizaci, ta bude stát čtyřicet milionů, a rekonstruovat školu. Ta bude stát dalších sto milionů," vypočítal starosta Jiří Horák z ODS.

Čekání na nového majitele

Nyní čeká, co s pozemkem pod zbouraným hotelem udělá nový majitel. "Určitě tam ale nechceme supermarket. Sice podle územního plánu by se tam postavit dal a město to zcela zakázat nemůže, ale máme  možnosti, jak stavbu zdržovat a znepříjemnit," zdůraznil starosta.

Na vizi nového majitele čeká i jeho soused, církev. Před Perunem se rozkládá plácek, který několikrát do roka zaplní kolotoče. Dříve to byla klášterní zahrada. Ta v roce 1985 přes noc zmizela.

"Pokud se s Perunem nic dít nebude, znovu to oplotím a udělám tam novou zahradu," připouští páter Miloš Raban, bývalý děkan pedagogické fakulty Technické univerzity v Liberci. Do Hejnic přišel v devadesátých letech a postupně zachránil baziliku i s klášterem.

Dům je prokletý

Na rozdíl od "světských pánů" se mu podařilo přivést do jím nově vybudovaného Mezinárodního centra duchovní obnovy význačnou klientelu. Do Hejnic přijíždí na konference intelektuální elita celé střední Evropy.

Tragedii Perunu přičítá jeho minulosti. "Mnoho domů tady v pohraničí je prokletých Němci, kteří je museli opustit. Perun je jedním z nich. Kdo ho získá, zkrachuje. I ty, co tam zakládali požáry, chytili," konstatuje v "polo" nadsázce Raban.

Hejnice patřily mezi města, kde sudetští Němci tvořili až devadesát procent obyvatel. Až na těhotné, smíšená manželství, antifašisty a specialisty museli všichni odejít. Někteří utíkali do německého příhraničí, například do Žitavy.

autor: Martina Machová | 4. 10. 2008 11:20

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama