Brno - Být registrovaným sportovcem a zatajit to při jednání o pojistné smlouvě s pojišťovnou není zločin a nemělo to vést k odsouzení za trestný čin pojistného podvodu.

Podstatné je totiž jenom to, jestli je muž nebo žena uzavírající životní či úrazovou pojistku skutečně aktivním sportovcem a účastní se sportovních utkání či soutěží.

Nejvyšší soud se tak zastal muže, registrovaného fotbalisty, kterého soudy uznaly vinným z celkem jedenáctinásobného trestného činu pojistného podvodu a vyměřily mu trest vězení na deset měsíců s podmíněným odkladem na dva roky.

Podvodně vylákal peníze

Podle rozsudku Městského a Krajského soudu v Brně totiž muž při jednání s IPB Pojišťovnou a ČSOB pojišťovnou o čtyřech smlouvách o životním a úrazovém pojištění zamlčel to, že má registrační průkaz jako fotbalista. Od roku 1999 do roku 2005 přitom muž uplatnil patnáct pojistných událostí. "Znovu zamlčel, že je registrován jako fotbalový hráč, což vedlo k tomu, že mu pojišťovna vyplatila částky, které o 255 tisíc korun převyšovaly to, na co by měl jinak nárok," rozhodly soudy.

Muž se ale s dovoláním obrátil na Nejvyšší soud. Uvedl, že kopanou nehrál od roku 1997, registrační průkaz neměl vůbec u sebe, měl ho v držení jeho klub.

Senát Nejvyššího soudu vedený soudcem Petrem Hrachovcem rozhodl, že dovolání je důvodné a muži vyhověl. Podle soudců je totiž pro celý případ podstatné to, zda byl v době uzavírání smluv muž aktivním závodním hráčem fotbalového klubu a zda byl jako takový registrován Českomoravským fotbalovým svazem.

Podle soudců byl muž registrován u Českomoravského fotbalového svazu od roku 1991 do roku 2006, kdy byla registrace na jeho žádost zrušena. A pouhá registrace podle soudců nijak nezvyšuje nebo nesnižuje pojistné riziko při uzavírání smlouvy. "Míra rizika vzniku pojistné události byla ovlivněna teprve tím, zda obviněný jako registrovaný hráč aktivně kopanou skutečně hrál," uvedli soudci.

Na otázky pojišťovny, zda muž provozuje nějaký sport a zda je registrován u nějaké sportovní organizace, odpověděl ve všech případech, že ne. Podle soudců z otázek jasně vyplývá, že pro pojišťovny je podstatné to, zda lidé sport skutečně aktivně provozují.

S aktivním hraním skončil

A podle důkazů a výpovědí svědků hrál muž aktivně fotbal jenom do června 1999, tedy o dva roky déle, než sám tvrdil.

"Nejvyšší soud musí - ve shodě s obsahem údajů Českomoravského fotbalového svazu - trvat na tom, že zjištění, podle něhož obviněný aktivně provozoval kopanou jako závodní hráč v klubech, v nichž hostoval, je limitováno datem 30. 6. 1999, tedy v podstatě koncem soutěžní sezóny 1998 - 1999. Obviněný již byl ve věku téměř 36 let, kdy ukončení závodní kariéry hráče kopané rozhodně není ničím neobvyklým," rozhodli soudci s tím, že k rozhodnutí o tom, že sportovní kariéra muže trvala i v dalších letech, neměly soudy naprosto žádný podklad.

A jestli bylo podmínkou trestnosti jednání muže to, že jako aktivní fotbalista hrál v regionálních soutěžích, pak podle Nejvyššího soud byla tato podmínka splněna pouze u jedné smlouvy z roku 1998, ne u dalších deseti případů. "V těchto případech nemůže právní posouzení skutků jako trestných činů pojistného podvodu obstát," rozhodli soudci.

Nejvyšší soud tak zrušil všechna rozhodnutí o trestu pro muže, Městský soud v Brně musí celý případ znovu posoudit a rozhodnout.