reklama
 
 

Nacistický čecháček přežil. Goebbelsova propaganda nás ovlivňuje dodnes, odhalují dokumenty

4. 1. 2016 20:04
Byli Češi kolaboranti? Jde o klišé nacistické propagandy, tvrdí archivář Vojtěch Šustek. Dokládá to unikátními dokumenty, které obsahuje nová publikace "Atentát na Reinharda Heydricha a druhé stanné právo na území tzv. protektorátu Čechy a Morava". "Mnozí čeští politici či publicisté přebírají až nečekaně často Goebbelsovo 'ptydepe'," upozorňuje.

Praha - Nacistický válečný zločinec Joseph Goebbels dovedl svou propagandistickou mašinérii k dokonalosti. Byla natolik sugestivní, že její ideologické floskule přejímáme dodnes.

Fakt, že nás Goebbelsovy myšlenky ovlivňují i sedmdesát let po jeho sebevraždě, dokládá nová, ojedinělá edice dokumentů "Atentát na Reinharda Heydricha a druhé stanné právo na území tzv. protektorátu Čechy a Morava". "Mnozí čeští politici či publicisté přebírají až nečekaně často Goebbelsovo 'ptydepe' (umělý jazyk ze hry Václava Havla Vyrozumění - pozn. red.)," upozorňuje její autor, archivář Vojtěch Šustek.

Jak hluboko klišé nacistů o českém charakteru zakořenila, je patrné zejména při čtení situačních zpráv Bezpečnostní služby říšského vůdce SS - Sicherheitsdienstu o náladách obyvatelstva, ale i projevů ministra školství a lidové osvěty protektorátní vlády Emanuela Moravce.

Většina těchto dokumentů je v "Atentátu na Reinharda Heydricha" zveřejněna vůbec poprvé. "Neznám jinou práci, která by tak detailně a realisticky přibližovala tíživý život lidí v okupovaných Čechách a Moravě. Byť jde o jednostranný pohled nacistů," říká šéf Archivu hlavního města Prahy Václav Ledvinka.

Chronologicky seřazené dokumenty (paralelně v němčině i češtině) navíc podle historiků umožňují vniknout do myšlení a plánů gestapa, jak český národ zlomit. "Nikdy se jim to ale - nehledě na selhání jednotlivců - nepodařilo," tvrdí Ledvinka. "Češi ani Moravané se nechovali jako udavači a zbabělci, jak o tom dnes rádi bez znalosti věci mluví mnozí publicisté či politici," dodává.

S pílí mravence a rozhledem slimáka

Jedním z příkladů, jak se nacistická propaganda promítá do dnešní (nejen) mluvy, je podle historiků hodnocení Edvarda Beneše.

"Je to až zarážející," říká Vojtěch Šustek. "Prezident Edvard Beneš je dnes často označován za slabocha, zrádce, a dokonce i zločince. Chybí už jen floskule Emanuela Moravce, že jde o 'ješitného trpaslíka, kolem něhož se shromáždila židovská smečka'," upozorňuje.

Z nacistické terminologie se - v souvislosti s Benešem - ujal i dnes oblíbený a hojně používaný termín "čecháček". Výraz používal právě Moravec a charakterizoval někoho, kdo měl - slovy protektorátního ministra školství a lidové osvěty - "píli mravence, rozhled slimáka a morálku hokynáře". Právě Beneš prý národ čecháčků s pokřivenou a kolaborantskou povahou dokonale reprezentoval.

Přebírání nacistických frází či argumentů se podle Šustka týká i takzvaných Benešových dekretů. "Jde o naprosto zavádějící název, který nás má přesvědčit o slabošství a zlovůli pomstychtivého Beneše. Ve skutečnosti jde o 'Prezidentské dekrety' jako nouzové legislativní opatření v době války. Po osvobození Československa je pak dodatečně schválil parlament, a jsou tedy součástí českého právního řádu. Jakkoliv jsou už tyto dekrety 'vyhořelé'," vysvětluje Šustek.

Dobovou nacistickou floskulí je podle něj i označování pohraničí, které bylo po Mnichovské dohodě odtrženo od Československa, jako Sudety. "Je to obdobné, jako když bychom zámožnějším zemědělcům říkali kulaci a Židům méněcenná rasa. To není pouhé hraní se slovíčky, nýbrž ztotožnění se, či naopak distancování se, od totalitní propagandy," tvrdí archivář.

Mravní vzepětí

"Jen těžko najít realističtější pohled na ty hrůzné časy,"  hodnotí novou edici dokumentů badatel Jaroslav Čvančara, který se na období protektorátu zaměřuje.

Dokumenty navíc čtenářům pomohou pochopit, proč se lidé chovali způsobem, který dnes řada lidí označuje za zbabělý. "Ani Sicherheitsdienst se například v situačních zprávách pro Berlín netajil, že lidé, kteří po atentátu hajlovali na shromážděních na Václavském či Staroměstském náměstí, zvedali pravice jen pod vlivem až panického strachu z dalších poprav. A ne proto, že jsou kolaboranti," připomíná Čvančara. 

V předních řadách demonstrujících podle něj navíc vždy stáli hajlující pražští Němci, jichž tehdy v Praze žilo asi 100 000.

Dokumenty o životě v protektorátu po atentátu na Heydricha naopak podle Václava Ledvinky svědčí o tehdejším mravním vzepětí českého národa. "Dnes se příliš nenosí podobné vlastnosti, jako je hrdost na národ, statečnost a schopnost se pro něj obětovat. Takoví lidé se ale v naší historii vždy našli... a nebylo jich zrovna málo," připomíná. "A neměli bychom tolik - i pod vlivem totalitních ideologií - pochybovat, že mezi námi žijí i dnes. Jen musíme být pamětlivi zásady, že kde je blbec, tam je vždy nebezpečno," uzavírá.

autor: Jan Gazdík | 4. 1. 2016 20:04

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama