Předchozí díl nás zavedl do východní části Masarykovy čtvrti a jižní oblasti Pisárek. Nyní se vydáme na západní stranu Žlutého kopce a do Žabovřesk. A i nynější trase budou dominovat funkcionalistické stavby, které často svým významem dalece překročily hranice Brna. Jedním z příkladů je hned první zastávka dnešního dílu - funkcionalistická vila z roku 1929 v Hroznové ulici č. 82/14, kterou pro manžele Stiassni navrhl architekt Ernst Wiesner (na mapě: 1).
Jak už víme z předchozího dílu, Wiesner byl velmi plodný autor, projektoval například i pozoruhodnou budovu krematoria na Ústředním hřbitově v Brně či několik vil v okolí. Později uprchl před nacisty, pracoval pro československou exilovou vládu v Londýně a ve Velké Británii zůstal a tvořil i po válce. Je například podepsán pod projektem souboru škol sv. Mikuláše v sousedství liverpoolské katedrály.
Významný majitel textilní továrny Alfred Stiassni a jeho žena Hermína byli židovského původu, proto v roce 1938 z obavy před německou okupací opustili Československo. V následujících měsících byl jejich výstavný dům zabaven říšskou státní policií a zřízeno v něm důstojnické kasino s jídelnou. Po roce 1946 pak budova patřila krajskému národnímu výboru - odtud přízvisko "vládní vila". Při návštěvě Československa zde pobývala řada významných osobností, mezi něž patřil třeba i kubánský revolucionář a diktátor Fidel Castro. Dnes je tu Centrum obnovy památek architektury 20. století.
Naproti rozlehlé zahradě vily Stiassni se pod úrovní silnice schovává o tři roky starší funkcionalistický rodinný dům č. 86/19 navržený rovněž Wiesnerem (na mapě: 2). Patřil řediteli České banky Union a perskému honorárnímu konzulovi Eduardu Münzovi. Vila byla po roce 1948 znárodněna a později poškozena necitlivými úpravami, během 70. a 80. let 20. století v ní mělo sídlo generální ředitelství Zemědělských staveb.
Po roce 1989 se dům vrátil do soukromých rukou, kvůli narušené statice byl ale ve velké míře zbourán a postaven jako replika. Z původní stavby zbyly jen jednotlivé prvky jako pásové okno nebo garážová vrata.
Hroznová č. 85/18 nabízí další pozoruhodnou ukázku funkcionalistické architektury, tentokrát organičtějších tvarů, kterou domu vtiskl architekt Bohuslav Fuchs (1895-1972), autor brněnské Masné burzy či Pavilonu města Brna.
Kniha: Pražské vilové čtvrti
Dvanáct vycházek po čtvrtích v Praze vyšlo knižně v nakladatelství Čas.
"Do půdorysů Fuchsových staveb se dostává křivka a nautické prvky vycházející ze strojové estetiky lodí. Uličnímu průčelí podélné stavby dominují zaoblené terasy v patrech, nesené štíhlým sloupem," upřesňuje Brněnský architektonický manuál. Vilu se dvěma byty, s namodralou fasádou, si v roce 1938 pořídil ředitel Živnostenské banky Augustin Tesař (na mapě: 3).
Z Hroznové se o kus dál zvedá ulice Kalvodova a v těchto místech se od roku 1934 nachází dům Herminy Weiglové, který rovněž vyprojektoval architekt Ernst Wiesner (Kalvodova 102/2, na mapě: 4). Do stavby promítl oblíbenou cihlově červenou omítku a kontrastní bíle natřené okenní a dveřní rámy. Jak upozorňuje brněnský manuál: Za okupace vilu majitelce, kvůli jejímu židovskému původu, zabavili nacisté a ta se stala majetkem Velkoněmecké říše. V roce 1946 byl objekt znárodněn, v padesátých letech jej koupili dva vlastníci, od jejich dědiců pak dnešní majitelé.
Na křižovatce ulic Kalvodova a Marie Pujmanové stojí funkcionalistický dům s obdobným osudem (č. 108/8, na mapě: 5). V roce 1935 se do něj nastěhoval příslušník jedné z nejbohatších rodin někdejšího Rakouska-Uherska právník Ernst Löw-Beer. Projektanty byli vídeňští architekti Rudolf Baumfeld (1903-1988) a Norbert Schlesinger (1908-1980). Löw-Beer byl bratrancem Grety Tugendhatové, spolumajitelky proslavené brněnské vily Tugendhat od Ludwiega Miese van der Rohe. Löw-Beerova rodina musela, stejně jako architekt Rudolf Baumfeld, kvůli svému židovskému původu uprchnout před nacisty do USA. Dům byl za komunistického režimu rozdělen na čtyři byty.
Naproti přes ulici je další realizace architekta Bohuslava Fuchse se zaobleným nárožím balkonu a sloupem, obdobná již popisované Tesařově vile. Zejména kvůli střízlivějším proporcím a propracovanějšímu napojení hmot jde zřejmě ještě o zdařilejší "organický" funkcionalismus. Rodinný dům č. 284/4 si roku 1936 nechali postavit manželé Petrákovi (na mapě: 6).
Za pozornost pak stojí i nedaleká vila v Kalvodově ulici č. 118/17 z pozdějšího období, konkrétně z roku 1968, která vybočuje z podoby tehdy běžné výstavby (na mapě: 7). Dům si navrhl architekt Josef Němec (1928-2021), někdejší konstruktér a návrhář ve firmě Baťa, žák jmenovaného Bohuslava Fuchse, s nímž po studiích úzce spolupracoval a v roce 1954 zakládal brněnské pracoviště Státního ústavu pro rekonstrukce památkových měst a objektů (SÚRPMO), jehož ředitelem byl pak nepřetržitě až do začátku 90. let.
Vila, inspirovaná německou školou Bauhaus, zaujme prosklenou stěnou, výrazným cihlovým zdivem na části fasády či modřínovými obklady.
Kolonie Pod vodojemem
Nyní se přesuňme o tři ulice, kopírující vrstevnici Žlutého kopce, výše. V Rezkově a Kaplanově stojí několik rodinných domů a dvojdomů funkcionalistické kolonie Pod vodojemem. Pozoruhodný komplex vznikl ve druhé polovině 30. let minulého století. Architekty byl Jindřich Kumpošt (1891-1968), Evžen Škarda (1905-1975) či Mojmír Kyselka (1902-1974).
Podrobněji zmiňme dvě stavby: Jednopatrovou vilku stojící téměř na vrcholku svahu navrhl v roce 1936 architekt František Kalivoda (1913-1971) pro světoznámého tanečníka a choreografa Ivana Psotu, který se roku 1926 stal sólistou a následně šéfem brněnského baletu, posléze působil v Ruském baletu v Monte Carlu a po útěku do Ameriky mu bylo za války svěřeno vedení baletu Metropolitní opery v New Yorku. Po válce se vrátil do Brna, působil jako pedagog na konzervatoři (Kaplanova č. 274/1, na mapě: 9).
A o kousek dál v Kaplanově ulici č. 279/11 (na mapě: 10) si od architekta Jiřího Krohy (1893-1974) nechal v témže roce vilu postavit obchodník s kůžemi Josef Patočka. Autor si dal záležet. Důmyslné detaily a nápaditost v řešení dispozic a členění fasády jsou jedinečné.
Na Kaplanovu navazuje chodník zakončený v ústí do Sedlákovy ulice schodištěm. Zde po pravé straně od roku 1930 stojí vlastní dům č. 110/45 architekta Krohy (na mapě: 11). Majitel byl i malířem, scénografem, režisérem a byl jedním z důležitých iniciátorů brněnského kulturního života. V jeho vile se setkávali představitelé místní meziválečné avantgardy. Ve funkcionalistickém domě zaujme například rozlehlá hala v první patře, kterou "nesou" sloupy částečně volného přízemí.
U nedaleké silnice Foustkova, která se táhne podél Wilsonova lesa, si netradiční funkcionalistickou vilu č. 104/21 postavil významný brněnský stavitel Václav Dvořák (na mapě: 12). Projekt vytvořil společně s architektem ruského původu Sergejem Medvěděvem a Mojmírem Kyselkou. Ovšem kapitalistovi Dvořákovi rodinný dům zabavili komunisté, majitele poslali na nucené práce, později byl dokonce vězněn.
Domy na trase označené čísly 13-15 jsou popsány ve fotogalerii.
Na úpatí Kraví hory, pod Wilsonovým lesem, se v ulici Jana Nečase v Žabovřeskách nachází secesní unikát celého města, ne-li regionu (č. 335/2, na mapě: 16). V roce 1906 si ho dle vlastního návrhu postavil slovenský architekt Dušan Jurkovič (1868-1947).
Základní koncepce domu vychází z britské architektury typu cottage čili venkovského domu. Nicméně jde o syntézu vídeňské secese a středoevropské lidové, folklorní kultury, které dominuje výrazná barevnost, hra objemů a proměnlivá silueta. Tato různorodost dodává Jurkovičově vile pohádkový vzhled, ostatně její přízvisko "perníková chaloupka" není náhodné. Nyní ji spravuje Moravská galerie v Brně.
Jurkovičovy stavby jsou snadno rozpoznatelné právě svým specifickým "lidovým" vzhledem. Jako třeba známá rozhledna na okraji Rožnova pod Radhoštěm, chata Libušín na Pustevnách či Náhlovského vila v Pražské Bubenči.
V sousedství, ohraničena ulicemi Drnovická, Šmejkalova, Petřvaldská a Bráfova, se rozprostírá komplex šestnácti funkcionalistických domů vystavěných roku 1928 při příležitosti Výstavy soudobé kultury (na mapě: 17). Na projektu Nový dům se podílelo devět architektů, řídili ho však městští architekti Bohuslav Fuchs a Jaroslav Grunt (1893-1988). V rámci výstavy měly domy úspěch, našlo se však jen málo zájemců o koupi a pro investory se tak jednalo o velmi nezdařený projekt. Po válce pak byly domy často stavebně upravovány, a tak se do dnešní doby dochovaly ve značně pozměněné a znehodnocené podobě.
Inspirací pro Nový dům byla moderní bytová kolonie Weissenhof ve Stuttgartu. Na brněnský projekt pak v roce 1932 navázala pražská Osada Baba.
Nedaleko odtud se klikatí řeka Svratka, kterou překonává Kamenomlýnský most. Její pravý břeh kopíruje Veslařská ulice, jež nás zavede k trojici výstavných vil postavených o dost dříve, než většina domů na této trase. Vznikly ještě v 19. století. První v pořadí je secesní vilka č. 336/228 s anglikanizujícími prvky a nepřehlédnutelnou freskou zobrazující vycházející slunce a postavu sv. Václava ve zbroji (na mapě: 18). Pro své rodiče ji v roce 1895 navrhl tehdy třiadvacetiletý Alois Ludwig (1872-1969), který v té době studoval teprve první ročník v ateliéru Otto Wagnera na vídeňské Akademii.
O dvě stě metrů dál se pod zalesněným svahem vypíná další hodnotná ukázka historizující vilové architektury, tentokrát s asymetricky členěnou hmotou a neoklasicistním portikem (na mapě: 19). Vila č. 339/23, vybudovaná roku 1870 v duchu neorenesance, je spojována se jmény Rudolfa von Rohrera a Christiana d´Elverta. Na začátku 20. století byla přestavěna architektem Leopoldem Bauerem. Dnes v ní sídlí škola.
V sousedství pak stojí vila č. 344/244 Herminy Ripkové, rozené Zuische, která představuje nejromantičtější a zároveň zřejmě nejdominantnější stavbu někdejšího vilového letoviska, jež v údolí Svratky vyrůstalo od začátku poslední třetiny 19. století. Neorenesanční vilu nechal v roce 1883 pro Herminu postavit její manžel Adolf Josef Ernst Ripka, syn brněnských velkoobchodníků. Návrhem a stavbou pověřil uznávaného rakouského architekta, rodáka z Jihlavy, Augusta Prokopa (1838-1915).
Seriál "vycházek" Aktuálně.cz (2. série)
- Černošice: boháči objevili venkov díky železnici. Z Prahy přinesli eleganci
- Dobřichovice: letní sídla u řeky, vily generálů i místo děsivé rodinné tragédie
- Zlín, jih: ředitelé továren Baťa s elitními vilami, dělníci v amerických koloniích
- Zlín, sever: ředitelskou vilu tu dědil Havel, cestovatel Hanzelka na své nešetřil
- Brno, Masarykova čtvrť: slavný funkcionalismus, vily, jež zaujaly New York
- Brno, Žabovřesky: strohé vily, pohádková chaloupka, dům diktátora Castra
- Roztoky: Tiché údolí a skvost ukrytý pod omítkou. Vily zde měl i Hamburger
- Jablonec, východ: bohaté továrníky uhranula německá "květinová" secese
- Jablonec, centrum: německá tradice a záhadný nápis z poštovní známky
- Sušice: jednoho stavitele vil zabili nacisti, druhého týrali komunisti
Zajímavé odkazy
Brněnský architektonický manuál / Slavné vily / Památkový katalog NPÚ / Internetová encyklopedie dějin Brna
