Český biolog objevuje v Africe unikátní živočichy. Chce tak pomoci záchraně divočiny

Biolog Václav Gvoždík v konžském pralese.
Když Akademie věd referovala o dalším objevu vědeckého týmu Václava Gvoždíka, uvedla, že vědci si při výzkumu "vyzkoušeli dobrodružný život Indiana Jonese". Takto například vypadá terénní výzkum.
Cesty v Konžském deštném pralese. Umění je už dostat se na místo výzkumu.
Někdy je nutné plout po místních říčkách...
Foto: Václav Gvoždík
Zuzana Hronová Zuzana Hronová
15. 5. 2021 15:50
Tým českého biologa Václava Gvoždíka objevil a popsal nový rod rákosničkovité žáby žijící v pralesích středního Konga. Pojmenoval jej Congolius, tedy žába z Konga. Jeho objev může přispět k větší ochraně zdejší přírody. Africké deštné lesy totiž drancují především čínští těžaři, vzácné druhy živočichů zase často mizí kvůli zájmu o tzv. bushmeat, neboli maso z lesa.

Co přesně znamená najít nový rod žáby?

Druh žáby, který jsme našli, již popsali Belgičané v 70. letech 20. století. My jsme však genetickou analýzou zjistili, že byl druh špatně zařazený a zavedli jsme pro něj nový rod. Druh byl od svého vědeckého popisu téměř neznámý. Nyní se nám ho podařilo znovu objevit a zjistit, že jde o jinou žábu, než se dosud předpokládalo.

Loni počátkem března zase svět obletěla zpráva, že váš tým objevil dva nové druhy žab, které jste nazvali afroskokan tajemný a afroskokan Mbabo, neboť pochází z hory Tchabal Mbabo. Na fotce ukazujete žabku na prstu a měří sotva dva centimetry. Jak ji lze najít někde uprostřed pralesa?

Většina žab se ještě ke všemu musí hledat v noci, takže při baterce. Stačí cvičené oko, ale i ucho, žáby jsou kolikrát dříve slyšet než vidět. Nové afroskokany jsme našli v travním porostu u potoka, protékajícího kamerunskými horami. Zrovna tento druh se ozývá přes den. Prozradili se lehkým kuňkáním, pak už stačilo jen dlouze hledat v trávě. Kdybychom je nezaslechli, zůstali by neobjeveni. Proto jsme ten jeden druh nazvali afroskokan tajemný.

Samec nového rodu rákosničky, pro kterou vědci navrhují české jméno kongička statná
Samec nového rodu rákosničky, pro kterou vědci navrhují české jméno kongička statná | Foto: Václav Gvoždík

Jak to bylo s vaším objevem zapomenutého krokodýla konžského? Jak dlouho lidským zrakům unikal?

Krokodýl konžský objevila a popsala již někdy před sto lety americká expedice. Přišel jim tehdy tak odlišný, že ho dokonce popsali jako úplně nový rod. Jiní vědci od stolu, aniž by v Kongu někdy byli, řekli, že je to nesmysl, a spojili ho s příbuzným krokodýlem čelnatým a prohlásili ho za totožného. To jsem po svém objevu rozporoval. Nezávisle na Češích k tomu dospěli i Američané. Víme o sobě, jsme v kontaktu a do jisté míry na projektu spolupracujeme.

V čem jsem ale byl první, je objev lokality, kde žije krokodýl čelnatý a krokodýl konžský vedle sebe. Jedná se o tzv. kontaktní zónu, kde se oba tyto druhy stýkají. Díky tomu mě ten rozdíl praštil do očí. Když jsem ve stejném močále jeden den měl v ruce konžského a druhý den čelnatého krokodýla, zjistil jsem, že to patrně není tentýž druh. Genetická analýza mi potvrdila, že jsou dokonce velmi odlišní.

Václav Gvoždík s Expedicí Neuron, jež pokračovala ve výzkumu krokodýlů.
Václav Gvoždík s Expedicí Neuron, jež pokračovala ve výzkumu krokodýlů. | Foto: Nadace Neuron

Proč některé živočišné druhy konžských pralesů takto upadnou v zapomnění?

Když větší část Konga od konce 19. století kolonizovala Belgie, popsala tam řadu pro vědu nových živočišných druhů. Od roku 1960, kdy je Kongo nezávislé, je už znovu téměř nikdo nedokumentoval a v zásadě nikdo pořádně neví, jak některé druhy přesně vypadají, protože tehdy ještě neexistovaly tak kvalitní metody záznamu.

Dokážete odhadnout, jaké vzácnosti ještě africké deštné lesy skrývají?

Nový rod žáby jsme našli konkrétně v centrálním konžském deštném lese. Kolik skrývá neobjeveného, to nikdo neví, ale každopádně má velký potenciál. Jde jen o to, jak moc velké "špeky" by to mohly být. S největší pravděpodobností se tu nebudou skrývat nějaká větší zvířata, která by ještě unikala pozornosti. Nové menší živočichy tu zcela jistě ještě najdeme.

RNDr. Václav Gvoždík, Ph.D. (42)

Václav Gvoždík

Vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, katedru zoologie. V současnosti působí jako vědecký pracovník v Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR a v zoologickém oddělení Národního muzea v Praze. Provádí terénní výzkumy v řadě zemí Evropy, Blízkého východu, severní Afriky a zejména tropické Afriky - Kamerunu, Konžské republice, Demokratické republice Kongo či Tanzanii.

Co všechno vlastně obnáší dostat se terénem na místo výzkumu?

To záleží samozřejmě na regionu. Já se snažím zkoumat zejména odlehlé, těžko dostupné oblasti - ať už se jedná o odlehlé horské oblasti například na pomezí Kamerunu a Nigérie, nebo o bažinaté lesy Konga. Všechna tato místa spojuje v zásadě chybějící infrastruktura. To znamená, že nejenže tam obvykle není telefonní signál, ale zpravidla ani žádná elektrická síť. Silniční systém de facto neexistuje a obvykle je nutné používat pouze úzké stezky, ať už pralesem nebo horskou savanou. Tedy jediný použitelný dopravní prostředek je obvykle motocykl a pak už jen cesta pěšky, s místními nosiči, kteří nesou výzkumná vybavení.

Na jedné z fotek se snažíte motocykly projet velmi rozbahněnou cestou…

Samozřejmě když zaprší, je to pak nepříjemný boj s bahnem. A když se potoky promění v dravé řeky, musí vám místní silní chlapíci přenést motocykly na ramenou. Někdy je lepší, když přenesou i vás (smích). V Kongu protkaném hustou sítí řek je možné cestovat ještě po vodě. Ale lodní doprava je také velmi omezená, nespolehlivá a pomalá. Používané lodě jsou zrezivělé, prastaré. Nicméně jelikož mosty často neexistují nebo jsou v dezolátním stavu, nelze se vyhnout používání tzv. pirog, tedy loděk vytesaných z jednoho kmene stromu. Větší pirogy uvezou i dva tři motocykly, spolu s několika lidmi a spoustou věcí. Je to ale opravdu vratká lodní doprava.

Bádání v africké divočině není jen věda, ale také adrenalin a dobrodružství.
Bádání v africké divočině není jen věda, ale také adrenalin a dobrodružství. | Foto: Václav Gvoždík

Jak se vaší práce dotýká masivní lov divoké zvěře a velký zájem o tzv. "bushmeat", neboli maso z lesa?

Přímo mé práce se moc nedotýká, neboť zkoumám hlavně obojživelníky a zpravidla menší druhy plazů. Výjimkou jsou želvy a krokodýli, kteří jsou také loveni jako potrava. Ale při výzkumu v regionu nelze tento problém nevidět. Když tady bývala divočina a někdo si v ní něco ulovil, tak to nevadilo. Ale nyní zde mohutně kácí zejména čínští těžaři a dělají v lese cesty pro těžkou techniku, takže lovci se dostávají čím dál hlouběji a přirozené životní prostředí ubývá. Vzrůstá také zájem o bushmeat a více se s ním obchoduje. Hlavně čínští pracovníci jsou známí tím, že zbaští všechno, a navíc mají komerční zájem nejen o známou slonovinu, ale například vykupují i šupiny luskounů (zvláštní savci, kteří mají srst částečně přeměněnou v šupiny, pozn. red.). To podněcuje větší tlak na lov zvířat.

Dá se bushmeatu při pobytu ve vesnicích u konžského pralesa vlastně vyhnout?

Nedá. Dá se říct "děkuji, nechci". A často to i říkám. Nicméně je to zcela dominantní druh stravy v regionu, přece jen většina konzumovaných zvířat jsou druhy běžné, typu různých pralesních hlodavců či běžných malých druhů pralesních antilop chocholatek. Každopádně není pozitivní, že na talířích končí neuvěřitelné množství druhů, včetně těch ohrožených. Už jsem bohužel viděl uloveného a ke konzumaci připravovaného i ohroženého šimpanze bonobo - člověku velmi blízkého lidoopa, známého svým mírumilovným chováním.

Lze nový druh živočicha v Africe dříve jíst než objevit?

V případě savců nebo ptáků občas vědci objeví nový nebo vzácný druh možná ne přímo na talíři, ale třeba jako ulovený kus, popřípadě ve vesnici domorodců, kde třeba opičky občas chovají pro pobavení dětí. Takto byl před asi deseti lety objeven v Kongu nový druh opice. Tyto situace tak mohou někdy vědcům vlastně pomoci, že je tím upozorní na vzácného živočicha ve své lokalitě. Já se občas setkávám s ulovenými krokodýly, želvami či většími hady. Nicméně obvykle studuji menší druhy, které nemají tu správnou konzumní velikost.

Jaké máte další plány? Dá se vůbec v době pandemie cestovat?

Dá, ale složitěji. Moc to teď nehrotím a jsem spíše v Česku, snažím se dodělávat resty v laboratoři, včetně popisů vědě dosud neznámých druhů živočichů studovaných v Africe v minulých letech. Zároveň si také více užívám pozorování a studia obojživelníků a plazů v Česku. Až "doba koronavirová" pomine, chtěl bych se do středního Konga vrátit. Vidím tam největší potenciál na další zajímavé objevy. Těžba tu bohužel rychle postupuje, v jednom národním parku přímo v centrálním Kongu chtějí dokonce těžit ropu. Takže dokud nejsou lokality zničené, chci co nejrychleji objevovat a objevy pro vědu a veřejnost popisovat.

Můžete k větší ochraně afrických pralesů přispět vy jako vědec tím, že ukážete, kolik vzácných druhů tam žije?

Pevně věřím, že ano. Zejména zvířata, jako jsou krokodýli, pralesní sloni, šimpanz bonobo nebo pralesní žirafa okapi, která jsou pro lidi ikonická a dostatečně charismatická, mají určitě dobrý potenciál stát se tzv. vlajkovými druhy, tedy druhy představujícími daný region. Popřípadě tzv. deštníkovými druhy, jejichž ochrana může posloužit méně populárním druhům jako "ochranný deštník". Orgány na ochranu přírody pak mohou uvést jako další důvod, proč chránit určitou oblast, třeba fakt, že jim tu žije druh žáby či krokodýl, který člověk jinde na světě nenajde.

Video: Dzamba Ya Lobi. Česká expedice, která se snaží o záchranu africké divočiny

Expedice Dzamba Ya Lobi | Video: Youtube / Tom Junek
 

Právě se děje

Další zprávy