Na podzim nechtěli lidé pracovat z domova, teď nechtějí do kanceláře

Postupné uvolňování restrikcí také znamená, že se mnoho lidí vrací po více než půlroční pauze do kanceláří. Jenže někteří si za tu dobu zvykli pracovat doma a tak pro ně návrat k běžnému režimu může představovat problém.

"Velice často u zaměstnanců pozorujeme obavy, strach a nejistotu z návratu. Zároveň vnímáme i rozdílné přístupy zaměstnavatelů, kteří jsou svým zaměstnancům buď oporou, nebo je tomu v některých případech dokonce naopak," upozornila koučka a terapeutka Martina Jandečková ze společnosti MgC Group, která se zabývá vytvářením vzdělávacích programů pro firmy. Se zaměstnanci klientů nejčastěji řeší pociťující úzkost, obavy ze sociálního kontaktu, kdy si mnozí zvykli vídat své kolegy pouze virtuálně, nebo rovnováhu mezi prací a volným časem.

Psycholog Tomáš Vašák zase pozoruje, že se důvody, proč se někteří lidé nechtějí vrátit do kanceláří, liší genderově. "Ženy mi spíš říkají, že se bojí, že už nebudou stíhat péči o domácnost, byly zvyklé třeba mezi schůzkami zapnout pračku, uvařit, a o tuto možnost teď přišly," sdělil Vašák. 

Oproti tomu muži si podle něj teď stěžují spíše na to, kolik času jim zabere cesta do práce, nebo že jim chybí izolované prostředí, které si doma často vytvořili, pokud měli tu možnost. "Muži, kteří za mnou přichází a kteří žijí v domě nebo větším bytě, říkají, že si vytvořili svoji 'jeskyni', na kterou si zvykli a kde najednou měli větší klid na práci. Tento komfort pro ně v open space bude nedosažitelný, ačkoliv se to samozřejmě netýká všech," popsal Vašák. Zároveň podle něj někteří lidé začali sportovat, protože to pro ně bylo jednodušší, a tak se teď bojí, že už pravidelné ranní výběhy nebudou stíhat. 

A tak zatímco ještě na podzim psycholog Vašák pořádal workshopy na téma, jak si zvyknout na práci z domova, nyní v květnu lidem radí, jak si udržet psychickou pohodu při návratu do práce. Předpokládá, že u lidí, kteří s tím teď mají problém, se může časem projevit přetížení, neschopnost zvládat zátěž i větší míra stresu. "Pro introvertnější lidi je už samotná interakce s kolegy zátěží, protože si musí opět zvyknout na to mluvit s ostatními a být ve větším kontaktu, což doma nemuseli," poznamenal Vašák. 

Není to tak dávno, co na přednáškách řešil s manažery firem, že mají pocit, že lidé pracující z domova nejsou pod kontrolou a nepodávají takové výsledky, jako když chodí denně do práce. "Dříve se diskutovalo o tom, jestli se stabilní výkon dá uhlídat i na dálku. A teď máme jasnou odpověď, že ano, dá. Je naprosto zřejmé, že mnoho firem si byť nedobrovolně sáhlo na dno, a zjistily, že dnes už díky technologiím může být kancelář zbytná. Některé z firem dokonce zmenšují prostory," dodal Vašák. 

Na druhou stranu samozřejmě existují lidé, kterým práce z domova nevyhovovala a těšili se na návrat. I třeba z toho důvodu, že si doma nedokázali vytvořit pravidelný režim. "V domácím prostředí je spousta rušivých elementů, u někoho se proto pracovní tempo zpomalilo. Pro někoho je zase těžké si doma pohlídat konec pracovní doby, nechává notebook pořád zapnutý, do večerních hodin kontroluje e-maily. Takovému člověku potom nezbývá žádný čas na odpočinek," upozornila psycholožka Martina Havlíková.

Při návratu zaměstnanců do práce hraje podle koučky Jandečkové zcela zásadní roli přístup jejich zaměstnavatelů. Ti by se zaměstnanců měli ptát, jak se cítí, s čím se potýkají a podobně. "Doporučuji nastavit jasná pravidla a organizaci pro návrat zaměstnanců. Je příjemné vědět, co mě ve firmě očekává, jaká jsou nová pravidla, čím mě firma podpoří. Také je důležité pracovat s mentálním zdravím, podporou, well-beingovými programy - může se jednat o podporu ve formě zajímavých seminářů nebo cvičení jógy až po individuální konzultace s koučem či psychologem," dodala Jandečková.