Babišovi i Fialovi navzdory. Češi své životy hodnotí neočekávaně

Otázka „Celkově vzato, jak jste spokojen/a se svým životem?“ patří mezi stálice šetření Eurobarometru. Tisíce respondentů ze všech zemí EU na ni odpovídají v průměru dvakrát ročně už od roku 1973. Češi jsou v odpovědi na ni v posledních letech tak pozitivní, až to připomíná známý dialog z filmu Samotáři: „No, já nejsem až tak šťastnej.“ „Ale ano, jsi.“

I bez německých platů

Pokud sečteme podíl těch, kteří v nejnovější vlně odpověděli buď „Velmi spokojen/a“ nebo „Docela spokojen/a“, dostaneme se v případě Česka až na 90 procent. To je lepší výsledek než u většiny bohatších zemí včetně Itálie (79 procent), Francie (82 procent) i Německa (85 procent). V případě Německa autoři nadále rozlišují mezi západem a postkomunistickým východem země. Mezi východními Němci je podíl šťastnějších pouze 76 procent.

Nadprůměrnou spokojenost Češi vykazují i v rámci regionu. Ve střední Evropě si svůj život více pochvalují pouze Slovinci a Poláci. Zatímco Slovinci byli nadprůměrně šťastní i v minulosti, u Poláků se situace začala rychle zlepšovat teprve v poslední době. Nejméně spokojenými Středoevropany jsou dlouhodobě Maďaři.

Když moře, slunce a olivový olej nestačí

Překvapivě špatně hodnotí své životy obyvatelé Středomoří, které má řada lidí spojené s plážovými radovánkami, družbou u kávy, množstvím slunečných dnů, kvalitním jídlem, silnými rodinnými vazbami, pohodou bez nadměrného spěchu a dlouhověkostí. Přesto jsou například Řekové třetím nejméně spokojeným národem v EU.

Ovšem zpět k Čechům. Možná ještě zajímavější než aktuálně vysoký podíl spokojených je skutečnost, že podobně dobrá čísla ukázaly i předchozí vlny Eurobarometru. Bez ohledu na slova o spálené zemi, bez ohledu na skutečné i domnělé krize, které Česko zasáhly v posledních letech, a bez ohledu na to, zda v čele vlády stál Andrej Babiš, nebo Petr Fiala, optimismus Čechy neopouští.

Už je nám líp, ale…

Z vývoje za posledních deset let lze jen stěží vypozorovat nějaký jednoznačný trend. Podíl spokojených oproti roku 2016 nepatrně narostl, nicméně během koronavirové pandemie byl paradoxně ještě vyšší. Větší změny jsou patrné jen v delším období. V roce 2004, kdy Česko vstupovalo do unie, a v roce 2012, kdy doznívala ekonomická krize, byl podíl spokojených nižší než 80 procent.

Pokud tedy Češi jsou mezi spokojenými národy něčím příznační, tak je to neochota přiznat si, že se mají skvěle. Podíl těch, kteří odpověděli, že jsou velmi spokojení, je v Česku jen 16 procent, zatímco „celkem spokojených“ je skoro pětkrát víc. U Seveřanů, ale také třeba mezi Španěly, Holanďany nebo Rakušany, je podíl nadšených výrazně vyšší.