Zákaz sociálních sítí pro děti? Podporu má u většiny Čechů, odborníci ale varují

Deprese, úzkosti, nereálná očekávání nebo ztráta skutečných sociálních interakcí. K tomu všemu mohou podle některých odborníků vést sociální sítě. Zahraniční vlády proto přistupují k radikálním krokům. Po vzoru Kanady a Austrálie nyní také britský premiér Keir Starmer oznámil, že vláda zakáže přístup k sociálním sítím dětem mladším 16 let.

S podobným nápadem přišel letos v únoru i premiér Andrej Babiš. „Já jsem pro, protože ti odborníci, které já znám, říkají, že je to strašně škodlivé pro děti. A my musíme ochránit naše děti,“ vyjádřil se. A souhlasí s ním i většina Čechů.

Pro zákaz sociálních sítí dětem do 15 let by bylo 79 procent rodičů. Ukazují to nejnovější data agentury STEM/MARK, která zjišťovala pohledy otců a matek dětí ve věku šest až 17 let.

Ti se k zákazu častěji kloní možná i proto, že sami vnímají, že svým ratolestem často nejsou nejlepším vzorem. Přes polovina z nich uvedla, že je pro ně v souvislosti s používáním telefonů a sociálních sítí těžké jít příkladem.

K zákazu se ale přiklání i širší populace, včetně těch, kteří vlastní potomky ještě nemají. Potvrzují to výsledky dalšího výzkumu z českého prostředí, který provedla agentura NMS mezi tisícovkou Čechů. Se zákazem by souhlasilo 82 procent lidí.

„Přirozeně jsme se podívali i na to, co si o tom myslí mladší do 34 let. Nepřekvapí, že podpora zákazů je u nich nižší, ale stále nadpoloviční. I z Čechů mezi 15 a 24 roky se zákazem souhlasí 44 procent,“ přibližuje Prokop Vejda z NMS.

Související

Děti pod 16 let budou mít v Británii zakázaný přístup k sociálním sítím

Změny emocí i větší počet sebevražd

Podle ředitele Dětské psychiatrické nemocnice Opařany Michala Goetze časté kontrolování sítí mění funkční aktivitu mozku v oblastech odpovědných za emoce a regulaci impulzů.

„Sociální sítě jsou navrženy tak, aby maximalizovaly udržení pozornosti pomocí personalizovaného obsahu a nekonečného scrollování. V dospívání je toto chování obzvlášť problematické, protože adolescenti mají systémy odměny v mozku zvýšeně citlivé na sociální zpětnou vazbu, jako jsou lajky a komentáře,“ vysvětluje.

Uživatelé navíc mají tendenci vyhledávat obsah v souladu se svou aktuální náladou. „Sledování příspěvků o sebepoškozování či sebevraždě u zranitelných mladistvých pak přímo souvisí s vyšší mírou těchto rizikových projevů v realitě,“ dodává Goetz, který je zároveň místopředsedou Sekce dětské a dorostové psychiatrie České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně (ČLS JEP).

Související

Češi na sociálních sítích tráví 137 minut denně, oproti loňsku si polepšili

Názory se různí

Ne všichni se však na problematiku dívají stejně. Výzkumný tým IRTIS Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity má za to, že plošný zákaz není univerzální řešení.

„V současnosti neexistuje dostatek odborných závěrů, které by jednoznačně podporovaly pozitivní dopady celoplošných zákazů,“ vysvětluje Michaela Šaradín Lebedíková, jedna z členek týmu IRTIS.

Podle ní tak navrhovaná opatření mohou psychickému zdraví dospívajících spíše uškodit. Sociální sítě jim totiž umožňují navazovat vztahy, udržovat kontakt s vrstevníky a osamostatňovat se od rodičů.

Zároveň však uznává, že design některých platforem vzbuzuje obavy. Řeč je například o TikToku, jehož algoritmus sbírá osobní data uživatelů, volně zobrazuje agresivní příspěvky a prioritizuje čas strávený na platformě na úkor kvality obsahu. Lépe na tom ale nejsou ani další sítě, jako je X nebo Instagram.

Při jejich zákazu hrozí, že se dospívající pouze přesunou na jiné méně regulované platformy, jako je WhatsApp nebo Discord, které kvůli škole či rodině používají i děti výrazně pod 13 let.

Související

Babišovi pustili, co rodiče nevidí. A zůstal z toho v šoku

Důležitou roli hraje přístup rodičů

Proto ani podle předsedkyně Odborné společnosti praktických dětských lékařů ČLS JEP Aleny Šebkové jednoduchý zákaz sám o sobě nestačí. „Děti a mladší adolescenti mají méně zkušeností v kritickém hodnocení obsahu a nastavování hranic. Proto je nezbytná kombinace rozumných pravidel, otevřené komunikace v rodině a rozvíjení digitální gramotnosti,“ vyjmenovává.

Klíčovou roli tak hraje i aktivní zapojení rodičů. Určitá pravidla pro používání sociálních sítí nastavuje celkem 72 procent oslovených rodin.

Více než dvě pětiny využívají nástroje rodičovské kontroly a skoro stejný podíl dětem stanovuje časové limity, kolik hodin denně či týdne mohou maximálně strávit na sociálních sítích nebo jinde v online prostředí. Část jim přímo zakazuje používat některé platformy.

Obecně však platí, že čím jsou děti starší, tím méně je rodiče v online aktivitách kontrolují nebo omezují.

Pokud u dítěte zpozorují psychické potíže, aktivně se je snaží řešit 96 procent rodičů. Necelá třetina z nich se snaží problémy vyřešit sama doma a pouze jedno procento má za to, že obtíže časem přejdou samy. Většina se však obrátí na odborníka, nejčastěji psychologa či psychiatra. Pokud se problémy týkají školního prostředí, zvolí raději konzultaci ve škole.

Právě školu označují rodiče za hlavního viníka psychických obtíží jejich dětí. Až poté podle nich následuje digitální prostředí a situace v rodině. Je však otázka, jak je tomu ve skutečnosti.

„Odpovědi od rodičů nám neumožňují posoudit, zda je toto pořadí faktorů a obecných příčin psychických potíží dětí oprávněné, nebo zda se rodiče spíše jen alibisticky snaží hledat viníka jinde,“ připouští Radek Pileček z agentury STEM/MARK.

Z jiného výzkumu agentury totiž vyšlo najevo, že se škola a rodina na duševní nepohodě dětí podílí stejnou měrou. Sociální sítě tak mohou být pouze jedním z dílků skládačky, nikoliv jediným viníkem zhoršujícího se duševního zdraví dětí.