V počátku piety zástupci různých institucí a rodiny položili věnce a květiny pod pamětní desku umístěnou na budově štábu. Sérii projevů pak zahájil místopředseda Senátu Jiří Růžička (TOP 09). Senátor s výročím justiční vraždy Píky připomněl i popravu 27 předních účastníků stavovského povstání, od níž v pondělí uplynulo 400 let.
V souvislosti s oběma událostmi je podle něj třeba si uvědomit, jak je svoboda křehká a nesamozřejmá. Růžička také vyzdvihl odvahu a statečnost lidí odsouzených a popravených v politických procesech. "Važme si jejich činů, važme si jejich skutků, protože oni si to nepochybně zaslouží. A my v dnešní době možná to připomenutí potřebujeme víc než kdy jindy. Čest památce Heliodora Píky a dalších obětí komunistické zvůle," řekl politik.
Náměstek ministerstva obrany Lukáš Klučka pak uvedl, že Píka byl mimořádná osobnost a symbol boje za svobodu a demokracii. Připomněl i popravy československých důstojníků a věznění či perzekuce dalších vojáků, kteří předtím bojovali za svobodu za druhé světové války. Dodal, že se komunistickému režimu naštěstí nepodařilo tyto hrdiny vymazat. Jak Klučka, tak první zástupce náčelníka generálního štábu Jaromír Zůna pak připomněli i Píkovy osobnostní kvality a zásluhy v období obou světových válek
"Generálovi Heliodoru Píkovi jsme vděčni za jeho heroické nasazení pro svobodu a samostatnost Československa. Za to, že v klíčových okamžicích dokázal rozpoznat a odmítnout chapadla zla, a byť si svůj pozemský život nezachránil, je bezesporu vítězem," řekl pak generálův prasynovec Jan Píka. Zdůraznil, že Píka předvídal poválečné směřování společnosti i zájmy Sovětského svazu.
Zároveň upozornil i na zásluhu Milana Píky na rehabilitaci svého otce. Heliodor Píka byl po obnoveném líčení rehabilitován v roce 1968, téměř 20 let po své smrti. Milan Píka zemřel v roce 2019 ve věku 96 let. Vztah otce a syna i roli rodiny, která se nenechá zastrašit a bojuje za čest svého otce a děda, pak vyzdvihl kardinál Dominik Duka.
Píka se narodil v roce 1897 ve Štítině na Opavsku. Za první světové války odjel na frontu do Haliče a v létě 1916 přešel dobrovolně do ruského zajetí. Tam se přihlásil do vznikajících legií, s nimiž se zúčastnil mimo jiné bitvy u Zborova. Jako legionář se Píka později dostal do Francie, z níž se po válce vrátil do vlasti v hodnosti poručíka. Ve Francii posléze vystudoval prestižní École Militaire v Paříži. Ve 30. letech Píka působil v Bukurešti jako vojenský atašé pro Rumunsko a Turecko.
Na jaře 1939 odešel do Londýna. Odtud byl československými exilovými orgány opět vyslán do Rumunska, později se stal velitelem československé vojenské mise v Sovětském svazu, kde prosazoval politiku londýnské exilové vlády Edvarda Beneše, a dostával se tak do konfliktů se sovětskými orgány i s vedením československé komunistické strany sídlícím během války v Moskvě. Věděl také příliš mnoho o fungování sovětských tajných služeb a plánech sovětského vedení na dobu po válce.
V květnu 1945 se Píka vrátil do osvobozené vlasti, kde jej čekalo povýšení do hodnosti divizního generála. Po komunistickém převratu v únoru 1948 byl z armády propuštěn a posléze uvězněn.
V prosinci 1948 byl mimo jiné obžalován z vojenské zrady a ze zločinu zneužití úřední moci. V lednu 1949 byl v tajném přelíčení odsouzen k trestu smrti. Jeho proces je označován za první justiční vraždu v Československu. Popraven byl 21. června ve věznici v Plzni-Borech.
Prezident Václav Havel v roce 1991 udělil generálu Píkovi in memoriam Řád Milana Rastislava Štefánika za mimořádné zásluhy v boji za osvobození vlasti v době druhé světové války. Prezident Miloš Zeman pak loni Píkovi in memoriam udělil nejvyšší státní vyznamenání - Řád bílého lva.
