Praha - Měla to být jedna ze super tajných operací StB, o které mělo vědět jen několik spolehlivých soudruhů.
Pod střechou jednoho domu na Malé Straně se bezpečnost rozhodla vybudovat pozorovací stanoviště, odkud by špiclovala, co se děje v areálu západoněmecké ambasády.
Stačil však jeden všímavý domovník a několikaměsíční "zamaskovaná" operace byla vyzrazena.
Dvacet let po listopadu 1989 ukazují archivy, že Státní bezpečnost, která desítky let pomáhala udržovat komunistický režim při životě, nebyla až tak všemocná a tajná.
Příběh "Státní bezpečnost versus domovník" začal na podzim 1974, kdy se v jedné policejní hlavě zrodil plán, že na půdě domu ve Vlašské ulici - naproti západoněmecké ambasádě - zařídí nové pozorovatelny. Jejich součástí měly být i kamery.
Z estébáků byli hasiči
Jak ukazují dobové dokumenty, které nyní spravuje Archiv bezpečnostních složek, tajná komunistická bezpečnost se rozhodla zamaskovat svůj plán tak, že na vybraném místě na oko vybuduje hlásné stanoviště požární ochrany.
A tak 16. prosince 1974 putoval z Městské inspekce požární ochrany na Obvodní podnik bytového hospodářství dopis následujícího znění:
"V zájmu zlepšení hlásné služby na území hl. města je povinna vybudovat přenosná zařízení v různých částech Prahy. Jedním z těchto míst je obytný dům ve Vaší správě v Praze 1, Malá Strana, Vlašská 24. Na půdě tohoto domu jsou příhodné podmínky k ubytování dvou malých kojí k umístění potřebných zařízení."
Stokoruna za proud
Bytový podnik obratem odpověděl, že se záměrem souhlasí. Jedinou podmínkou bylo, že "hasiči" mu budou jedenkrát za rok platit 100 korun za elektřinu.
StB v tu chvíli už nebránilo nic v tom, aby se v lednu 1975 na půdě domu ve Vlašské ulice mohla pustit do práce. Koncem měsíce vstoupil do příběhu František Procházka, domovník onoho bytu. Stačila mu jedna návštěva na půdě a celá konspirace byla v troskách. Pan Procházka měl zkušené oko - pracoval v Československé televizi.
Jeho ranní návštěvu na půdě velmi přesně popsal v hlášení z 31. ledna 1975 jeden estébák, který se na stavbě pozorovatelny podílel.
"Při rozhovoru nám pan Procházka řekl, že je zaměstnán v Čsl. televizi, a to v Měšťanské besedě, kde prý dělá všechno a nic. Ptal se nás, co v místnostech bude po jejich dokončení. Na to jsme mu odpověděli, že je to pro požární inspekci, a co tam bude, že nevíme, že jsme jen řemeslníci."
Hovno požární ochrana
Pan Procházka "řemeslníkům" neuvěřil. A to, co si myslel, s velkým smyslem pro detail zaznamenali "tajní" do protokolu:
"Na to pan Procházka doslova odpověděl: 'To je hovno pro požárníky, to vypadá, jako když zde bude průmyslová televize nebo nějaká kamera zaměřená na Němce. Z jednoho okénka je vidět do dvora, aby bylo vidět, co tam dělají, a z druhého okénka je krásně vidět na vchod.'"
Agenti pak ještě do protokolu uvedli, že "po tomto výroku jsme hovor ukončili a domovník od nás odešel dolů do budovy". O dalším profesním i osobním životě domovníka Procházky se archivy StB nezmiňují.
"Tajné" pozorovatelny
Státní bezpečnost měla své pozorovatelny s kamerami a fotoaparáty i v dalších okolních domech, a tak mohla například detailně pozorovat, jak přesně před dvaceti lety - v létě a zkraje podzimu 1989 - utíkají tisíce občanů NDR přes německou ambasádu na Západ.
Kamery ovšem zaznamenávaly i československé občany. Stačilo, aby se někdo na "podezřelou" dobu zastavil u vchodu do velvyslanectví. Místní obyvatelé tvrdí, že se o pozorovatelnách StB víceméně vědělo.
"Bylo to takovým veřejným tajemstvím," řekl Aktuálně.cz Jan Mestek, který bydlí v jednom takovém domě, kde estébáci měli své "pracoviště".
