Někdejšího válečného lovce komunistických aktivistů a odbojářů omámili agenti československé rozvědky během pitky ve vídeňské restauraci. Do Československa Imricha Suckého odvlekli 13. září 1957 na rozkaz ministra vnitra Rudolfa Baráka.
"Jeho únos měl sloužit v boji uvnitř komunistické strany. Zároveň bylo důvodem to, že věděl příliš o minulosti. Komunisté si budovali obraz hrdinů odboje, nechtěli, aby je odhalil," vysvětlil pro Aktuálně.cz motivy Suckého násilného převozu zpět do země historik Matej Medvecký z bratislavského Ústavu pamäti národa.
Několikasetstránkový osobní svazek je výpovědí o Suckého životě. A nejen jeho: spojuje v sobě všechny politické změny, kterými Česko a Slovensko v do pádu komunismu procházelo.
Dokumenty jsou poprvé kompletně k dispozici na internetových stránkách Úřadu pro zahraniční styky a informace - polistopadového nástupce tajné služby, jež profesionálního rozvědčíka unesla.
Sucký - chlouba spolupráce s Gestapem
Když 1. ledna 1940 došlo k reorganizaci bezpečnostních složek Slovenského státu, začal bývalý politický detektiv Imrich Sucký pracovat pro nově vzniklou ÚŠB (Ústredňa štátnej bezpečnosti).
Jeho úkolem bylo potírat tehdy nelegální komunistickou činnost. Sucký se úkolu s vervou chopil a po čase vešel ve známost jako výtečný znalec kontrašpionáže. Za "jednoho z nejlepších" ho hodnotilo i brněnské Gestapo, které mu ochotně zadávalo nejtěžší úkoly.
Němci označovali spolupráci jako vynikající - Sucký spolu s nimi rozbil tři ilegální Ústřední výbory komunistické strany.
Podle historika Mateje Medveckého byl u zatýkání takřka všech vrcholných funkcionářů KSS v letech 1940-1944 a většinu z nich i vyslýchal. Přihlížel i uvěznění budoucího předsedy vlády komunistického Československa Viliama Širokého, s nímž se znal z dětství.
Právě osoba Širokého měla zásadní vliv na to, jakým směrem se Suckého další život vyvíjel.
Ačkoliv ke konci války tehdy šestačtyřicetiletý Sucký kryl několik odbojářů, potkal ho stejný osud jako většinu kolegů z ÚŠB. Poté, co boje utichly, ocitl za se před Krajským lidovým soudem.
"BARAN: dosti pije, ale hodně snese"
Díky svým vlivným stykům nicméně za mřížemi dlouho nepobyl: na svobodu se dostal už po necelých dvou letech. Když se blížilo obnovení procesu, utekl někdejší policejní inspektor do Rakouska, kde rychle zapadl do slovenské komunity. Tribunál ho v nepřítomnosti odsoudil k 25 letům vězení.
Ve Vídni si ho všimli Američané s tím, že by mohl začít pracovat s Counter Intelligence Corps (Protišpionážní armádní sbor). Sucký pro ně opravdu nějakou dobu sledoval vybrané osoby.
Jinak se živil pašováním peněz do Československa. V té době už byl na druhé straně hranic v plném proudu plán na získání informací, které Sucký nosil v hlavě. Komunistická rozvědka dala akci i jejímu hlavnímu protagonistovi krycí jméno "BARAN". Do Vídně vyslala své nejlepší lidi.
O tom, že první správa StB považovala Suckého za velkou rybu, není pochyb. Cílem agentů bylo mimojiné "odhalit agenturu, díky které Sucký odhaloval ilegální činnost komunistické strany Slovenska, Maďarska a Bulharska," stojí v osobním svazku bratislavského rozvědčíka.
Československou tajnou službu taky zajímaly Suckého styky s Američany či rozvědkou Vatikánu, kde měl mít údajně velmi dobré kontakty.
Barák: Na únosu jsme se dohodli s Novotným
Po několika nezdarech StB ustoupila ze scénáře, že Imricha Suckého zverbuje. Jak vyplývá z odtajněných dobových materiálů Úřadu pro zahraniční styky a informace, byla to možnost nereálná.
"BARAN nechodil na schůzky," píše se v dokumentech. Svazek ale nechal z archivu první správy StB vzápětí vyzvednout sám ministr vnitra Rudolf Barák a nařídil únos.
"Dne 22. srpna 57 jsem se dohodl s (pozdějším prezidentem - pozn. red.) Novotným, že akci provedeme," stojí dopsáno Barákovou rukou na návrhu provedení akce "ÚDER", který pro ministra připravil náčelník první správy StB Jaroslav Miller.
"ÚDER" kvůli nepříznivým okolnostem nevyšel, pozdější operace s názvem "ŘÍJEN" nakonec úspěšná byla přesně podle plánu.
Před padesáti lety - 13.září - vlákali českoslovenští agenti Suckého do jednoho z vídeňských podniků, kde mu dali do pití omamný prostředek. Pak ho naložili do auta a odvezli za hranice. Ani rakouské úřady netušily, jak se ze země dostal.
Sucký byl dva roky nepřetržitě vyslýchán. Barák chtěl spolu s Antonínem Novotným protokoly použít na odstranění předsedy vlády Viliama Širokého. Měli v plánu usvědčit ho z vyzrazení komunistické odbojové sítě Gestapu. Neúspěšně.
Výpovědi se nakonec obrátily proti samotnému Barákovi, jehož se komunistický režim později zbavil. K odvolání Viliama Širokého nakonec došlo taky - výpovědi Suckého na něj ale neměly podle historika Mateje Medveckého žádný vliv.
Příběh Suckého únosu, který řadila československá rozvědka mezi nejúspěšnější, skončil podobně, jako začal. Na svobodu vyšel bývalý zpravodajec v květnu 1968, a ještě do konce roku emigroval zpátky do Vídně.
