Praha - Architekt Miroslav Masák je téměř nezastižitelný. Nenosí mobil a podle slov jeho paní se mu dá se štěstím dovolat jen do půl osmé ráno, nebo krátce před večerními zprávami.
Když se mi přeci jen podaří slavného architekta zastihnout, následuje výčet dní, kdy se sejít nejde. V programu má natáčení, či konzultace se studenty a podobně.
A není se co divit. V Liberci právě skončila kontroverzní demolice jeho obchodního domu, jež nesl původně stejný název jako jeho ještě slavnější příbuzný televizní vysílač - Ještěd.
Rozdává rozhovory, točí dokumenty, přednáší, připravuje knihy a výstavy. Nakonec si přeci jen chvilku vyšetří. Paradoxně se setkáváme v kavárně v Praze. V Liberci přitom bydlíme přes ulici.
Sedmasedmdesátiletý architekt srší energií a nebere si servítky o skutečných důvodech, proč jeho dům musel pryč. „Šlo prostě o prachy," míní. A Liberec považuje za jeden z nejhorších případů, jak může jednostranný příklon penězům zničit město.
Pro přehlednost jsme rozhovor rozdělili do více částí
A.cz: Vy jste už Liberec úplně opustil? To vás tak naštvali?
Ne ne, v Praze, respektive v Úvalech, bydlím déle. Měl jsem tady práci a nebavilo mne to stálé dojíždění. Nakonec jsem tady zůstal. Mimochodem pocházím odtamtud. Teď má pracovní stůl asi metr a půl od místa, kde jsem se narodil.
Miroslav Masák
- narodil se 1932 v Úvalech u Prahy
- v letech 1952-58 studoval Fakultu architektury a pozemního stavitelství ČVUT v Praze
- podílel na založení samostatného projektového ateliéru Sdružení inženýrů a architektů v Liberci (SIAL)
- založil a několik let při SIALu vedl takzvanou Školku, tedy ateliér mladých absolventů škol architektury
- v lednu 1990 působil jako odborným poradcem prezidenta republiky. Současně byl pověřen koncipování rozvoje Pražského hradu
- v 90. letech působil na Fakultě architektury Vysokého učení technického v Brně
- v roce 2007 mu byla udělena Pocta České komory architektů
- mezi jeho nejvýznamnější práce patří kromě OD Ještěd v Liberci, také OD Máj v Praze, rekonstrukce Veletržního paláce v Praze, Výstavní pavilon Libereckých výstavních trhů, Relaxační lázně v Teplicích
Do Liberce ale stále jezdím, mám tam paní a dcerou. Natrvalo se tam vrátit ale zatím nechystám.
A.cz : Jak se cítíte, když vidíte, jak váš dům rozebírají?
Plakat nad tím, že by se boural barák, asi není normální. Trochu to člověka samozřejmě mrzí.
Domy mají určitou životnost. A pokud to nejsou katedrály nebo něco jiného zcela výjimečného, tak nebývá dlouhá. Ale že by musela být pětatřicet let, to taky není normální.
U toho libereckého případu je zajímavé, proč se to bourá.
Evidentně za tím byly peníze, nic jiného. Kdo všechno se na těch penězích podílel, do toho se pouštět nebudu. Ale určitě to nemělo standardní průběh, jak ze strany města, tak projektantů toho nového, a na ministerstvu kultury byla ta rozhodnutí také velmi prapodivná. Však jste o tom psala.
A.cz: Myslíte, že tak jak je koncipován mohl dál v současné době sloužit? Tedy, že principy, které jste na jeho tvorbě uplatnil, nezastaraly?
Mohl. Například se tam mohlo prodávat dražší zboží, tedy nějaké butiky, ve kterých by jejich uživatelé nabízeli luxusnější zboží, což do centra města patří.
Ten dům nebyl projektovaný, aby se tam nakupovalo s vozíky. Tam si dojdete, abyste si koupili lepší šaty, hodinky. Ale to není styl Tesca.
A.cz: Jeho odpůrci mimo jiné tvrdí, že z pohledu urbanismu střed města de facto ochromil...
Proč je možné vznášet námitky je, že to, co tam stálo, bylo torzo. Po roce 68 se změnily figury a podle původních návrhů se dál nepokračovalo. A když je něco torzem, tak to pravděpodobně nefunguje úplně tak jak má.
My jsme měli představu, že se celý prostor prováže. Například nádraží, na které měly navazovat ony rozlehlé terasy obchodního domu, zůstalo nakonec jen ve studiích.
A.cz: Obecně se také traduje, že stejně bez diskuze se bouralo i kvůli vašemu obchodnímu domu. Zmizela tak část dolního libereckého centra.
Rozhodně se ale začalo bourat dřív, než projektovat naše obchodní středisko. Důvod bourání totiž nebyl onen dům, ale dopravní řešení centra.
Směrem k nádraží byla taková úzká ulička, kterou projížděla tramvaj, zároveň se počítalo, že by tam měla jezdit auta. A to bylo kapacitně neúnosné. A magistrát pak rozhodl, že by na uvolněném místě měl stát obchoďák.
A.cz: Myslíte si, že Tesco dům kupovalo už se záměrem, že ho zlikviduje?
Museli vědět, co kupují. Přece nejsou hloupí. Určitě to nekupovali s tím, že tam budou navěky. A buď předpokládali, že to za něco vymění, nebo zbourají. Takže ano.
Za pakatel vlastně koupili drahý pozemek v centru města. To samé bylo s pražským Májem. Přitom Máj je obchodní dům, toto bylo něco jako tržiště.
A.cz: Ten se podařilo zachránit a nyní je památkou...
Teď mi promiňte, ale není provozně lépe vyhovující obchodní dům v Čechách, než je Máj. Na každém patře obrovská volná prodejní plocha, eskalátory jsou umístěné samostatně mimo ně…
Takže nemohou říkat, že jim to nevyhovuje. A taky to zkoušeli, dneska, když s nimi jednáme, takové námitky nepadají.
A.cz: Nepřijde vám to trochu jako paradox? Máj v anglickém tvaru My dal jméno ostatním domům tohoto řetězce?
To nám udělali takovou úlitbu, aby si nás potěšili (směje se) Oni si nás totiž teď předchází, když je to památka… Jako autoři bychom tam nic moc nesehráli, ale památkáři jsou na naší straně.
A.cz: Vraťme se k Liberci, předtím se část města taky vybourala bez jakékoli diskuze.
No, to ale byla jiná doba. To když někdo rozhodl, tak se bouralo. A Liberec boural relativně málo, když se podíváte na Pardubice, Chomutov nebo Ústí nad Labem, to je vymydlený. Liberec byl poměrně střídmý.
A.cz: A dvacet let po revoluci to samé…
To souvisí vždy se stavem společnosti. Nedá se jednoduše říci, že politicky nevhodná situace, tedy totalita, musí být katastrofou pro architekturu. A zároveň ne platí, že demokratická společnost musí být úžasný čas pro architekturu.
Na jedné straně je to ta okázalost politických režimů, které si jsou schopny pozvat výborné architekty a na druhé straně to jsou zisky, které nutí k nepřirozeným stavbám.
Dneska ale, když se bourá, tak většinou kvůli zisku. Jsou samozřejmě výjimky, ale Liberec je toho, o čem se bavíme, krásným příkladem. Bourá se kvůli stavění, stavění a stavění, protože to přináší peníze. A nejen těm stavebním organizacím. Přijde mi, že zde ani nejde o ten výsledek, tedy něco provozovat.
A.cz: Co si myslíte, že se stalo, že právě Liberec je takovým negativním příkladem?
Byl to takový polistopadový trend, kdy ty prachy začaly hrát roli. To se to začalo roztáčet. Ale myslím, že pak to pak bylo hlavně založené na podpoře od Syneru. Kittner, přišel ze Syneru, že ano.
Nevím, možná když odéeska v příštích volbách nevyhraje, tak se něco může změnit, ale to město už je poznamenané. Těžko se tam teď najdou další, stejně atraktivní pozemky
A.cz: Vy jste říkal, že nechcete komentovat to, co se místo vašeho obchodního střediska chystá, nerozmyslíte si to?
Trochu bych si zadal. Každý by si říkal, že naříkám, že mi zbourali barák a to nejde. Do zhodnocení, ať se pustí nějaký teoretik architektury nebo kunsthistorik.
Ale to co se teď v Liberci předvádí... Liberec v 60. a 70. letech, bez ohledu na společenskou situaci, hrál první housle v československé architektuře. To byla extraliga, to vám potvrdí každý, a dneska je to okresní přebor. A to město je s tím spokojeno. To je zvláštní.
