"Mohli tam dát ještě činky," komentuje ironicky na Facebooku jeden z návštěvníků mobiliář pražské výstavy. Mezi rozměrnými plátny jsou totiž rozmístěny lavice evokující vybavení klasického fitness centra - odolné kovové konstrukce s polstrovanými sedáky. Zjevně rozhořčený divák se však podivuje především nad výší vstupného, respektive nad tím, že za takové peníze nabízí výstava ke zhlédnutí jen polovinu Muchova cyklu. Zbytek zůstal v Brně.
"Je to návrh od pana architekta, který tam dal tyto posilovací stroje," vysvětluje nezvyklý nábytek mluvčí Galerie hlavního města Prahy Michaela Vrchotová. Autorem konceptu je architekt Jakub Berdych Karpelis ze studia Qubus, který význam cvičebních strojů naznačil před začátkem výstavy. "V této pohnuté a zvláštní době to bereme jako jakousi posilovnu slovanství," řekl České televizi.
Námitku stran výše vstupného pak odmítá mluvčí Galerie hlavního města Prahy Michaela Vrchotová: "Pokud se podíváte na ceny v jiných pražských galeriích, tak se dostanete na velmi podobné peníze."
Nutno podotknout, že na stejné peníze, tedy 250 korun, vyšla návštěvníky i výstava druhé části epopeje na brněnském výstavišti. V Praze je přitom z dvacetidílného cyklu k vidění jedenáct obrazů spíše menšího formátu, v Brně vystavovali devět monumentálních pláten a sbírku Muchových plakátů. Když v roce 2016 prezentovala Národní galerie v pražském Veletržním paláci celý cyklus, bylo základní vstupné 180 korun.
Již ukončenou brněnskou výstavu Muchy navštívilo 75 tisíc zájemců. Pražská výstava byla prodloužena a končí příští týden v neděli. Podle mluvčí je o ni také velký zájem. Nabízí navíc jednu raritu - část pláten je zavěšena na konstrukcích v prostoru a lze tak vidět i rub obrazů.
Epopej byla dlouhé roky umístěna na zámku v Moravském Krumlově, odkud byla před volbami v roce 2010 převezena do Veletržního paláce v Praze, kde byla nějakou dobu vystavena. V minulosti byla pro vystavování díla plánována mimo jiné stavba nové budovy na Letné nebo na Těšnově. Ani jedna nevznikla.
Praha se o obrazy dlouhodobě soudí s Muchovým příbuzným Johnem Muchou, který tvrdí, že město se vlastníkem cyklu nikdy nestalo, protože nesplnilo umělcovu podmínku a nevybudovalo pro plátna samostatné výstavní prostory.
