Může se to stát i u nás? Expertka rozebírá, jestli může vyhrát strana jako v Německu

A Smejkalová předkládá pro někoho možná provokativní, leč zcela jasnou odpověď: „V zásadě si myslím, že lze současnou podobu pravicového extremismu a populismu všude vysvětlit podobnými faktory – jakkoli se detaily mohou měnit. A tak nebudeme-li s nimi doopravdy něco dělat ani u nás, trajektorie je jasná a východ Německa je jen předvoj širšího vývoje.“

Související

„Píšeme dějiny.“ Prognózy přisuzují AfD drtivou výhru v zemských volbách

Přesto je potřeba připomenout, že se víkendové zemské volby konaly v Sasku-Anhaltsku, což je spolková země na východě Německa, která vznikla po zániku Německé demokratické republiky (NDR) v roce 1990. A hlavně: patří mezi nejchudší země Německa. „Celá jeho východní část zažila po převratu velmi náročnou transformaci,“ upozorňuje politoložka.

A zdůrazňuje, že se vyznačovala například vysokou nezaměstnaností a deindustrializací, odlivem lidí – převážně mladých a žen – na západ, propadem porodnosti a nárůstem tzv. smrtí ze zoufalství. Tím myslí například sebevraždy. „Ve sjednoceném Německu navíc zůstalo doteď podreprezentované jak na spolkové úrovni, tak dokonce na svém vlastním území – východoněmecké elity jsou povětšinou ze západu.“

Kořeny úspěchu AfD

Příčin, které lze identifikovat za drtivým vítězstvím krajně pravicové AfD v Sasku-Anhaltsku, je ale podle Smejkalové mnohem více. Připomíná třeba velké finanční transfery na rozvoj ze západu. Ty podle ní měly také svou odvrácenou stranu: „Totiž masivní převzetí východoněmeckého majetku lidmi a firmami ze západu – východní Němci si nemohli ani byty zprivatizovat.“

„Zůstávají na chvostu,“ pokračuje Smejkalová, „co se týká příjmů, důchodů, ale hlavně právě i majetků. Podcenit nelze ani psychologickou stránku věci – v jeden okamžik ještě východní Němci na ulicích bojovali za svobodu a demokracii, ve druhém už byli tak trochu nesvéprávnými žáčky, kteří se měli hlavně přizpůsobit a všechno naučit od západu.“

Země podle ní navíc nevyužila příležitost ke společné inventuře. „Sjednocení bylo de facto přenesení západních institucí a hodnot na východ (východní Němci někdy mluví o převzetí, či dokonce kolonizaci). Za zmínku taky stojí, že dlouhou dobu zůstali ve veřejné debatě terčem v lepším případě nepochopení, v tom horším výsměchu a napadání za nevděčnost.“

Občané druhé kategorie

Na základě dlouholetého a soustavného pozorování pak tvrdí, že o sobě mnozí lidé z bývalého východního Německa soustavně mluví jako o „občanech druhé kategorie“.

A připomíná souslednost krize migrační, inflační a geopolitické. To vše podle jejích slov definitivně odhalilo zranitelnost východního Německa, frustraci, nespokojenost. „A taky masivní krizi důvěry v etablovanou politiku, která všechno tohle dopustila.“

I ona si pak všímá sociálně-ekonomických souvislostí. „Sasko-Anhaltsko je vůbec nejchudší spolkovou zemí, je mimořádně venkovské a panuje zde nadprůměrná nezaměstnanost osm procent. Po převratu zaznamenalo odliv až 25 procent lidí na západ, zůstali převážně muži, kterých teď spolková země má největší převis nad ženami.“

Související

Nejhorší porážka, Německo se změnilo. Kancléře Merze šokoval triumf AfD

Pokud jde o elektorát AfD, připomíná, že zde vykazuje velmi podobný vzorec jako u jiných voleb. „Jsou to spíš muži, zejména u těch nejmladších dominantně, nejčastěji mladšího středního věku (zde tím pádem pokulhává vysvětlení totalitní mentalitou – vůbec ji nezažili), přes půlku z dělnické třídy, a hodně živnostníků, lidí s nižším vzděláním.“

S prekérní ekonomickou situací jak spolkové země jako takové, tak specificky voličů a voliček AfD, v neposlední řadě podle Smejkalové souvisí to, že 89 procent z nich říká, že se bojí růstu cen, které si už nebudou moci dovolit. „Spolu s obavou z odcizení v důsledku migrace jde zdaleka o nejsilnější strach,“ zdůrazňuje politoložka.

Migrace

V médiích se v souvislosti s expanzí AfD dominantně zmiňuje migrace. Podle Smejkalové lze mimořádně silné obavy z migrace na východě vysvětlit jak již zmíněnou špatnou ekonomickou situací, kdy panuje pocit, že o nikoho dalšího se už postarat nejde, tak i demografickou krizí.

A vysvětluje: „Vylidňuje-li se vám dekády vaše okolí k nepoznání, vy se ale k odchodu nerozhoupete, takže na neutěšeném východě zůstáváte, a jste-li muž, na kterého tím pádem nezbývá partnerka, je pochopitelné, že skočíte na lep i konspiraci o cílené výměně obyvatelstva za muslimské uprchlíky.“

Podle ní je ale za drtivým úspěchem AfD také revolta proti přehlíživosti západem dominované politiky. „Ta totiž dlouho situaci a nálady na východě právě kvůli podreprezentovanosti východního Německa neměla vůbec na radaru,“ má jasno Smejkalová.

Do očí podle ní bije i většinově vstřícný postoj k Rusku mezi voliči AfD. „Pro východní Německo celkově je typický a hodně kontrastuje s postoji u nás. V tomto kontextu je dobré zmínit, na co upozorňovali někteří pozorovatelé: totiž že nedávný incident na letišti v Lipsku a reakce spolkové vlády na něj mohla u některých lidí hrát roli i pro jejich rozhodování v těchto volbách ve prospěch AfD.“

Zdůrazňuje také, že pokud se vyhraňování proti Rusku na spolkové úrovni zkrátka rozchází s postoji na východě Německa, může to být opět vnímáno jako projev chybějící reprezentace východu. „Není náhoda, že východní Němci konstantně reportují, že sice jsou pro demokracii, ale ne tu, jaká v Německu panuje,“ připomíná.

AfD a česká politika

Pokud jde o situaci v České republice, Smejkalová hovoří o tom, že vývoj v každé zemi nebo regionu má pochopitelně svá specifika. „Dlouhodobě si ale myslím, že máme s východním Německem více společného, než co nás rozděluje – jakkoli se na první pohled může jejich porevoluční trajektorie jevit jako zcela jedinečná.“

Podle ní je ale zcela zjevné, že v radikalizaci hraje podstatnou, ne-li nejpodstatnější roli právě porevoluční vývoj, ne nutně nějaká „totalitní mentalita“. To by koneckonců – připomíná politoložka – strana neměla nejvyšší podporu u mladší střední generace, která totalitní režim nikdy nezažila, zatímco mezi nejstaršími ročníky je nejnižší.

„Jde zjevně o ekonomickou prosperitu a stabilitu,“ má jasno Smejkalová, „ale i přehlížení toho, že porevoluční vývoj nebyl pro všechny jednoduchý a mnozí na něm mohli ve finále i prodělat, jak ekonomicky, tak statusově a symbolicky. Možnosti to artikulovat jsou nicméně omezené.“

V Německu tak drží podle jejích slov výkladovou autoritu lidé ze západu, kteří mluví o zaostalosti a nevděčnosti. „U nás zase elity, které jsou z definice vítězi porevolučního vývoje, které na něm logicky až tolik problematického neshledávají,“ uvažuje.

Tím se podle jejího mínění v obou zemích politické i jiné elity vcelku jasně demograficky definovatelným skupinám – těm s nízkým vzděláním, méně kvalifikovanými profesemi, z periferií – dramatickým způsobem vzdalují. „A pohání tak hlubokou systémovou nedůvěru, která se pak projevuje u voleb,“ uzavírá politoložka.