Praha - Na ulicích ještě ležely hromady sněhu. A na některých místech dokonce ještě sněžilo. Po silnicích a ulicích okleštěného Československa ale 15. března 1939 duněly pásy tanků a další vojenské techniky nacistů, kteří obsazovali zbytky republiky.
Špičky tehdejší československé armády byly ještě rozčarované z neschopnosti politiků vyhlásit nacistickému Německu válku a postavit se Hitlerovi na odpor. Hned v březnu ale začaly s vytvářením tajné odbojové organizace - provizorní armády v podzemí.
Ze zálohy byl ještě před obsazením čs. pohraničí (v říjnu 1938) do aktivní služby povolán Josef Bílý, jeden z nejschopnějších čs. generálů. Po nacistické okupaci Československa v březnu 1939 se tak stal prvním velitelem odbojové organizace Obrana národa. Na tajné schůzce (17. března 1939) s generálem Sergejem Vojcechovským a Sergejem Ingrem Bílý navrhl i zmíněný název.
"Mnichovská dohoda zlomila páteř národa na desítky let. A tihle lidé - byť někdy i ve vyšším věku - museli něco dělat, jinak by se z té potupy asi zbláznili. Národu chtěli vrátit svobodu a čest, kterou prezident Edvard Beneš svým souhlasem s Mnichovem zpochybnil," říká Karel Bergl, prasynovec generála Bílého.
Vojáci reagovali, hledali východiska z krize, odcházeli do zahraničí, aby bojovali. "Na rozdíl od politiků," dodává smutně Jindřich Marek z Vojenského historického ústavu.
Bojovali ještě několik dní
Tehdejší československá 12. pěší divize dislokovaná na Podkarpatské Rusi bojovala například s maďarskou armádou (spojencem nacistů) po 15. březnu ještě několik dnů, aby si vojáci zachovali čest, třebaže jejich vlast už neexistovala. Historik Jindřich Marek zmiňuje i další opomíjený fakt: československá armáda, na rozdíl od státu, nikdy nezanikla.
Její vojáci o sobě dávali důrazně vědět - ať již na západní, či východní frontě - po celou dobu druhé světové války. "Bojovali jako první a také nejdéle," konstatuje rovněž Marek.
Den před obsazením Československa (14. března 1939) odletěla například do Velké Británie skupina jedenácti zpravodajských důstojníků v čele s šéfem armádní rozvědky Františkem Moravcem i s nejdůležitějšími špionážními dokumenty. Moravec totiž dostal od svého klíčového německého agenta A-54 Paula Thümmela 13. března 1939 varování, že již za dva dny nacisté obsadí Čechy a Moravu. Okamžitě o tom informoval vládu, ale setkal se s ponižujícím posměchem.
"Nehrajte nám tu divadlo!" odbyl tehdy podle historických záznamů Moravce ministr zahraničí František Chvalkovský. A uštěpačně reagovali i ostatní členové vlády. O varování šéfa armádní rozvědky pochyboval i generál Jan Syrový. Moravec si byl ale kvalitou svých informací jistý.
"Pamětníci říkají, že Moravcovi lidé po sobě nechali prázdné trezory, obláčky cigaretového kouře a hromady popele ze spálených dokumentů na dvoře dnešního Generálního štábu. Museli neuvěřitelně dřít a improvizovat, aby to do blížícího se příjezdu nacistů stihli," míní Markův kolega Karel Straka.
Zklamání vojáků z přístupu tehdejších čs. politiků dosáhlo vrcholu. Karel Bergl, prasynovec generála Bílého, cituje z jeho pozůstalosti: "V těch nejkritičtějších chvílích jsou v čele národa lidé, kteří nejsou na výši, aby ony zlomové okamžiky zvládli."
Cílevědomý plán
Historici se shodují, že vznik Obrany národa - armády v podzemí nebyl žádným náhodným krokem nebo improvizací. "Byl to cílevědomý plán, jak převést armádu v její určité struktuře do ilegality. Tato struktura pak měla ve vhodném okamžiku vystoupit jako organizovaná síla při povstání proti okupantům," objasňuje historik Straka.
Obrana národa sice nepostrádala kvalifikované lidí, uměla získávat informace, chyběly jí ale zbraně a neměla zkušenosti z práce v ilegalitě. "Nešlo o profesionální odbojáře. V tomhle vedení Obrany národa nacisty v mnohém podcenilo a v prvním období na to i tragicky na lidských ztrátách doplatilo," dodává historik.
Pro současné příbuzné odbojářů z Obrany národa je nejdůležitější připomínka jejich obětí i tragické situace, ve které se čs. vojáci v březnu 1939 ocitli. "Naši předci se nechovali jako zbabělci. Uvědomovali si, že smyslem života není jen blahobyt, nýbrž i vnímáni existence komunity, která si říká český národ," vysvětluje prasynovec generála Bílého Karel Bergl.
Armádní generál Josef Bílý žil od prosince 1939 v ilegalitě. Gestapo ho dopadlo 14. listopadu 1940 v Chlumu u Třeboně a věznilo pak v Praze na Pankráci a v Terezíně. Ve zprávě nadřízeným napsal zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich: "Pro přípravu velezrady odsoudil stanný soud v Praze armádního generála Josefa Bílého a divizního generála Hugo Vojtu, oba mimo službu, k trestu smrti."
Josef Bílý byl zastřelen v jízdárně ruzyňských kasáren 28. září 1941 ve 21.00. Na popravišti odmítl pásku přes oči. Jeho poslední slova zněla: "Ať žije Československá republika! Psi, palte!"
VIDEO: Film Smrtihlav o atentátu na Reinharda Heydricha.
