Jak vás napadlo začít prodávat hudební nástroje?
Já jsem byl už na škole nadšený z tehdy se rodícího internetu. A jako kytaristu mě napadlo založit hudební bazar. A Honza Pils, který zakládal kytary.cz, se mi ozval, že by u mě chtěl mít banner. Dal mi za to pár kytarových kabelů. Takhle to tehdy fungovalo. A na základě toho se taky vlastně zrodil náš společný podnik.
Od té doby jste urazili pořádný kus cesty.
To je pravda, začali jsme téměř před dvaceti lety a od té doby se toho podařilo hodně. A dnes kytary.cz fungují na sedmi trzích najednou. Hlavně mám ale radost z toho, kolika kapelám se díky naší podpoře daří.
Zbývá vám díky tomu nějaký čas na hudbu jako takovou?
Mám pořád revivalovou kapelu, se kterou si jednou za čas zahrajeme, a doma si hraju a skládám pro radost. Ale máte pravdu, v určitém bodu bylo práce moc. A já cítil, že prací trávím moc času a můžu strašně rychle vyhořet.
Jak se vám tomu podařilo předejít?
Já si vzpomněl na ten moment, kdy se ve mně ta láska k muzice zrodila. Když jsem byl malý, rodiče mě přihlásili do lidušky na kytaru. A pak kolem revoluce hráli na kytaru všichni. Kryl a další písničkáři vrátili tomu nástroji důležitost. Všechna ta hudba se vlastně děla uprostřed velké rodiny, ze které jsem vzešel, a díky tomu jsem si i po letech uvědomil, že práce není všechno a už je čas takovou rodinu taky založit. Naštěstí jsem potkal skvělou ženu a dnes spolu máme čtyři úžasné děti. Teď už skoro všechny hrají na nějaký nástroj. Díky nim se mi povedlo najít v životě harmonii a souhru.
Velký podnik, velká kapela i velká rodina si žádají i další věci, je to tak?
Rozhodně. Nedávno jsem si splnil další sen a postavil pro svou rodinu velký dům. A samozřejmě potřebujeme také třeba velké auto. Rozhodl jsem se pro Multivan, protože jsem se nechtěl smířit jen tak s něčím. A chtěl jsem spolehlivost a bezpečí a maximální komfort pro svoje děti.
Koho svým Multivanem nejčastěji vozíte? Kapelu, rodinu, nebo kolegy z práce?
Určitě rodinu. V tom autě trávíme v podstatě každý víkend a vždy celé léto. Mně to přináší vzpomínky na dětství a na tátu, který nás bral tehdy svojí dodávkou do kempů. Ten stařičký Barkas, kterým nás tehdy vozil, samozřejmě nesnese srovnání s tím, jaké pohodlí zažívám na cestách dnes. Třeba i velikost je úplně jiná. Nemusím dělat kompromisy a můžeme si s sebou vzít všechno, co chceme, ať už vezeme kola, lyže, kočárky, nebo kytary.
Nechte se inspirovat i dalšími příběhy na vw-mojecesta.cz.