Portrét - Andrew Schapiro není kariérní diplomat, ani jako diplomat nemluví. A tím, že se tento týden stal americkým velvyslancem v Praze, vlastně tak trochu popřel sám sebe. „Nikdy jsem se třeba nechtěl stát státním zástupcem. Vždycky jsem byl nedůvěřivý k autoritám. Nechtěl jsem posílat lidi do vězení, ale spíš jim pomáhat,“ říká třiapadesátiletý právník z Chicaga.
Ve své snaze jít proti vládě byl nakonec hodně úspěšný. Očistil například burzovního makléře Roberta A. Scavoneho, jehož prokuratura v roce 2005 obžalovala z nezákonného obchodování s akciemi firmy Eli Lilly & Company.
„Byl to první případ svého druhu, který vláda prohrála. Obžalovali ho díky informátorovi. Vyhráli jsme, protože jsme zrekonstruovali, co se dělo na počítačích. To, co vypadalo jako cílený podvod, byla jen série chyb, které se stanou, když se věci dějí rychle,“ popisuje spor absolvent Oxfordu, Yaleu a také Harvardu.
Právě tam se ještě jako student potkal s Barackem Obamou. A to, že jsou blízcí přátelé a že Schapiro patří zároveň k vlivným sponzorům demokratické strany, kritizovala řada republikánů. I v Česku je po kauze exposlanců ODS, které žalobci stíhali za to, že opustili sněmovnu výměnou za příslib míst ve státních firmách, otázka politických obchodů a nominací velmi citlivá.
„Byl jsem podporovatelem prezidenta od samého začátku. Pracoval jsem pro něj, má ve mě důvěru. A to je jeden z důvodů, proč mě sem poslal. Protože jsem věřil v jeho kampaň a v to, že bude skvělým politikem. Tím nemyslím jen prezidentem, pomáhal jsem mu, už když kandidoval do Senátu nebo do parlamentu státu Illinois,“ připouští expert na obchodní pře.
Obratem ale dodává, že to je v USA normální praxe, navíc že by od Obamy jen stěží dostal nabídku na práci v diplomacii, kdyby se už dřív nestal úspěšným právníkem.
„A mimochodem, co se mé podpory demokratů týče, nešlo jen o shánění peněz, ale také o obcházení domů a klepání na dveře v Iowě v roce 2007, což pak vedlo k jeho kandidatuře na prezidenta. Byla tehdy strašná zima,“ směje se Schapiro. V letech 2007 a 2008 prý trávil výpomocí při kampani každý víkend a bral s sebou i své tehdy ještě malé děti. Dnes jim je jedenáct a třináct.
V té době ho ale nenapadlo, že by mohl úspěšnou kariéru v byznysu opustit. To přišlo až později. Jak to vlastně s nabídkou, aby přesídlil do Prahy, bylo? Řekl si o ni? „To je vždy tak napůl. Nikdy se nejdete přímo zeptat, dáte jen neformálně vědět, že byste měl zájem o nějakou formu služby. Můžete jen naznačit,“ poodhaluje zákulisí svého výběru.
Na tom, že se nakonec stal nástupcem Normana Eisena, měla velký podíl jeho manželka Tamara, úspěšná marketingová manažerka. Když váhal, zda opustit lukrativní post v prestižní právní kanceláři Quinn Emanuel Urquhart & Sullivan, řekla mu, ať nabídku přijme, že už žádná podobná nemusí nikdy přijít.
„Obával jsem se, že když se přestěhujeme za oceán, do země, jejíž jazyk naše děti neznají, a na čas opustí všechny své kamarády, tak je to naštve. Jenže žena řekla – vůbec ne, to pro ně bude skvělá zkušenost,“ přidává Schapiro podrobnosti z rodinných debat.
Když má nový velvyslanec zmínit soudní bitvy, které pro něj byly nejdůležitější, kromě kauzy Roberta Scavoneho a svých začátků coby advokáta ex offo jmenuje obhajobu videoserveru YouTube. Ten zažalovala mediální skupina Viacom kvůli porušování autorských práv, i díky Schapirovi ale nakonec Google, jemuž YouTube patří, vyhrál.
„Nechci, aby to znělo namyšleně, ale částečně to je tak, že jsem zachránil YouTube, i někteří komentátoři to tak napsali. Byla to bitva o to, zda bude svobodný a otevřený internet, nebo zda zůstaneme u modelu z 20. století, kdy pár společností kontroluje přístup k tomu, co je dostupné on-line.“
Mezi jeho klienty patřil také jeden z nejbohatších Američanů, majitel kasin Sheldon Adelson. Jak se jim spolupracovalo, když podnikatel patří k největším sponzorům republikánů? „V politice jsme se na ničem neshodli, ale když s ním pracujete, pochopíte, proč se stal miliardářem. Zavolal mi třeba v neděli na mobil, aby si postěžoval na drobnou položku na faktuře. Jeden z důvodů, proč je tak úspěšný, je, že věnuje pozornost detailům,“ říká muž, jehož matka utekla i s rodinou z Prahy před nacisty. Až do svých pěti let bydlela Raya Czernerová jen pár kroků od současné rezidence amerického velvyslance.
Do města, které teď bude jeho domovem, se Schapiro poprvé dostal v roce 1982: „Přijel jsem vlakem z Vídně jen s batohem. Bylo to smutné město. Měl jsem pocit, že studená válka bude napořád.“
Luboš Kreč, Daniel Anýž
