Zahraničí – Titulní strany německých (nejen) byznysových novin ovládlo spojení slov „politik“ a „dozorčí rada“. Debata za našimi hranicemi je ale dost odlišná od té, která se vede tady v Česku.
Němci – na rozdíl od nás – neřeší to, zda peníze za místa v kontrolních grémiích neproudí nezdaněné přímo do stranických pokladen. Ani výměnu lukrativního místa v byznysu za konkrétní krok nebo rozhodnutí v politice.
Viděno českou optikou mají naprosto „banální“ starosti: dohadují se, kolik času by mělo uplynout, než se bývalý ministr či jiný vysoce postavený německý politik ujme funkce v dozorčí radě podniku, byť se státní účastí.
Že takové příliš rychlé přestupy zavání politickou korupcí, na tom se v Německu shodnou všichni napříč politickým spektrem. Včetně pravicových křesťanských demokratů (CDU) kancléřky Angely Merkelové.
Právě z CDU přitom pochází politik, který současnou debatu v Německu vyvolal. Jmenuje se Ronald Pofalla a ve vládě Merkelové číslo 2 (čili v té minulé) byl od října 2009 do prosince 2013 ministrem pro zvláštní úkoly a šéf kancléřčina úřadu v Berlíně.
13. prosince 2013 oznámil, že se stahuje ze všech politických funkcí v Německu.
Je tomu pár dní, co se v médiích objevila zpráva, že Pofalla přesedlá z Úřadu kancléře do dozorčí rady státního podniku Deutsche Bahn.
Lukrativní místo s milionovým platem ale exministr nedostal jako odměnu nadřízené za své politické zásluhy, naopak. Kancléřka Merkelová mu v důvěrném rozhovoru, který se konal někdy loni v listopadu, doporučila, aby si mezi působením v politice a byznysu vybral jistý oddechový čas.
Jinými slovy – když Pofalla Merkelové líčil, co všechno zvažuje po svém odchodu z kancléřství, variantu „dozorčí rada Deutsche Bahn“ mu kancléřka nedoporučila.
Jakou časovou prodlevu by si Angela Merkelová představovala, není jasné (případ Pofalla před novináři nekomentovala ona, ale její mluvčí Steffen Seibert). Její kolegové z politiky ale představu mají, a to poměrně jasnou. Většinou se shodují na době delší než jeden rok.
Vůbec nejčastěji v Německu zaznívá návrh na nucenou pauzu v délce 18 měsíců. Shodou okolností s ní přišel muž, který ovlivňuje nejen politiku ve Spolkové republice, ale pravidla v celé EU. Eurokomisař pro energetiku a Pofallův kolega z CDU Günther Oettinger.
„V zásadě jsem toho názoru, že by pro přechod členů vlády do byznysu měla platit jasná pravidla,“ řekl Oettinger v rozhovoru pro deník Die Welt.
Němci by si podle něj mohli vzít příklad z Bruselu, kde něco podobného už platí. Člen Evropské komise si „musí projít ochlazovací fází 18 měsíců, než může nastoupit do podniku, jehož činnost nějak souvisí s tím, co (jako komisař) dosud dělal,“ upřesnil politik.
„Pokud je všechno transparentní, nemám s přechodem z politiky do byznysu v principu problém,“ nechal se slyšet i šéf vládní CSU Horst Seehofer. „Pokud by se měla koalice rozhodnout, že pauzu stanoví zákonem, podpořil bych to,“ uvedl.
Podobně mluví levicová (taktéž vládní) SPD a celá německá opozice.
Opozice jen pochopitelně volí tvrdší slova. Na „Merkelové mužích visí vždy podezření, že lobbistické zájmy prosazovali už v kancléřství a že milionový post měli v kapse už tehdy,“ upozornila Katrin Göring-Eckardtová, klíčová politička opozičních Zelených.
Proti Ronaldu Pofallovi se navíc podle informací zpravodajského magazínu Der Spiegel formuje odpor i uvnitř dozorčí rady Deutsche Bahn, do níž měl nastoupit.
O jeho nástupu měla původně rozhodnout už na svém mimořádném zasedání 30. ledna. Pod masivním tlakem veřejného mínění ho ale odsunula až na březen.
ZUZANA KLEKNEROVÁ
