Za kulisy událostí – Náměstek ministra obrany Jan Fulík po volbách 2010 tušil, že jeho odvolání se blíží. Jako jeden z architektů zakázek, jako byl třeba nákup letounů CASA, se moc nehodil do nového vedení ministerstva v čele s Alexandrem Vondrou, které plánovalo tyto kontrakty prověřit. A když pak pořízení letounů CASA zpochybnila i Evropská komise, musel funkci opustit.
Více než tři roky poté se Fulík snaží u soudu dokázat, že se ho ministerstvo zbavilo neprávem. „Je to banální pracovněprávní spor a je mi líto, že se musí řešit takto,“ tvrdí Fulík, který loni nastoupil jako šéf bezpečnostního odboru prezidenta Miloše Zemana.
Ve skutečnosti však o úplnou banalitu nejde. Pokud by soud dal Fulíkovi za pravdu, jeho výpověď by byla neplatná. A navíc by měl ještě nárok na minimálně dva miliony korun coby ušlou mzdu za dobu, kdy musel být mimo ministerstvo. „V případě úspěchu náleží zaměstnanci náhrada platu ve výši průměrného výdělku,“ potvrzuje mluvčí resortu Jiří Caletka.
Bartákova pravá ruka
Dosavadní kariéra Jana Fulíka je více než pestrá. Působil u Bezpečnostní informační služby, stejně jako třeba v katolické charitě, která ho začátkem tisíciletí vyslala do Afghánistánu pod hlavičkou humanitárního projektu.
Nejvíce ho ovšem zviditelnila práce na ministerstvu obrany, kam ho před sedmi lety přivedl exministr Martin Barták – Fulík mu nejdříve dělal poradce a později náměstka.
A také byl tím, kdo Bartákovi asistoval u přípravy obřích zakázek. Těsně před volbami 2010 Fulík například pomohl prosadit přestavbu pražské vojenské nemocnice – konsorcium s neprůhlednými vlastníky mělo za šest miliard postavit hotel, bazén či podzemní garáže. Když úředníci později smlouvu zrušili, konsorciu jako odškodné vyplatili téměř 150 milionů.
Další ze zakázek, které pomáhal dojednat, byl nákup dopravních letounů CASA, jež se podle policie vojákům prodražily o více než půl miliardy. „V této věci opravdu neexistuje nic negativního, za co bych měl cítit odpovědnost,“ tvrdí dnes Fulík. Jenomže právě tato tříapůlmiliardová zakázka uspíšila jeho konec na ministerstvu. Na podzim 2010 Evropská komise zažalovala český stát za to, že letadla koupil bez soutěže. A krátce nato se tehdejší ministr Alexandr Vondra rozhodl Fulíka – který ve funkci „přežíval“ jako poslední z Bartákových lidí – odvolat.
Vondrův slib
Podle zákona však má ministr jen omezené možnosti, jak se nepohodlného náměstka zbavit. „Buď musí mít jasný důkaz, že udělal nějaký průšvih, což se stává málokdy. Nebo jej může odvolat bez zdůvodnění, pak mu ale musí nabídnout jinou volnou pozici,“ vysvětluje odborník na pracovní právo Jaroslav Škubal.
A právě na těchto pravidlech postavil bývalý náměstek žalobu, kterou záhy po svém odvolání podal. V ní se snaží dokázat, že mu Vondra slíbil vytvořit místo takzvaného zmocněnce, který bude mít na starosti prodej zakonzervovaných českých bitevníků L-159. A že tento slib posléze nedodržel. „Dohodl jsem se s ministrem, že na tomto místě začnu pracovat,“ argumentuje nynější bezpečnostní šéf prezidentské kanceláře.
Ministerstvo to však označuje za nesmysl. „Je to pouze utkvělá představa pana Fulíka, že měl toto místo získat,“ tvrdí právník Ivan Keller, který obranu ve sporu zastupuje.
Čekání na velvyslance
Žalobou se v současnosti zabývá pražský obvodní soud. U prozatím posledního líčení se zástupci ministerstva snažili dokázat, že Fulíkovi nabídli jiné odpovídající místo, které ale odmítl. „Proto také dostal výpověď – podle zákona – z organizačních důvodů,“ dodal u soudu Keller.
Pak soudci spor odročili, Fulík totiž požaduje, aby se jako svědek dostavil nynější velvyslanec u NATO Jiří Šedivý, který ho v pozici náměstka dříve nahradil. Šedivý ovšem pobývá v Bruselu.
Soud tak nyní zjišťuje, kdy bude mít velvyslanec čas, a podle toho nařídí další termín.
Vladimír Šnídl, Marek Pokorný
