Inside Sport – Na vrcholku fotbalového Olympu rozhostil se toho večera výjimečně klid. Na aroma vyčaděné kubánskými doutníky svého společníka už Pelé za ty roky uvykl. A zrapovanou Internacionálu si teď Maradona v nečekaném návalu ohleduplnosti šlehal do mozku jen přes sluchátka.
Leč chvíli smíru ukončil nečekaný návštěvník. „Kdo nám to sem zase leze? Pozor, mladej, tady je to vyhrazeno pouze pro božstva. Což jsem já, Pelé, nejlepší fotbalista všech dob, a to podle skoro všech prestižních anket a žebříčků. Dost na tom, že už se mi sem vnutil tenhle notorik,“ ukončil Brazilec křehké příměří.
„Hele, náš svatoušek promluvil. Vzpomeň si, jak skončil tvůj nejlepší kámoš Garrincha. Uchlastal se, ještě mu ani nebylo padesát. Já k tomu, pravda, taky neměl daleko, ale co jsem si prošel detoxem, přežil pár infarktů a podvázali mi žaludek, tak jsem zase jako jura,“ vrátil mu kulatý Argentinec slovní políček a obrátil se ke střízlíkovi, co se k nim právě vydrápal, k Lionelu Messimu.
„Ale vždyť to je náš mladej! Leouši, rád tě vidím, ty kluku hubená. Ty víš, že na tebe nechci být zlej, jenže sem, až úplně nahoru, hošku, přeci jen nepatříš. Já jsem totiž Fotbalista století, mě volilo na internetu 55 procent fanoušků z celého světa!“ kasá se Maradona. „Až když ti zaprodanci imperialismu z FIFA zmerčili, že lidstvo miluje boha Diega, vymysleli si ještě na poslední chvíli i anketu rádobyodborníků, aby z toho tady ten páprda ušolíchal alespoň plichtu.“
Pelé se nedá: „Tebe FIFA nechtěla vyhlásit, protože jsi na rozdíl ode mě špatný příklad pro mládež.“
Ani tohle Maradona neslyší prvně. „Tak hlavně, že ty jsi byl ideální příklad pro vlastního synáčka. Tu vraždu mu tenkrát u soudu sice nepřišili, ale pak seděl kvůli drogám a teď mu čerstvě napařili dalších 33 let v lochu za praní peněz pro drogovou mafii. A přitom byl jeho slavný taťka vzor všech ctností, velvyslanec UNESCO, ministr sportu... Prostě slouha establishmentu. To já nebýt fotbalistou, byl bych revolucionářem! Však mám tady soudruha Che Guevaru pořád s sebou,“ pohladí si zálibně tetování na rameni. „Ale co ty, Leo, co bys vlastně rád?“
Lionel Messi vyšponuje svých 169 centimetrů do pozoru. „Za pár dní začíná v Brazílii mistrovství světa a já ho chci pro Argentinu vyhrát. A pak budu nejlepším fotbalistou světa všech dob já, a ne vy dva!“
V tu chvíli se Pelé s Maradonou začnou smíchy plácat do stehen. „Ono je mu skoro sedmadvacet, hrál už na dvou šampionátech a nedostal se přitom nikdy dál než do čtvrtfinále, a se mnou se bude chtít měřit. Já jsem, holenku, třikrát mistrem světa!“ volá Pelé. „Do Švédska 1958 jsem přijel v sedmnácti a už to jelo, první gól jsem dal Walesu ve čtvrtfinále, proti Francii už jsem přidal rovnou hattrick a Švédům jsem ve finále šoupnul další dva kousky. Já se nepotřeboval nikde rozkoukávat. A pamatuj si, mladíku, že když hráli za Brazílii společně Pelé a Garrincha, tak kanárci nikdy neprohráli!“
Maradona, dobře si vědom toho, že sám vyhrál šampionát jedinkrát, rychle vytáhne jiné měřítko: „Jenže finále jsi hrál jenom dvakrát, jako já.“
Pelé přikývne. „Jo, ve dvaašedesátém jsem se zranil proti Československu už ve skupině a pak už to nešlo. Oni pak hráli skvěle i ve finále, ale nepodržel je gólman, to nám pomohlo. Tam jsem se spřátelil s Pepíkem Masopustem. Když v tom zápasu ve skupině viděl, že sotva chodím, tak mě neatakoval, aby mi sebral míč. Já ho pak za to pochválil a on má aspoň půl století o čem vyprávět.“
Maradona si rýpne: „No já slyšel, že když jsi asi před patnácti lety přijel do Prahy, čekal na tebe Masopust asi tři hodiny v hotelu na recepci, a ty ses za ním vůbec neobtěžoval přijít.“
„Byli jsme tam s manželkou kvůli výročí svatby, tak jsem měl trochu jiné priority,“ ušklíbne se Pelé. „Jsem myslel, že chvilku počká, když už je v důchodu. Ale nejhorší to bylo v šestašedesátém v Anglii,“ odvádí raději řeč jinam. „Tam bylo všechno proti nám, sudí nechali soupeře, aby nás totálně rozkopali, nejdřív Bulhary a pak Portugalce tuplem. Já to s bídou dokulhal a zapřísahal se, že na MS už nikdy nepojedu. Naštěstí jsem si to pak rozmyslel.“
Maradona přikyvuje. „Dneska už sudí technické hráče chrání mnohem víc než dřív. Na mém prvním mundialu ve Španělsku 82 mě sudí taky nechali okopávat jak řepu, mně bylo jedenadvacet, já pěnil… Mně se v té zemi vůbec moc nevedlo, když jsem kopal za Barcelonu, chytil jsem žloutenku, pak mi ten dobytek Goikoetxea zlomil nohu… Kdepak, sladká Neapol, to potom bylo jiné kafe.“
Tady Messi cítí šanci, že by se mohl chytit: „A to mně se v Barceloně líbí. V jedenácti mi diagnostikovali problém s růstovým hormonem, ale skauti Barcy nabídli našim, že když mě pustí do Evropy, tak mi tu léčbu budou hradit. A pak na mně postavili celou hru. Vyhráli jsme 3x Ligu mistrů, já 4x Zlatý míč. Letos se nevedlo, ale stejně mi dali novou smlouvu, na 20 milionů eur, to Cristiano Ronaldo má v Realu jen 17. Takže já jsem nejbohatší a nejlepší fotbalista světa!“
Maradona se zašklebí: „Tak jestli ti můžu něco radit, tím, kolik vyděláváš, se nikde moc nechlub. Jednak to zajímá týpky z berňáku, co už na tebe ovšem taky skočili, takže to znáš. A taky se ti pak prodraží alimenty. Ovšem to ví tady pan Pelé stejně dobře jako já.“
Brazilec si odfrkne: „Neznabohu.“ To si Diego líbit nenechá: „Já a neznaboh? A kdo z nás se srovnával s Ježíšem?“
„Tak je pravda, že jsem jednou řekl, že jsou na zeměkouli i místa, kde jsem asi známější já než Ježíš Kristus. Ale to byl vtip,“ brání se Pelé. „To ty se necháváš uctívat jako falešnou modlu.“
Maradona se rozdurdí: „A můžu já za to, že se ke mně 40 000 lidí modlí jako ke svatému? Nemůžu.“ Pelé se nedá: „Berou to jako recesi. Jak se někdo může modlit k podvodníkovi, co dal svůj nejslavnější gól rukou?“
„No ale to bylo Angličanům, však si to taky za Malvíny zasloužili, imperialisti,“ míní Maradona. „A pár minut nato jsem rozjel slalom z vlastní půlky hřiště, kamarádíčku. Beardsley, Hodge, Reid, Butcher, Fenwick a nakonec i brankář Shilton jen čučeli, jak si to kolem nich valím, všechny kličky levačkou – a prásk, gól století, starouši. Moje práce, ne tvoje. A v L'Équipe napsali: Maradona, z půlky anděl, z půlky ďábel.“
Messi se zatetelí: „Úplně stejný slalom jsem pak ale ve španělském poháru projel i já, proti Getafe. A už jsem dal i gól rukou!“
Pelé ho otcovsky vezme za ramena. „No právě, tvůj problém je, že se snažíš být jen kopií tady toho vařbuchty. Musíš být sám sebou. Mávat tady Zlatými míči a nějakou Ligou mistrů, synku, nestačí. Z hlediska historie fotbalu je podstatné mistrovství světa. Já třeba v Evropě nikdy nehrál, protože mě brazilská vláda označila za národní bohatství a do Realu ani Juventusu mě nepustili. Ovšem noviny psaly, že i v Santosu jsem byl ve své době nejlíp placeným hráčem světa. Uznávám, že jsi měl smůlu, když jste na tom minulém šampionátu v Jižní Africe museli hrát bez trenéra, to když to vedl tady pan Maradona…“
„A dost!“ vypění Argentinec. „Gullit, Rummenigge, Maldini, Lineker, ti všichni se shodli, že nejlepším fotbalistou všech dob jsem já. Jestli z tebe dělali jedničku Puskás a všichni tihle kluci z muzea, tak si to o sobě klidně mysli. Ale mě už nikdo nepřekoná. Už jen proto, že ti dnešní plejeři sehrají za sezonu nejmíň o 20 zápasů víc než my, takže na šampionát nejezdí plní síly, ale úplně vyždímaní. Tady mladej sice umí s míčem věci, co jsem jinde neviděl, ale na hřišti nikdy nebude tak dominantní jako já v Mexiku. Protože se po něm dneska chce, aby i bránil. A tím jsme se my dva, starouši, co si budeme povídat, nikdy nevysilovali.“
Messi přikývne: „Konečně rozumná řeč. Jenže vy dva, pánové, jste už jen dějepis. A ten dneska není v módě. Jestli to s Argentinou vyhrajeme, tak budu prostě a jednoduše králem já!“
Luděk Mádl
