reklama
 
 

V kanceláři plné minerálek se zrodila sportovní vzpoura

15. 5. 2013
Foto: Tomáš Kunc
Markéta Haindlová je sportovní právnička, která mocným mužům ráda leze do zelí. Teď to udělala v případě šéfů sportu Miroslava Jansty a Jiřího Kejvala.
Doporučujeme

Inside sport – Adresa je to dobrá, jen pár kroků od Staroměstského náměstí v centru Prahy.  Ale kdo neví, že cestou k cíli musí projít lifestylovou prodejnou sportovního zboží Puma social club, absolutně nemá šanci tu kancelář najít. Jedna maličká místnůstka, ve které se tísní dvě dívky, počítače, šanony a balíky sponzorských minerálek.

To celé je organizace, která by měla jmenovat předsednictvo nového rozhodčího soudu pro sport, tedy alespoň podle návrhu sedmi poslanců (z ODS, TOP 09, LIDEM a ČSSD), který dnes posuzuje vláda Petra Nečase.

„No, ten zákon jsem psala já,“ připustí bezděčně Markéta Haindlová, jedna z dívek, kterou při troše štěstí můžete potkat v kamrlíku zarovnaném minerálkami.

Markéta Haindlová je sportovní právnička, která mocným mužům ráda leze do zelí. Ve fotbalové asociaci pracuje jako předsedkyně odvolací a revizní komise a ráda by teď kandidovala proti Miroslavu Peltovi v boji o pozici šéfa fotbalu. Jenže se jí nedaří sehnat dostatek nominací.

A teď se vlastním návrhem zákona o sportovním rozhodčím soudu postavila záměrům Miroslava Jansty, mocného zákulisního lobbisty, který spolu s Jiřím Kejvalem, šéfem ČOV, má rozhodčí sportovní soud ve svých plánech. Ale jinde: v návrhu zákona o sportu, který předkládá právě ČOV.

Oč se tu tedy hraje? Hlavně o to, kdo novou instituci, která se začíná rodit, bude personálně ovládat. Hledá se, kdo bude vedení soudu nebo samotné rozhodce vybírat a jmenovat.

Na jedné straně stojí Český olympijský výbor, který usiluje o to, aby byl v zákoně o sportu označen za nejvyšší sportovní autoritu v zemi, a to v těsné kooperaci s Českou unií sportu (dříve ČSTV), Českou obcí sokolskou a podobně. Jde o strukturu zavedených organizací se statisícovými členskými základnami.

Na straně druhé má vláda na stole návrh zákona, v jehož znění a v jehož důvodové zprávě se píše, že by rozhodující vliv na obsazení rozhodčího soudu pro sport měly mít Asociace sportu ČR, o. p. s., či občanské sdružení Sport4life. Zkuste si je zadat do Googlu. Zjistíte, že nemají ani webovou stránku. Jen odkaz na adresu vás zavede do onoho kamrlíku zarovnaného minerálkami. Předtím ale musíte projít Pumou, jak už víme.

„Jde jednoznačně jen o jejich zviditelnění. Sport je atraktivní téma. Nemohou předpokládat, že zákon, který není projednaný, bude schválen,“ reagoval na krok asociace Jiří Kejval a dodal: „Nevíme o nich nic“.

„Co to je Asociace sportu ČR a Sport4life? Já jsem teď v zahraničí, obraťte se prosím na kolegyni ze sekretariátu,“ odkáže Haindlová na to druhé děvče sedící mezi minerálkami.

Z odpovědi zaslané Lucií Hlavovou lze vytušit, že Asociace sportu ČR je patrně střešním spolkem sdružujícím Českou asociaci fotbalových hráčů, Českou asociaci hokejistů a Sport4life, sdružující takto sportovce z jiných odvětví. A že počet členů se počítá řádově na stovky.

Viditelnou činnost dosud projevovala jen Česká asociace fotbalových hráčů, která se profiluje někde mezi odbory pro profesionální fotbalisty a jejich profesní organizací. Poskytuje svým členům právní servis, pořádá přednášky o dopingu, spolupořádá anketu Zlatý míč ČR. Jejím prezidentem je Karel Poborský, místopředsedkyní a funkční silou Markéta Haindlová. Česká organizace je napojena na mezinárodní struktury podobného zaměření.

Každopádně jde o strukturu, která se v českém sportu víceméně teprve začíná etablovat. Ale navzdory tomu se teď pokouší získat přímý vliv na složení rodícího se sportovního soudu, a to na úkor potenciální nejvyšší sportovní autority, kterou chce být ČOV, kontrolovaný Kejvalem a Janstou.

Není divu, že se jim iniciativa Haindlové (je ale opravdu její?) nelíbí. „Ten poslanecký návrh předpokládá zásadní vliv Asociace sportu ČR a sdružení Sport4life. Není o nich nic známo, jsou neprůhledné a v žádném případě nereprezentují český sport,“ uvádí se ve stanovisku ČOV.

Miroslav Jansta v této věci napsal osobní dopis premiéru Nečasovi. Poslanecký návrh zákona ostře kritizuje: „Nechápu, jak mohlo být něco tak právně nekoncepčního vůbec zplozeno a dokonce předloženo vládě.“

Jedním z předkladatelů zákona je poslanec Josef Tancoš (ČSSD), mimo jiné člen výkonného výboru Fotbalové asociace ČR. Proč předkládá návrh zákona, který je konkurenční vůči chystané verzi ČOV? „Ten jejich návrh měl být už dávno předložen… Oni ale nedostatečně komunikují, třeba s podvýborem pro sport… Proč v našem návrhu mluvíme o Asociaci sportu ČR? Je to jeden z orgánů, které zastupují sport jako takový. Má vliv na dění v českém sportu, jsou v něm účastni zástupci sportovců. Kdyby lidé z ČOV komunikovali, možná bychom v zákonu zmínili i jiné orgány.“

O co se ti lidé vlastně hádají? Jaké kauzy by měl sportovní správní soud rozhodovat? Třeba případ Křetínského tašky, respektive konkrétní příběh o zkorumpování rozhodčího. Po trestněprávní rovině by takovou story nadále řešil normální soud, po sportovní stránce – komu se budou odečítat body z tabulky a kolik jich bude, kdo bude mít ve fotbale zastavenou činnost a na jak dlouho, jakou asociaci zaplatí pokutu – to už by dělal sportovní správní soud.

Samozřejmě až jako poslední instance: role fotbalové disciplinárky, odvolací komise FAČR a podobných orgánů v jiných sportech by zůstala nedotčena.

A nemusí jít jen o jednotlivce nebo sváry o tisícikoruny. Rozhodovat se může například o tom, kdo bude či nebude startovat ve fotbalové Lize mistrů (čili o stamiliony korun).

Luděk Mádl

autor: Aktuálně.cz

    reklama
    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama