Zahraničí – Ukrajina nikdy nezažila podobné stěhování. Tisíce lidí prchají z oblastí, které jsou již několik měsíců pod palbou. Někteří utíkají do Ruska, další hledají bezpečí ve Lvově, Kyjevě, Charkově či v Zakarpatsku. Přiznávají, že se bojí proruských ozbrojenců, ale také pravidelné střelby ukrajinské armády. Jsou mezi nimi ženy, děti, starci i muži, kteří nechtějí bojovat. Místní úřady i prostí obyvatelé se jim snaží pomoct. Slyší však i výtky, že se nepostavili na obranu své domoviny.
Charkovská televize přinesla reportáž o tom, že mezi uprchlíky ubytovanými v místní dětské ozdravovně jsou také „příznivci separatistů“. „Ukázalo se, že běženci považují ukrajinské vojáky za nepřítele,“ uvedla reportérka. Upozornila, že zatímco sousední oblast poskytla azyl ženám s dětmi, jejich muži bojují na straně tzv. Doněcké lidové republiky, kterou Kyjev považuje za teroristický útvar. „Ti, kdo ještě nedávno pomáhali teroristům a stále s nimi sympatizují, dostávají na Charkovsku štědře najíst a navíc s nimi tento blahobyt sdílí i desítky zdravých mužů. Nebylo by lepší koupit jim jízdenky a poslat je do Ruska?“ ptá se novinářka.
Uprchlé ženy ze Slavjansku přiznávají, že jsou stále na straně separatistů. „Dokud armáda nezačala střílet, byl tam klid. Uspořádali jen referendum a nic hrozného se nedělo,“ říká jedna z nich. Některé přiznávají, že odjely do bezpečí i s muži. „Muži bojovali (na straně povstalců) a my jsme jim pomáhaly. Teď jsme všichni tady. Máme tři děti. Když mi manžela zabijí, kdo je bude živit?“ ptá se další. Dodává, že ukrajinské úřady o ně dobře pečují. „Máme všechno, co potřebujeme. Oblečení, mycí prostředky, i jídla je víc než dost. Nemůžeme si stěžovat,“ vysvětluje Olena s dítětem v náručí. „Je to divný pocit. Lidé hledají záchranu na Ukrajině, ale Ukrajinu nenávidí,“ konstatuje reportérka televize Novyj kanal.
Úřady přiznávají, že Donbas se stal oblastí nebezpečnou pro život. „Ukrajina se poprvé setkala s podobnou situací. Měly by vzniknout podmínky pro vystěhování pokojných obyvatel z východních regionů, matek s dětmi, invalidů, seniorů a dalších nechráněných obyvatel, kteří jsou v péči sociální správy. Je to naše společné neštěstí, neštěstí celé země,“ říká pro Radio Svoboda Iryna Rukšyna z ministerstva práce a sociální politiky. Úřednice při rozhovoru neudrží slzy. Sama prý totiž má ve Slavjansku, Horlivce, Luhansku, Doněcku a dalších ohniscích napětí blízké lidi. „Chtěli by odjet, ale ne všichni mají možnost. Někdo přitom doufá, že tyto tragické události skončí a budou moci zůstat ve svých domovech. Lidé věří, že začne pokojný život, jaký byl dříve,“ dodává.
Běženci vypráví o únosech, mučení a rabování ve městě. V domech není voda, elektřina ani plyn, zatímco na střechách obytných budov jsou odstřelovači. Ukrajinské vedení se snaží vytvořit jednotný registr pro běžence, který by umožnil koordinaci volných kapacit v bezpečných regionech. Pomoci se snaží také tisíce dobrovolníků. Přiznávají však, že představy o humanitárních koridorech selhaly a lidé mnohdy nemohou opustit nebezpečnou oblast. „Nevím, kam pojedu a jestli vůbec někam pojedu. Ve městě není benzin, kino, ani elektřina. Nic tady nemáme,“ pláče do telefonu mladá žena v reportáži televize Hromadske.TV. Další tvrdí, že odjet nemůže, nemá kam, ani za co.
Charkovská oblast přijala v minulých měsících asi dva tisíce běženců. Další tisíce jedou do vzdálenějších západních oblastí. „Prožili jsme skutečnou hrůzu. Situace je děsivá. Nikdo už ani neodklízí mrtvoly. Jsou všude na ulicích, v jezerech i ve vodojemech. Město mizí před očima,“ líčí hrůzné detaily pro ukrajinský server podrobnosti.ua Olga Vychovanská, která se dvěma dětmi a matkou přijela do Ivano-Frankivsku ze Slavjansku. „Bylo tam peklo. Bouchaly tam bomby. Báli jsme se,“ popisuje život ve městě její pětiletý syn Borys. Ubytovali se v hotelu a na východ se prý vracet nechtějí. Další jsou však ubytováváni ve zchátralých ozdravovnách, které si musí sami opravit. „Lidé jsou rádi, že se dostanou do bezpečí. Přijíždějí v šokovém stavu, především děti. Jsou to děti, které viděly smrt,“ říká mluvčí štábu pro mimořádné situace v Ivano-Frankivsku Anna Krysjuková.
Na některých místech přitom muže z východu odmítají. Starosta města Drohobyč ve Lvovské oblasti Roman Kurčyk oznámil, že město poskytne azyl jen ženám, dětem a starým a nemocným lidem. „Vy, zdraví muži z východu, jděte prosím bránit hranice naší vlasti. Naši muži (ze západu) tam jedou a ztrácejí své zdraví a životy. Totéž čekáme od vás,“ vzkázal podle serveru Fraza.ua potenciálním běžencům. Dobrovolníci, na jejichž pomoc jsou uprchlíci většinou odkázáni, si pak stěžují, že někteří běženci se chovají neadekvátně. Zejména muži prý požadují cigarety, peníze či lepší stravu a stěžují si na podmínky pobytu.
Stále přitom není jasné, kolik lidí muselo kvůli ohrožení života přesídlit. Zatímco ruské oficiální zdroje mluví o nebezpečí „humanitární katastrofy“ a tvrdí, že z Ukrajiny uprchlo až půl milionu běženců, místní zdroje přiznávají přesídlení nanejvýš desítek tisíc. Podle údajů ukrajinské Státní služby pro mimořádné situace se od poloviny dubna takto přestěhovalo asi 24 000 lidí, z toho přes 9000 dětí a zhruba 3000 invalidů a starých lidí. Jde však pouze o registrované uprchlíky. Úřad vysokého komisaře OSN pro lidská práva informoval koncem června o více než 46 000 lidí, kteří museli opustit domovy. Z Krymu obsazeného Ruskem se přitom odstěhovalo asi 11 500 lidí, zatímco z Donbasu přes 34 600.
S uprchlíky v Kyjevě se setkala i prezidentova manželka Maryna Porošenková. Dětem přivezla dárky a snažila se lidi povzbudit. „Prezident ukázal, že si nepřejeme válku. Chceme, aby v zemi zavládl mír. To se snažíme sdělit všem lidem,“ uvedla ještě před zrušením příměří. Děti se s ní ochotně fotily. Dospělí si však před kamerami zakrývali tváře. Bojí se prý, aby neublížili blízkým, kteří na Donbasu zůstali.
Alexandra Malachovská
