Těžce havarovaná naděje

Aktuálně.cz Aktuálně.cz
20. 12. 2012 11:09
Příběhy tohoto roku: Dopingové aféry rozhýbaly sportovní svět roku 2012. První Čech ve formuli 1 Tomáš Enge nebyl výjimkou.
Foto: Tomáš Kunc

Příběhy tohoto roku: Dopingové aféry rozhýbaly sportovní svět roku 2012. První Čech ve formuli 1 Tomáš Enge nebyl výjimkou.

 

Portrét - Na Tomáše Engeho mohli být Češi stejně pyšní jako na držitele Zlatých míčů Josefa Masopusta nebo Pavla Nedvěda. Stačilo, aby obkroužil v monopostu Prost tři Velké ceny vozů F1 a vstoupil mezi vyvolené. První Čech, který něco takového dokázal.

Jenže pýcha časem vyprchala. Engeho srazily dvě dopingové aféry. Nejdřív se v jeho organismu našla marihuana, pak nespecifikovaná zakázaná látka, o níž dnes šestatřicetiletý pilot v trestu říká, že jde o metabolit. V těle se mu prý vytvořil po požití léku na vysoký tlak.

Spolu s londýnskou olympiádou patřil doping mezi nejsilnější sportovní témata končícího roku 2012. Především kvůli cyklistovi Lanci Armstrongovi, své si však užil třeba i český kajakář Jan Štěrba, jemuž se podařilo až díky odvolání dostat do Londýna a odtud odvézt bronzovou medaili.

Enge a Webber

Dopingový příběh roku prožil i Tomáš Enge. A jak už jsme zmínili: v jeho případě jde o nechtěný román na pokračování, který navíc ještě neskončil.

Bývaly časy, kdy jezdil ve formuli 3000 vyrovnané závody třeba s  Markem Webberem. „Prostě jsem byl jednou lepší já, jednou on,“ vzpomíná Enge. Jenže zatímco z Australana se stala hvězda „efjedniček“, co už devětkrát vyhrála Velkou cenu, Engemu se postupně zavřely dveře jak do nablýskaného světa F1, tak do americké IndyCar. Od léta kvůli dopingu nesmí závodit vůbec.

„Dostal jsem osmnáctiměsíční trest, ale děláme všechno pro to, aby bylo úspěšné naše odvolání k arbitráži v Lausanne a aby mi trest zkrátili. Běží mi od půlky června. Kdyby ho zkrátili na šest měsíců, bylo by to samozřejmě nejlepší, ale i úprava na tři čtvrtě roku by byla fajn, mohl bych naskočit v půlce března,“ počítá Enge nad kalendářem.

Na první pohled vypadá v pohodě, v kondici. Mluví pomalu, hledá správná slova, ale co si ho pamatujeme, takový býval vždycky. Rozhodně nechce vypadat jako zlomený člověk, ani se tak cítit. „Stoprocentně se chci do závodů vrátit, o tom vůbec nepochybujte.“

I bez závodění si prý s autem užije to, co ho naplní. „Občas mě někdo pozve, abych otestoval auto, pomoci při vyladění vozu. Víte, závodění je jedna věc a jízda tím autem druhá. Už jen hledání limitu toho auta a jeho posouvání, to je sám o sobě adrenalin, i to mi dává poměrně dost,“ tvrdí Enge.

A tváří se přitom celkem přesvědčivě. Stejně jako když odmítá tezi, že se od chvíle, kdy v roce 2001 jel v Monze, Indianapolis a Suzuce závody formule 1, propadá světem motoristického sportu už jen níž a níž. Zjevnou podrážděnost pak dá najevo, když se ho opakovaně zeptáte, zda to podle něj má souvislost s jeho marihuanovou aférou z roku 2002.

Kvůli ní tehdy přišel o body z GP Maďarska a především o titul mistra světa Formule 3000.

„To víte, že mi to vadí, když se na to pořád někdo ptá,“ zrudne znatelně Engeho pleť. „Nevím, jaké tehdy byly možnosti s formulí 1, to řešil můj manažer pan Charouz,“ najde si vzápětí stejnou odpověď jako už tisíckrát.

Neví, o co přišel?

Jako by se za těch deset let svého agenta nikdy nezeptal, o co tehdy přišel. A jestli to bylo kvůli ztrátě kreditu, která přišla po aféře s marihuanou. „Nevím, na to neumím odpovědět,“ uzavírá se Enge do krunýře.

Co na to Antonín Charouz? „Já se k Tomáši Engemu vůbec nebudu vyjadřovat, ani slovem,“ odmítne konverzaci o svém smluvním jezdci. Už dříve ale Charouz v jiných médiích říkal, že si Enge kariéru pokazil nezodpovědností a nadělal tolik průšvihů, že by každý z nich stačil na to, aby si kariéru polepil.

„Média pořád řeší formuli 1. Ale já to neberu tak, že by všechno, co přišlo potom, bylo míň. IndyCar je na americkém kontinentu jednička ve formulových závodech. Nahlédnutí do téhle série mi v něčem dalo i víc než efjedničky,“ říká Enge a na chvíli se při vzpomínkách zasní.

„Formule 1 je možná nejrychlejší v zatáčce, ale na oválech IndyCar jezdíte rovinky 350 kilometrů v hodině, v Indianapolis dokonce 380…“ vypráví s rozzářenýma očima.

„V klopených zatáčkách nebrzdíte, dvě až tři auta jsou na vás pořád nalepená, často je nevidíte, protože jsou v mrtvém úhlu, takže jste závislý na tom, co vám hlásí vysílačkou spotter,“ líčí Enge, jemuž vzpomínka na americké závody viditelně vyplavuje endorfiny. „A nesmíte udělat chybu, protože když to ve třísetpadesátikilometrové rychlosti napálíte do betonové zdi, tak to strašně bolí.“

Enge ví, o čem mluví, také v Americe tvrdě boural. Když pak jeho tým Panther Racing v seriálu skončil, už tam nové angažmá nesehnal.

„Ale mě obrovsky baví třeba i rallye. Jedete sto osmdesát a jste závislý na spolujezdci, na tom, aby se nespletl nebo nepřeřekl, to by pak byl obrovský problém. A není to jen o závodech, je to i o tom řízení vozu na limitu,“ vyznává se Enge, kterého v posledních letech živily hlavně vytrvalostní závody typu Le Mans.

„To je adrenalin! V průběhu té čtyřiadvacetihodinovky naspíte maximálně hodinku, víc vám právě ten adrenalin nedovolí. Honíte se po okruhu celý den – a nakonec o pořadí stejně rozhodují sekundy, to je neskutečný zážitek,“ nadchne se Enge.

Druhá záhadná látka

I tenhle zážitek si teď ale musí odepřít, je v dopingovém trestu. Stále si trvá na svých slovech, že marihuanu nepožil vědomě, stejně tak druhou zakázanou látku, kterou mu v moči našli letos.

Nebylo zveřejněno, o jakou chemikálii jde, ani Enge ji neupřesňuje. Říká, že se jedná o metabolit, který se vytvořil v jeho těle. „Dlouhodobě se léčím na vysoký tlak, zkoušíme s mým lékařem různé léky – a poté, co jsem jeden z nich užil, vytvořila se pak v mém těle látka, která je zakázaná - a proto jsem měl pozitivní test,“ vypráví Enge.

„Jestli se tomu dalo předejít? Nevím. Tomu lékaři nic nevyčítám, pomáhá mi pořád, spolupráci jsme nepřerušili,“ říká Enge.

Tvrdí, že je ve všem nevinně, v očích lidí, co si ho pamatují v kokpitu vozu F1, už je ale spíš tím chlapíkem, co měl dvakrát pozitivní dopingový test. A to vám na popularitě nepřidá.

„Je fakt, že vám nikdo neřekne do očí, co si myslí. Ale necítím, že by se ke mně lidé točili zády, naopak spousta fanoušků se za mě postavila, cítím podporu blízkých lidí,“ říká Enge.

„V životě každého člověka je pár momentů, které rozhodují a nejsou mu příjemné. Je důležité, jak se k nim postaví. Ano, je to škoda, co se stalo, bylo to neočekávané, šokující, ale já se s tím musím nějak vypořádat,“ přemítá.

Nebojí se toho, že kdyby mu trest nezkrátili a nesměl by opravdu závodit rok a půl, přišel by o své řidičské kouzlo, o reflexy a drajv. „Závodím dvacet let, to nezapomenete. Schumacher měl tři roky závodnickou pauzu a taky návrat zvládl, takže toho se nebojím.“

A doping? „Co na to říct? Musím být ještě opatrnější než dosud,“ odvětí tiše.

Text: Luděk Mádl

Na snímku Enge a jeho monopost pro závody A1GP v roce 2008, Foto: Martin Straka

-

Vážení čtenáři,

příběh Tomáše Engeho  je součástí svátečního seriálu „Příběhy tohoto roku“, v němž vám přibližujeme dvanáct osobností, které zasáhly do dění roku 2012. 

Prvních pět příběhů vychází v Insideru tento týden, zbývající ve třech mezisvátečních vydáních na konci roku. Insider po Štědrém dnu vyjde ve čtvrtek 27. a v pátek 28. prosince a pak opět v pondělí 31. v poslední den roku 2012.

 

Právě se děje

před 6 hodinami

Vaclík pomohl Seville k výhře nad Levante čistým kontem

Fotbalisté Sevilly zvítězili v utkání 9. kola španělské ligy nad Levante 1:0. Čistým kontem k tomu přispěl český brankář Tomáš Vaclík.

Jediný gól utkání, ve kterém měla domácí Sevilla navrch, vstřelil čtyři minuty před koncem Luuk de Jong. Vaclík, na kterého šly čtyři střelecké pokusy, si připsal už čtvrtou nulu z devíti ligových startů.

San Sebastian po dvou ligových prohrách zvítězil nad Betisem Sevilla 3:1 a posunul se na čtvrté místo. Utkání však nezačal ideálně, od 12. minuty prohrával. Ještě do přestávky skóre otočil, po vlastní brance Javiho Garcíi z 22. minuty se o čtrnáct minut později trefil Willian José. Zisk tří bodů pro domácí stvrdil v 58. minutě Portu.

Athletic Bilbao pouze remizoval s Valladolidem 1:1. Za domácí pálil v 33. minutě Iňaki Williams, Valladolid vyrovnal v 71. minutě díky vlastnímu gólu Iňiga Martíneze.

Zdroj: ČTK
Další zprávy