Portrét – Stát se ještě může leccos, přesto to vypadá jako čím dál pravděpodobnější scénář: multimiliardář Andrej Babiš, majitel skupiny Agrofert, se se svým hnutím ANO 2011 dostane do sněmovny. Zářijové průzkumy mu dávají šanci získat ve volbách šest až 14 procent hlasů.
Babiš do politiky před dvěma lety vyrazil s tezí, že stát je třeba řídit jako firmu. Pořád na tom trvá: „Stát se má řídit jako firma, jejíž akcionáři jsou občané. Já nabízím české společnosti své manažerské schopnosti.“
Soudíme proto, že je nejvyšší čas podívat se, jaký je Babiš vlastně manažer.
Na dva palce
Tak předně, u Babiše musí být podřízení po skautsku „vždy připraveni“. Celý Agrofert, skupinu více než 200 firem sídlících v Česku, na Slovensku, v Německu a Maďarsku, majitel diriguje esemeskami ze svých dvou telefonů a jeho manažeři mají být nepřetržitě na příjmu.
„Nejhorší je, když je šéf na dovolené. Na lehátku na pláži se nudí, takže esemesek přibývá,“ říká Babišova finanční ředitelka Petra Procházková. Pověstné jsou časně ranní a pozdně večerní textovky. „Když jdu večer třeba do divadla a musím vypnout mobil, mívám nepříjemný pocit,“ přiznává tiskový mluvčí Karel Hanzelka.
Dlouho si šéf Agrofertu vystačil se zmíněnými dvěma mobily. „Loni jsme ho bohužel naučili používat iPad,“ říká Procházková. Pokyny podřízeným jsou od té doby častější a podrobnější. O to pohotovější musí být reakce.
Počítač magnát při kormidlování impéria s 28 tisíci zaměstnanci téměř nepoužívá. „Tohle je můj notebook,“ prohlašuje o papírovém kalendáři, který nosí všude s sebou, počmáraný poznámkami.
Běžné počítačové dovednosti zvládá, umí otevřít excelovou tabulku a probírat se daty, daleko raději ale pracuje s vytištěnými stránkami, do nichž si dělá poznámky.
Počítač má v šéfovské kanceláři v centrále Agrofertu v Praze na Chodově, kam sice téměř každý den zaběhne, moc tu ale neúřaduje. Babišův hlavní stan je v kavárenském salonku v sousedním Centru pohybové medicíny – soukromé klinice, kterou Agrofert postavil za 400 milionů korun pro Babišova kamaráda, fyzioterapeuta Pavla Koláře.
Často si Babiš sjednává schůzky i v sokolovně v městečku Průhonicích, kde bydlí. Sokolovnu koupil, nechal zmodernizovat a otevřít tu restauraci. Objekt dál slouží veřejnosti a průhoničtí sem chodí cvičit. Takže se stává, že se o miliardových obchodech rozhoduje v sousedství tělocvičny, kde poskakují cvičenci při aerobiku.
Workoholik
Devětapadesátiletý Babiš je typický workoholik. Hektické pracovní tempo ještě zvýšil se založením ANO 2011, jemuž věnuje zhruba polovinu svého času.
Jeho pracovnímu rytmu se musí přizpůsobit i novináři. Termín k rozhovoru pro tento text u něj dostávám na poslední zářijový pátek, osm hodin večer. Mám štěstí, že se za ním do Průhonic nemusím plahočit na sedmou ráno jako kolega z MF Dnes. Reportéři z Lidových novin den přede mnou pro změnu začínali v jedenáct večer a končili hodinu po půlnoci.
Jak vypadá Babišův denní program? Tak třeba v onen předminulý pátek (po půlnočním interview pro LN) začal den v šest ráno v posilovně průhonické sokolovny.
Následuje pracovní snídaně a postupně sedm schůzek se šesti manažery a právníkem Agrofertu nad různou firemní agendou. Při obědě Babiš řeší s kardioložkou Věrou Adámkovou z pražského IKEM záležitosti své nadace Agrofert.
Odpoledne točí předvolební spot v Českém rozhlase, pak dává interview německému rádiu ARD. Absolvuje mítink s občany v centru Prahy, poradu s marketingovým týmem hnutí ANO, třicetiminutový mediální trénink a konečně debatu se studenty na festivalu Proudy.
V osm večer, když vcházím do salonku v sokolovně, právě končí poradu s místopředsedou představenstva Agrofertu Petrem Cingrem. Po hektickém dni vypadá naprosto svěže. Během rozhovoru stíhá jedním okem sledovat velkoplošnou obrazovku s programem ČT24, občas odbočí od tématu a komentuje nějakou televizní zprávu.
Úderem deváté ke stolu přisedá investiční ředitel Agrofertu Libor Němeček, s nímž má Babiš ten den poslední jednání.
„Jsem teď trochu unavený, volební kampaň je náročná, spím nejvýš tři hodiny denně,“ svěřuje se magnát. Normálně ale nespává víc jak čtyři pět hodin.
Od 10. září, kdy kampaň začala, Babiš absolvoval šňůru setkání s občany ve 12 městech. Jezdí po náměstích, továrnách, školách, domovech důchodců. Evidentně ho to baví, vypráví o setkáních s lidmi, je znát, že mu jejich zájem dělá dobře.
Mezitím cestuje kvůli Agrofertu. Když mu před dvěma týdny obchodní schůzka na Slovensku kolidovala s politickým programem v Kladně, vypustil půlden kampaně. Odpoledne už ale zase agitoval mezi kladenskými voliči. „Jsem lídr, a ne slabý jako Nečas a Sobotka. Takže jsem vzor, nejvíc makám. Lidi mne respektují, půjdou za mnou,“ říká sebejistě. Šílené turné stále pokračuje.
Babišovi podřízení se shodují, že práce pro nezdolného šéfa je náročná, protože od nich čeká podobné nasazení. Pro bílé límečky v Agrofertu neplatí pracovní doba, k dispozici jsou podle potřeby. Kromě toho se předpokládá vysoká loajalita. „Lidi musí táhnout za jeden provaz a na prvním místě je spokojený šéf,“ říká mluvčí Hanzelka.
Světlejší stránkou práce pro Babiše jsou neformální vztahy panující ve firmě. Multimiliardář v podniku jako první zdraví i uklízečky a s kolegy sdílí stejnou toaletu. Hodně čte a podřízeným posílá texty a odkazy, které ho zaujmou nebo se týkají jejich práce. Není nic neobvyklého, že vystřihne z novin článek o daních a pošle ho účetním.
Žvýkačky už neřeší, frfníky ano
Babiš o sobě říká: „Jsem urputný, rychlý a mám horolezecký gen.“ Z velké dálky vidí vrchol a dokáže všechno podřídit tomu, aby se na něj vydrápal.
Vize vybudovat velkou firmu se mu v hlavě zrodila v půli 90. let. Poté, co ho – jak tvrdí – vyhodili z vedení pražské pobočky slovenského exportního podniku Petrimex. Zaťal se, sehnal peníze u kamarádů ze Švýcarska, v české filiálce Petrimexu navýšil kapitál a firmu ovládl. Tak vznikl Agrofert.
Také Babišovi lidé jmenují „urputnost“ jako jeho nejcharakterističtější vlastnost. Znají ji na vlastní kůži. „Má intuici, vizi. A umí ji prosazovat,“ říká Petra Procházková.
Dokud byl Agrofert menší, míval Babiš sklon řídit každý detail. „Třeba rozbitou kliku u kanceláře. Nebo na poradě vedení dlouze řešil žvýkačku vyplivnutou na koberec,“ vzpomíná finanční šéfka.
Detail vypovídá o dalším z Babišových rysů: miliardář je „drobný škudlil“. „Kouká na každou korunu, ví, jak je těžké ji vydělat a lehké utratit. Hlídá každý frfník,“ říká jeho ředitelka.
Agrofert je první z velkých českých firem, která si nechala udělat protikorupční audit. Vnitřní mechanismy, certifikované firmou DetNorskeVeritas, minimalizují riziko, že se zaměstnanci budou na úkor firmy ve velkém obohacovat. Tedy že někdo například za úplatek dohodí obchod spřátelenému dodavateli. „Lidi u nás strašně kradou, nepřetržitě s tím bojujeme,“ stěžuje si přesto Babiš.
Frfníky by nejraději hlídal i ve státní kase. Když mluví o politice a dostane se na hospodaření s veřejnými penězi, rozčílí se stejně, jako když mluví o krádežích v Agrofertu. Tvrdí, že politici kradou ze společného a že by v tom byl schopen udělat pořádek.
Je tvrdý obchodník. „Nekývli jste doufám na první cenu, kterou vám nabídli?“ kontroluje své manažery. Poslední vyjednávací kolo při důležitých kontraktech vede sám: „Zpravidla vyrazí z partnerů slevu, kterou by nikomu z nás nedali. Vypadáme pak jako troubové,“ říká Petra Procházková.
V posledních pěti letech, s tím, jak se Agrofert rozrůstá, se ale Babišův styl přece jen mění. Velká korporace potřebuje jasně stanovená pravidla, zaběhané rozhodovací mechanismy a přesnou dělbu odpovědnosti na jednotlivých stupních řízení. Babiš dnes hodně kompetencí nechává na manažerech.
Přesně to popsal v týdeníku Wirtschaftswoche Rüdiger Geserick, jednatel německé chemičky SKW Piesteritz, již Agrofert koupil v roce 2002. „Na začátku mi takřka seděl na psacím stole. Když viděl, že to tu funguje, soustředil pozornost na další podnik,“ líčil.
„Já sám dnes rozhoduju jen tam, kde není dosazený management. Nebo kde je firma v krizi, kde něco nefunguje,“ říká sám Babiš.
Celý Agrofert řídí desetihlavé představenstvo, osm mužů, dvě ženy. Každý má na starosti určitý segment – pekárny, chemii, zemědělství… Denní chod kormidluje výkonný šéf Josef Mráz.
Babiš tvrdí – a jeho podřízení to potvrzují –, že vrcholoví manažeři mají vysoké pravomoci: „Taková Sokolová (členka představenstva Simona Sokolová řídí mlékárenské a drůbežářské provozy – pozn. red.) přede mnou utajila stomilionovou investici! Vůbec mi neřekla, že se rozhodla začít dělat v Olmě nízkotučné máslo, že bych to někde vykecal,“ stěžuje si. Pravda je taková, že má u podobných rozhodnutí poslední slovo, mlékárenská šéfka musela nakonec svůj krok před ním dobře obhájit.
„Mí manažeři jsou hrozně šikovní. Taky jsem ten tým stavěl skoro dvacet let,“ říká pro Aktuálně.cz Babiš. „Nikdy nás nechválí. Vrcholem je, když někomu řekne – fajn nebo dík. Nebo pošle smajlík,“ svěřila se Procházková.
Magnát a demokracie
Babiš tvrdí, že není autokrat, že je schopen podřídit se odlišnému většinovému názoru. „Zeptejte se mých lidí: umím názor změnit. Když s něčím přijdou a v klidu mi to vysvětlí, obhájí si argumenty, většinou to odsouhlasím,“ říká.
„No,“ ošívá se v šéfově nepřítomnosti Petr Cingr, „Babiš je strašně urputný člověk, názor mění těžce. Dá si říct, ale musíte vědět, jak na něj.“ Sám prý šéfa zvládá: „Je třeba se s ním potkat, když se soustředí, nejlíp mezi čtyřma očima. Soustředí se ale jen na to, co ho zaujme, jinak vás nebude poslouchat. A musíte ho zaujmout, když je čerstvý, nejlépe hned ráno mailem.“ Pozdější korespondence už je riziková, mailů Babiš dostává kolem pěti set denně.
Hádat se s šéfem před lidmi nebývá dobré, nemá to rád.
Podle Procházkové mu ale vadí diskuse a neústupnost u kolegů méně než zaměstnanec typu „leklá ryba“. „Nedávno mu napsal nějaký student, kvůli politice. Babišovi se líbilo, jak argumentuje. Prohlásil: to není žádný knedla, chtěl s ním hned zařídit schůzku. Myslím, že cítí perspektivního zaměstnance,“ líčí.
Personální politika však patří k nejslabším rysům majitele Agrofertu. „Občas se moc rychle pro někoho nadchnu, bývám zbrklý. Už párkrát mne to stálo moc peněz. Nemám odhad na lidi, udělal jsem tak plno chyb. Ale některé lidi jsem vybral dobře. A pořád se to učím,“ říká sám Babiš. (Větu „Učím se“ opakuje často.)
Naposledy se „sekl“ při výběru šéfa mediální divize Vladimíra Jungera, s nímž loni rozjížděl týdeník 5+2. Jungerův byznysplán se ukázal jako nereálný, Babiš se s ním nakonec rozloučil, ale první rok existence dceřiné firmy Agrofert Media skončil téměř 80milionovou ztrátou.
Manažerská intuice
„Babiš má něco, co já nikdy mít nebudu – intuici,“ říká Petr Cingr. „Přemýšlí na několik kroků dopředu, jeho rozhodnutí někdy vypadají nesmyslně, ale dost často se pak ukáže, že měl pravdu,“ doplňuje Procházková. „Stává se, že řekne: tohle koupíme, a i když nezná přesná čísla, obvykle se trefí.“
Babiš jde tak občas proti racionálnímu názoru svých manažerů. Posledním příkladem je vstup do mediálního byznysu – založení zmíněného týdeníku 5+2 a letošní koupě vydavatelství Mafra. Ekonomickou logiku zvlášť v akvizici ztrátové Mafry vidí málokdo. „Všichni jsme mu to rozmlouvali, ale marně,“ říká Jozef Janov, investiční manažer, který má na starosti Babišovy soukromé investice mimo Agrofert.
„Média jsou úplně jiný byznys, než na jaký jsme zvyklí. Něco, na co se nedá sáhnout jako na chemii a potraviny,“ říká Cingr. I Babiš připouští, že oboru zvlášť nerozumí. Vylučuje ale, že za vstupem na mediální trh je snaha ovlivňovat veřejné mínění. „Já se ten trh učím. Média beru jako investici. Nekoupil jsem noviny proto, abych diktoval, co mají psát,“ ujišťuje.
„Já médiím už vůbec nerozumím,“ krčí rameny místopředseda představenstva Cingr. „Ale věřím Babišovi. On z většiny toho, co koupí, dokáže udělat profitabilní byznys.“
Není to tak, že se všechno, nač Babiš sáhne, automaticky mění ve zlato. Agrofert tvoří roční zisk mezi šesti až osmi miliardami hlavně díky svým chemičkám. V dřevařství prodělal loni přes 90 milionů (letos však prý divize ze ztrát vybředla). Ztrátové jsou některé zemědělské podniky, velkým problémem je teď pro Agrofert potravinářství. Jen pět Babišových zpracovatelů masa plus hlinská mlékárna loni vytvořili ztrátu blížící se 300 milionům.
„Ale zemědělství a potravinářství, to je strategická investice do budoucnosti, sázka na jistotu,“ říká Cingr.
Skupina s 64miliardovými tržbami si každopádně výpadek jednoho z vertikálně propojených oborů může dovolit, pořád Babišovi vydělává obrovské peníze.
Politický antitalent
Zatímco v byznysu se Babiš těší respektu, jeho angažmá v politice vyvolává hodně kontroverzí. Má řadu hendikepů: není dobrý řečník, je neobratný v médiích. Pro řadu Čechů je bohatý byznysmen v politice a priori nepřijatelný. Podezírají ho, že bude hájit vlastní zájem, případně protežovat velkoprůmysl. Části voličů vadí jeho komunistická minulost či fakt, že předával informace StB. Další ho podezírají z neférových postupů při budování Agrofertu. Někomu vadí politik vlastnící dva vlivné deníky.
Mnozí ho kritizují také pro nejasný politický program, postavený hlavně na kritice dosavadních poměrů v zemi. „Jednou je ANO pravicové, o den později pravostředové, další den středové – podle toho, co zrovna diktují američtí marketingoví poradci,“ postěžoval si Aktuálně.cz jeden z Babišových bývalých sympatizantů.
Řada lidí z Babišova blízkého okolí prorokuje, že v Parlamentu nevydrží. „Pro politiku nemá předpoklady. Nedovedu si ho představit, jak tráví hodiny a hodiny při nekonečných proslovech ve sněmovně. Vždyť je tak hyperaktivní, že nedokáže v klidu sedět ani hodinku na obědě,“ říká miliardář Petr Otava, majitel Metalimexu. Nejeden z lidí, kteří Babiše dobře znají, říká rovnou: „Zbláznil se.“
Radost z jeho rozhodnutí vstoupit do politiky neměli ani nejbližší spolupracovníci, jichž se ptal na názor. Měli strach o Agrofert. „Byli z toho úplně vyřízení,“ potvrzuje Babiš.
Připouští, že i on měl zprvu pochybnosti. „Jasně že jsem se bál, když jsem to celé odstartoval. Reakce byly hrozné, obrovský tlak proti. I teď vím, že se může stát cokoliv. Může se klidně objevit informace, jak Babiš znásilnil 12letou holčičku.“
Své manažery ale přesvědčil, že ví, co dělá. S jeho nápadem se smířili, zvítězila loajalita, kterou mají zažranou hluboko pod kůží. „Dnes v tom jedeme naplno s ním,“ říká Cingr. V posledních týdnech se zdá, že Babišově intuici začínají věřit i další čeští byznysmeni. Opustil ho sice šéf Bestu Tomáš Březina, který měl vést jednu z kandidátek ANO, zato se s podporou přidávají jiní: šéf dopravní firmy Hopi František Piškanin, majitel Kofoly Jannis Samaras, Pavel Juříček z Brano Group, dopravce Radim Jančura, developer Radim Passer…
„Politiku se učím,“ říká Babiš. Možná vyhoří. Ale možná je jeho intuice zase jednou správná.
Zuzana Kubátová
