Zahraničí - Válka mezi Spojenými státy a Čínou je něco obtížně představitelného. Byť jen omezená. Obě země jsou na sobě navzájem závislé. Čína například vlastní velké množství amerických dluhopisů a USA jsou jejím velkým vývozním trhem.
Ale vzpomeňme si na rok 2001, kdy se americká a čínská stíhačka srazily u ostrova Chaj-nan. Číňané byli velmi rozezleni, stejně tak jako o dva roky dříve, kdy letadlo NATO omylem zasáhlo čínské velvyslanectví během bombardování Srbska a Kosova.
Obamova administrativa veřejně deklarovala, že chce vojensky posílit americké pozice hlavně v Asii, tedy poblíž Číny. A přechází ke skutkům. Po evropské protiraketové základně a radaru, které nakonec budou místo původně plánované České republiky stát v Turecku, Rumunsku a Polsku, se začne stavět podobný štít ve východní Asii.
List Wall Street Journal s odvoláním na své zdroje z Pentagonu píše, že oficiálním zdůvodněním existence štítu je obava z raket a jaderného programu Severní Koreje.
Ve skutečnosti je ale také důvodem obava z mocně zbrojící Číny. Američané mají strach kromě jiného z toho, že Číňané už dnes disponují střelami s dlouhým doletem, zkonstruovanými na zasažení lodí.
Číňané ve vývoji balistických raket učinili za poslední desetiletí obrovský skok. Odhaduje se, že mají několik desítek mezikontinentálních raket s doletem přes deset tisíc kilometrů. Proti tomu je Severní Korea se svými raketami, ukazovanými na přehlídkách v Pchjongjangu a vystřelovanými s pompou do moře, garážovou dílnou na laciné a nespolehlivé ohňostroje.
Čínské rakety znamenají nebezpečí pro letadlové lodě USA v Pacifiku. Ostatně - americká globální vojenská síla je založena kromě jiného právě na letadlových lodích, v nichž se s nimi nikdo na světě nemůže ani zdaleka měřit.
V Asii budou Američané spoléhat na své tradiční spojence. Jeden z radarů má být umístěn na jihu Japonska. Nikoliv však na ostrově Okinawa, kde několik desetiletí sídlí americká základna a tamní obyvatelé si tam nepřejí další rozšiřování přítomnosti USA.
Další radar by měl být na Filipínách, na území tradičního spojence, kde USA udržovaly základnu až do roku 1991, kdy ji zničila láva po mohutné erupci sopky Pinatubo.
Peking sice zdůrazňuje, že pro nikoho nepředstavuje žádné nebezpečí, ale někteří sousedé to vidí jinak. Po spojenectví s USA se poohlížejí i státy, které donedávna byly americkými nepřáteli, nebo s nimi minimálně odmítaly užší spolupráci.
Indie považuje rostoucí čínské námořnictvo za hrozbu a i Vietnam, který má s Čínou teritoriální spory, se nebrání společným manévrům s americkými vojáky. Do konfliktů o území nebo obchod se dostaly s Čínou už zmiňované Japonsko a Filipíny, Tchaj-wan přes veškeré sblížení a usmiřování s pekingskou vládou v posledních letech také zůstává ve střehu.
Insider se domnívá, že samozřejmě ani Číňané, ani Američané nemají vůbec zájem na přímé vojenské konfrontaci. Ale oběma velmocím bude stát za to vynaložit miliardy, ne-li biliony na získání strategické převahy v Asii. Velmoci zkrátka takhle uvažují.
