Spisovatel, který miloval tanky a narýsoval 11. září

Aktuálně.cz Aktuálně.cz
3. 10. 2013 13:29
Portrét zesnulého spisovatele Toma Clancyho. Muže, který se těšil v armádě velkému obdivu, protože armádu sám miloval a v popisech zbraní i různých bojových situací nešetřil detaily. Jedna jeho literární postava dokonce použila do té doby nevídanou zbraň. Dopravní letadlo...
Foto: Tomáš Kunc

Portrét - Zřejmě jediný spisovatel na světě, který na svém pozemku vlastnil tank, zemřel ve středu v nemocnici v Baltimoru.

Jeho obdiv ke zbraním, armádě a veškeré vojenské technice šel až tak daleko, že si Tom Clancy netradičního mazlíčka pořídil domů.

„Rozdíl mezi fikcí a skutečností je ten, že fikce musí dávat smysl,“ nechal se kdysi slyšet slavný autor špionážních románů, v nichž se to všemi možnými zbraněmi a vojenskými operacemi jen hemžilo.

Dopravní letadlo jako zbraň

Jedna jeho literární postava dokonce použila do té doby nevídanou zbraň. Dopravní letadlo. Román Čestný dluh, který napsal v roce 1994, končí nárazem boeingu do budovy Kongresu ve Washingtonu. Pilotoval ho Japonec, kterému americká armáda předtím zabila syna.

V roce 2001 přinesly útoky 11. září šok celým Spojeným státům, ale pro Clancyho to mělo mimořádný rozměr. Právě fikce a skutečnost se u něj pozoruhodným způsobem protnuly.

Spisovatel musel reagovat na poznámky, zda náhodou Al-Káidu neinspiroval. Byly to chvíle slávy, o které ale asi moc nestál.

„Nedostal jsem od Usámy bin Ládina žádný e-mail, kde by se vyznával z toho, že je mým fanouškem. A nemám důvod se domnívat, že mé věci četl. Nikdy jsem v komerčním zájmu nepublikoval nic, co by ohrožovalo naši národní bezpečnost,“ bránil se tehdy.

O rok později šel do kin film natočený podle jeho nejúspěšnější knihy Nejhorší obavy. Arabští teroristé v něm pomocí zapomenuté jaderné bomby, ztracené izraelským letectvem během války s Egyptem v roce 1973, chtějí zaútočit na USA.

Vzhledem k situaci ale filmoví tvůrci škrtli arabské extremisty a místo zloduchů zaujali neonacisté...

Do armády ho nevzali

Clancy se chtěl stát profesionálním vojákem, ale armáda ho nechtěla. Od narození měl špatný zrak, nosil silné brýle, takže neměl šanci. Místo kariéry v uniformě pracoval dlouho jako pojišťovací agent, zbraně a války byly jen jeho koníčkem. A to až do chvíle, než v roce 1984 odnesl do nakladatelství Naval Institute Press svůj román Hon na Rudý říjen, česky známý jako Hon na ponorku.

Za rukopis dostal z pozdějšího pohledu směšných pět tisíc dolarů.

Původně dlouhý, rozvleklý text ho donutili zkrátit a kniha znamenala pro neznámého autora obrovský úspěch. Už tehdy zaujal hlavně bravurní znalostí vojenské techniky. Udivující u někoho, kdo není profesionál od fochu.

Byl to pozdní debut, málokterý spisovatel začíná opravdu úspěšnou kariéru až v sedmatřiceti letech. Ale stál za to. Také díky hollywoodskému zfilmování se Seanem Connerym v hlavní roli Clancymu vydělal velké peníze, komerčně úspěšné byly i následující romány Vysoká hra patriotů a Nejhorší obavy.

Reaganovec ve studené válce

Stěžejním tématem Clancyho byla studená válka. Sovětský svaz líčil v souladu s výrokem svého oblíbeného prezidenta Ronalda Reagana jako říši zla. V záplavě pokřivených charakterů a lumpů však vždy našel někoho, kdo se vzepřel a spolupracoval s říší dobra, tedy Spojenými státy.

V Honu na Rudý říjen to byl litevský kapitán ponorky Marko Ramius, v Kardinálovi z Kremlu zase náměstek ministra obrany Michail Filitov spolupracující se CIA.

Rodák z Marylandu, kde prožil skoro celý život a kde spoluvlastnil místní baseballový tým Baltimore Orioles, nevynikal výrazným literárním talentem.

Rozhodně ne ve srovnání s klasikem žánru Johnem le Carrém nebo se spisovateli, kteří měli průpravu jako novináři. Například Frederickem Forsythem (jako zpravodaj psal i reportáže z Československa v šedesátých letech) nebo nyní velmi úspěšným Danielem Silvou, který dříve pracoval jako válečný zpravodaj televize CNN.

Dokázal ale vymyslet příběh, kterým reagoval na aktuální dění, a reflektoval obavy řady Američanů. Proto jeho hrdinové – především analytik a v pozdějších románech prezident USA Jack Ryan – řešili nejen touhy sovětských komunistů po světovládě, ale i Severní Irsko, ekoterorismus, drogy v Kolumbii, probuzený japonský militarismus, blízkovýchodní nenávist vůči Americe.

Hodnocení literárních děl je subjektivní a každý má svůj vkus. Insider soudí, že Clancy je přesně tím typem umělce, který ze sebe to nejlepší vydal na počátku své tvorby a pozdějšími počiny už jen marně doháněl sám sebe. Osmdesátá léta a začátek let devadesátých jsou jednoznačně jeho nejlepší dobou. Složité zápletky románů Duhová šestka nebo Z rozkazu prezidenta byly už jen málo uvěřitelné a navíc jim kritika vyčítala přílišnou délku.

My všichni jsme armáda

V armádě se ovšem Clancy těšil velkému obdivu, protože armádu sám miloval a v popisech zbraní i různých bojových situací nešetřil detaily.

„Americká armáda, to jsme my. Není opravdovějších zástupců země, než jsou lidé, které posílá na bitevní pole, aby za ni bojovali. Lidé, kteří nosí naše uniformy a drží v rukou naše zbraně, jsou naše děti. Naší povinností je podporovat je, protože nás chrání,“ řekl před pěti lety v rozhovoru pro časopis Foreign Policy.

Politicky byl Clancy ryzím konzervativcem, vlastencem, zastáncem co nejméně omezeného prodeje zbraní a příznivcem republikánů.

Spisovatelé si obvykle dávají pozor na politická vyjádření. Mohli by totiž naštvat řadu lidí, kteří by pak přestali kupovat jejich knihy.

Clancy ale tuto hru nehrál. Jako by ani nestál o to, aby příznivci Demokratické strany nebo lidé s levicovými názory patřili mezi jeho čtenáře. „Demokraté jsou noví marxisté,“ prohlásil kdysi.

Jako člověk Clancy v šestašedesáti letech zemřel, jako spisovatel ještě ne. Jeho poslední román s anglickým názvem Command Authority vyjde posmrtně na začátku prosince.

Martin Novák

 

 

Právě se děje

Další zprávy