Rozhovor – Víte, jaký je rozdíl mezi profesorem Putnou a velvyslankyní Klausovou?

Nejde v žádném případě o vtip, ale o vážně položenou otázku, nad níž děkan právnické fakulty Univerzity Karlovy Aleš Gerloch vymezuje hranice pro nového prezidenta Miloše Zemana.

Respektovaný teoretik ústavního práva, který v advokátní praxi také zastupuje klienty i u Ústavního soudu, používá případ profesury i spory o jmenování velvyslanců jako příklady k vysvětlení, že ho postup Miloše Zemana z ústavního hlediska nepřekvapuje.

„Pokud poslanci a senátoři souhlasili s přímou volbou prezidenta, museli počítat s tím, že je to určitá modifikace tradičního parlamentarismu,“ řekl Insideru v rozhovoru na téma, zda Miloš Zeman posouvá pravomoci prezidenta k poloprezidentskému systému.

Aleš Gerloch to vidí jako přirozený proces. „Celých těch dvacet let vidíme ze strany vlády i Parlamentu snahu určitým způsobem omezit úlohu prezidenta republiky. Takže teď se můžeme setkávat s procesem opačným. Prostě snahou ukázat, že prezident republiky je samostatný ústavní orgán.“

Je však nutné přesně odlišit, kde se prezident může pokoušet o větší prostor a kde je to nepřípustné. Tím druhým případem je podle Aleše Gerlocha právě kompetenční spor o jmenování Martina C. Putny profesorem. Tady prezident nemá prostor pro rozhodování: má (či musí) konat na návrh někoho jiného a má jen ověřit, že byly splněny ústavní a zákonné podmínky.

Jmenování velvyslanců je však opačný případ. „Na první pohled je to stejné – jmenování profesora nebo velvyslance. Ale ve skutečnosti není,“ říká Aleš Gerloch. Ústava vysloveně říká, že „prezident zastupuje stát navenek“ a že je „vrchním velitelem ozbrojených sil“. Z toho plyne prezidentova jasná působnost v těchto dvou sférách – tudíž i při jmenování velvyslanců či jmenování a povyšování generálů.

„U profesorů nemá prezident působnost, jeho úkolem není zabezpečovat úroveň vysokoškolského vzdělávání. Ale u zahraniční a branné politiky státu ano,“ shrnuje Aleš Gerloch.

Insider: Buduje tedy Miloš Zeman poloprezidentský systém, jak tvrdí někteří politici?

Aleš Gerloch: To nelze vyloučit. Poloprezidentský systém je do jisté míry věcí faktických vztahů a faktických výkonů pravomocí. A podle toho, kam se posunou, mohou se fakticky posilovat prvky poloprezidentského systému. Jak se třeba teď konkrétně nastaví režim jmenování velvyslanců, je další věcí. Ale pokud dojde k posunu, netýká se posunu pravomocí, ale jenom mechanismu výběru – a v této rovině je ten spor. Že se tady chce přímo volený prezident více prosadit, považuji vcelku za přirozené.

I: Znamená to tedy, že naopak v případě profesora Putny akademická obec postavila podle vás hráz snahám prezidenta ukrojit si větší díl pravomocí?

A.G.: Ano, tady to podporuji. Protože prezident republiky z povahy věci nemůže hodnotit činnost kandidátů. To je věcí především komise ustavené vědeckou radou fakulty a univerzity – tito lidé mají zhodnotit odbornou úroveň uchazeče i určitý morální profil. A rozumí danému oboru. Tady platí princip „výběru profesorů profesory“. Prezident republiky nemůže věcně hodnotit kandidáty na profesory.

I: Na obzoru se rýsuje možný spor o státní rozpočet: prezident Zeman už veřejně mluví o nutnosti větších státních investic a dává najevo, že ho rozpočet bude zajímat. Je toto věcí prezidenta?

A.G.: Domnívám se, že tady by musel využít svoji pravomoc jednat předem s ministrem financí, pak na zasedání vlády a potom v Poslanecké sněmovně – a upozorňovat, že má rozpočet vypadat jinak. Klíčovou pozici má ministerstvo financí a vláda, konečnou a kontrolní funkci sněmovna. Roli prezidenta si umím představit jako někoho, kdo se snaží ovlivnit vládu i sněmovnu. Nebylo by správné, aby neříkal nic, a pak najednou rozpočet vetoval. Ale zásadní otázky struktury rozpočtu nejsou v jeho kompetenci, není to oblast, která mu speciální patří.

I: Klíčová bude zhruba za rok licitace o budoucí vládě. Jaké praktické možnosti prezidenta ovlivnit složení kabinetu vidíte?

A.G.: Klíčové je, že po volbách jmenuje předsedu vlády. Ústavně omezen není, měl by jen uvažovat tak, aby vláda dostala důvěru. To je jediná limitace. Zasahování do samotného složení vlády je pak ale dosti omezené – členy vlády jmenuje na návrh předsedy vlády a tady má prezident podobnou roli jako při jmenování profesorů, soudců, rektorů, prezidenta NKÚ apod. Mohl by jen říct, že konkrétní kandidát nesplňuje zákonné předpoklady a konkrétně jaké.

I: Právě. Nemůže si tedy prezident vymínit, že dotyčného jmenuje premiérem jen za předpokladu, že jeho vláda bude vypadat podle jeho představ?

Může to říci, ale bude to předmětem kritiky a je na onom předsedovi vlády, zda s tím bude souhlasit. V podstatě si myslím, že by to designovaná osoba měla odmítnout, pokud to bude takto prezentováno, protože to omezuje její pravomoc. Ale na druhou stranu, pokud s tím bude souhlasit, bude to asi ústavně konformní. Pokud se prostě podřídí a řekne „já to tedy dodržím“. A je to zase jeden z dokladů možných posunů nikoliv pravomocí, ale faktických vzájemných vztahů ústavních orgánů.

I: Byl byste pro posílení psaných ústavních pravomocí prezidenta?

A.G.: Za situace poměrně slabé funkčnosti stávajícího politického systému se tato otázka bude klást. Zda by nebyla funkční úprava, která by případně vedla i k posílení pravomocí prezidenta republiky. Vždy je ale třeba bránit koncentraci moci, takže jde o míru.

Jan Němec

Foto: Vojtěch Marek/Aktuálně.cz