Zahraničí – Olympijský oheň se v pátek večer rozsvítí v Rusku poprvé po čtyřiatřiceti letech. Tak dlouho trvalo největší zemi světa, než podruhé uspořádala největší sportovní událost světa.
19. července 1980 zahajoval na moskevském stadionu v Lužnikách letní olympiádu generální tajemník Komunistické strany Sovětského svazu a předseda prezidia Nejvyššího sovětu Leonid Brežněv jako nejvyšší představitel SSSR.
Vladimir Putin to má s tituly přece jen jednodušší, je jenom prezident. A je také v lepší situaci s pořádáním her než tehdejší sovětští vůdci, byť teroristé hrozí útokem jeho olympijský sen o Soči rozbít.
Sportovní svátek v Soči je kritizován ze všech stran. Za korupci, předraženost projektů, nešetrnost k životnímu prostředí. Na Putina míří výtky, že v Rusku se stupňuje porušování lidských práv, potlačování svobody slova a diskriminace homosexuálů.
Sportovci ale ruskému prezidentovi k břehu Černého moře přijedou, bojkot ohlásili jen někteří politici. Nebude se tak opakovat Moskva, kde namísto plánovaných 140 výprav jich defilovalo jen 81.
Půl roku před začátkem her, kterými Kreml chtěl dokázat, že socialistický stát dokáže velký podnik uspořádat stejně jako kapitalistický, sovětská armáda provedla invazi do Afghánistánu.
Západ byl pobouřen a následoval trest. Americký prezident James Carter odvolal účast sportovců USA v Moskvě, k němu se přidaly další země. Mezi nimi třeba i Čína, jejíž vztahy se SSSR byly tehdy napjaté (v pátek bude naopak čínský prezident Si ťin-pching v Soči prominentním hostem zahajovacího ceremoniálu).
Moskevská olympiáda tak i přes snahu organizátorů ztratila dopředu kredit. Namísto sportovního svátku vešla do historie jako příklad rozdělení světa v době vrcholící studené války.
Americké rozhodnutí do Moskvy nejet vyvolalo velké kontroverze, sportovci sami do Moskvy většinou chtěli.
V Soči otázka bojkotu sportovců nebyla a není aktuální. V zásadě ani ti nejostřejší kritici faktu, že Mezinárodní olympijský výbor přidělil pořadatelství Rusku, nevolají po neúčasti těch, kteří bojují o medaile.
"Olympiádu v Soči chápu hlavně jako událost pro sportovce, politici by tam jezdit neměli. Minimálně by se alespoň neměli zúčastnit zahajovacího ceremoniálu," řekl Aktuálně.cz Oleg Orlov z ruské organizace na ochranu lidských práv Memorial.
Podobně odpověděl na dotaz i Wolfgang Büttner z německé pobočky organizace Human Rights Watch:
"My jako organizace jsme proti bojkotu her v Soči, protože by to poškodilo sportovce, kteří se roky připravovali. Co se týká politiků a jiných osobností, ideální je tam jet a nahlas o lidských právech a jejich porušování hovořit," uvedl Büttner pro Aktuálně.cz.
Vzhledem k velkému časovému odstupu lze těžko srovnávat náklady na hry v Moskvě a Soči. Současná olympiáda stojí Rusko podle odhadů přes padesát miliard dolarů, před čtyřiatřiceti lety se neoficiální odhady (oficiální čísla nikdy nebyla zveřejněna) pohybovaly kolem dvou miliard dolarů.
V Moskvě ovšem základy řady sportovišť a objektů stály, v Soči se v podstatě začalo budovat skoro od základů. Přípravy her jsou ale podle zástupce ředitele Ruského federálního archivu soudobých dějin Michaila Prozumenščikova podobné.
"Rozhodování o tom, co a jak bude v Soči, má osobně pod palcem Putin. Silně to připomíná řízení ze sovětské éry, kdy se jen plnily příkazy shora," řekl historik listu Moscow Times.
Společná je rovněž snaha učinit z města pořádajícího hry výkladní skříň Ruska. Obyvatelé Moskvy vzpomínají, jak se po době her objevilo v obchodech zboží, které nikdy předtím ani potom neviděli.
Brežněvovo vedení si ale nemuselo tolik lámat hlavu s terorismem. V Soči jsou přísné kontroly téměř všude a v posledních týdnech útočili sebevražední atentátníci v nedalekém Volgogradu, v Moskvě 1980 takové obavy nebyly, byť v ulicích Moskvy tehdy pro všechny případy bylo na 200 tisíc milicionářů a vojáků.
Sovětské pořádkové síly se spíše staraly o to, aby zahraniční hosté neviděli nic, co by odporovalo pověsti SSSR jako ráje dělníků, rolníků a pracující inteligence. Alkoholici, narkomani nebo prostitutky byli z metropole deportováni.
Tehdejší sovětský vůdce Brežněv byl na rozdíl od Putina už těžce nemocný, jeho zdraví podlomily infarkty, alkohol a závislost na prášcích na spaní. Jakékoliv projevy přednášel pomalu a těžce, neustále popadal dech.
Vzpomínku na moskevskou olympiádu tedy zakončeme dobovým vtipem, který si utahoval ze stavu generálního tajemníka. "Brežněv přistoupí k mikrofonu a začne číst projev při zahájení her. O! O! O! O! Přiběhne k němu jeho poradce a zašeptá mu: Soudruhu Brežněve, to nečtěte! To jsou olympijské kruhy!"
Martin Novák
