Za kulisy událostí – Ministr financí Miroslav Kalousek s obrovským nasazením lobbuje za to, aby sněmovna nevydala k trestnímu stíhání jeho stranickou kolegyni Vlastu Parkanovou, v jejíž éře ministerstvo nalilo do pokladny firmy Omnipol desítky milionů za nákup letounů CASA.

Jeden z Kalouskových argumentů zní: Jak může být někdo stíhán za to, co schválil kolektivní orgán (v tomto případě Topolánkova vláda)?

Insider přináší dva reálné případy, kdy soudy takovou otázku rozhodly. Oba jsou si s kauzou Parkanové podobné. V každém ovšem zazněl jiný verdikt.

V jednom soud konstatoval, že ministr nenese odpovědnost za to, co mu podřízení připraví. V druhém naopak jasně řekl, že když veřejný činitel předloží ke schválení nějaký projekt, je to na jeho triko.

Případ proti Parkanové:

Bývalá starostka městské části Brno-město Dagmar Hrubá stanula před soudem za to, že uzavřela smlouvy s developerem Wilson na městské pozemky, přičemž cena byla, jak konstatoval Nejvyšší soud, "neobvykle nízká“ – 1 koruna za čtvereční metr a rok (namísto ceny „v daném místě a čase obvyklé“).

Vlastu Parkanovou policie podezřívá, že navrhla vládě kontrakt na letouny CASA s cenou v tomto případě zas "nezvykle vysokou“ a že si nenechala vypracovat posudek právě na „cenu obvyklou“.

Za obě političky v posledku rozhodl kolektivní orgán (v prvém případě rada městské části, ve druhém vláda).

Dagmar Hrubá byla nejprve u soudu osvobozena, ale letos v únoru Nejvyšší soud při dovolání žalobce konstatoval, že do rady návrh podala ona sama, a proto veškeré předchozí osvobozující rozsudky zrušil. Exstarostka tak bude muset k soudu znovu.

Podobně i Parkanová předkládala jako ministryně návrh na nákup letadel do vlády.

„Oba případy jsou si podobné, minimálně obě měly podobné pozice v exekutivě. Podobné je i to s cenou obvyklou – myslím, že si Vlasta Parkanová alespoň měla vyžádat rozklad úředníků ministerstva, jestli je nutný posudek na cenu,“ říká právník Michal Závodský, který na verdikt Nejvyššího soudu v kauze Hrubé redakci Insideru upozornil.

V jednom se však kauzy liší: zatímco u Dagmar Hrubé Nejvyšší soud konstatoval, že musela vědět o peripetiích smlouvy (kromě nezvykle nízké ceny byly pozemky bezplatně převedeny na město s podmínkou, že budou využity „nekomerčně“, čímž se stěží může myslet, byť levné, pronajmutí developerovi), Parkanovou zatím policie podezírá (podle kusých informací uniklých ze spisu pro sněmovnu) spíše z nedbalosti – nenechala si vypracovat onen posudek na „cenu obvyklou“.

Tento argument dnes čerstvě zpochybňuje postoj Ústavu státu a práva, který zveřejnilo Kalouskovo ministerstvo: posudek obvyklé ceny podle něj Parkanová nemusela mít.

Pro Parkanovou:

Vedle toho jsou však známy dva podobné případy, v nichž figurovali ministři českých vlád. Oba nakonec dopadly v jejich prospěch.

Policie se před jedenácti lety pokusila dostat k soudu lidoveckého ministra kultury Jindřicha Kabáta za to, že zastavil bance dvě vzácné budovy v centru Prahy kvůli úvěru pro později zkrachovalou Českou lotynku. Policie byla přesvědčena, že Kabát neměl právo domy zastavit, a obvinila jej podle paragrafů, za něž mu hrozilo pět let vězení.

Obviněn byl ministr Kabát (tak jako nyní Parkanová) a také úředník Kratochvíl (nyní Staněk). Obvinění ministra stálo na premise, že ten, kdo stojí v čele úřadu, je za jeho chod odpovědný, a tedy i za smlouvy, které podepisuje, či obchody, které uzavírá.

Základní motto Kabátovy obhajoby znělo: exministr sice podepsal zástavy, ale až poté, co mu podřízení (včetně spoluobviněného Kratochvíla) připravili detailní podklady.

„Jestliže celý aparát ministerstva připraví ministrovi něco k podpisu a ubezpečí ho, že je všechno v pořádku, ministr nemůže být génius, aby odhalil, jestli je něco špatně. Ministr navíc není v pozici člena představenstva nějakého podniku, který má jasnou odpovědnost za správu majetku," prohlásil exministrův advokát Tomáš Sokol.

Soud dal nakonec za pravdu obhajobě a Kabáta obžaloby v plném rozsahu zprostil.

Podobný je i případ někdejšího člena Zemanova kabinetu Petra Lachnita, kterého žalobce chtěl stíhat kvůli jeho podpisu na smlouvách o nevýhodných pronájmech budov ministerstva pro místní rozvoj. Nadřízené státní zastupitelství ale nechalo policii, aby případ znovu prozkoumala, a nakonec měl oplétačky jen Lachnitův podřízený, který mu smlouvy připravil k podpisu.

Lachnit obviněn nikdy nebyl.