Byznys - Český tendr na dostavbu nových temelínských bloků pokračuje. ČEZ tento týden oznámil výsledky předběžného hodnocení zájemců o dodávku, politici projektu dál vyjadřují podporu. Přitom pořád není jasné, jak se dostavba Temelína bude financovat. A výchozí podmínky se zhoršují.
ČEZ je ochoten se do investice řádově za čtvrt bilionu korun pustit, pokud mu stát dá dopředu garanci pevné výkupní ceny, takzvaný Contract for Difference. V čem spočívá? Pokud by výkupní cena elektřiny na burzách klesla pod předem stanovenou hranici, uhradila by energetické společnosti rozdíl vláda. Kdyby tržní cena naopak stoupla nad dohodnutou sumu, platil by ČEZ kompenzace státu. Mechanismus má dopad na zákaznické ceny: kompenzace za výkyvy trhu by se promítaly přímo do zákaznických faktur, podobně jako dnes pevné příspěvky na podporu obnovitelných zdrojů energie.
Garanci ceny volí britská vláda pro stavbu jaderné elektrárny Hinkley Point. Právě britským vzorem se inspirovali šéfové ČEZu, kteří za něj lobbují u nás i v Bruselu. Čeští politici už půl roku opakují, že se jim britský model líbí. Zdá se přijatelný premiérovi, ministrům financí i průmyslu a vzácně se s nimi tentokrát shodují dokonce i zástupci největší opoziční strany ČSSD. Vzorový projekt se ale vyvíjí překvapivým směrem.
Garance 113 eur na megawatthodinu
Ještě nedávno domácí experti odhadovali, že ČEZ by se do stavby nového Temelína mohl pustit, kdyby měl jistotu výkupní ceny mezi 65 až 70 eury za megawatthodinu (pro srovnání - letos se ceny ročních dodavatelských kontraktů pohybují pod 45 eury). Vzývaný britský model však ukazuje, že ani hranice 70 eur nemusí být pro investora jaderné elektrárny dostatečná. Společnost EdF, která má Hinkley Point stavět, počítá s garantovanou cenou ve výši 96–97 liber (tj. 113–114 eur) za megawatthodinu, a to na 35 let dopředu.
Definitivní podoba dohody EdF a britské vlády se čeká koncem tohoto týdne. „Ani pak ale nebude tento scénář jistý, protože garance podléhá schválení v Bruselu,“ upozorňuje analytik J&T Banky Michal Šnobr, který patří ohledně dostavby Temelína k největším skeptikům.
Ostatně britský vzor, projekt Hinkley za zhruba 14 miliard liber, stojí za pozornost celkově. Svědčí totiž o tom, že se investoři do stavby jaderných zdrojů dnes v Evropě skutečně nehrnou. Britská vláda původně jednala o podmínkách stavby se třemi zájemci – kromě EdF také se skupinami E.ON a RWE. Jenomže obě německé korporace z projektu už dříve vycouvaly. A v únoru odešel i další hráč. Britská Centrica vystoupila ze společného podniku s EdF, v jehož rámci se měla jako menšinový partner na stavbě Hinkley Point podílet.
Centrica je obchodník s energiemi a od roku 2008 aktivní také v jaderné energetice. Drží dvacetiprocentní podíly v jaderných elektrárnách EdF Energy, jež pokrývají zhruba třetinu jejího prodeje elektřiny. Svůj odchod ze společného podniku Hinkley EdF zdůvodnila Centrica tím, že náklady na přípravu přesáhly předpokládaný limit ve výši jedné miliardy liber (v přepočtu víc než 30 mld. Kč).
„Zatímco v celé řadě klíčových oblastí projektu bylo dosaženo pokroku, zejména v návrhu a plánování, zůstávají nejistoty ohledně celkových finančních nákladů a termínů výstavby,“ oznámila Centrica v tiskové zprávě a šéf firmy Sam Laidlaw dodal, že nejasnosti ohledně návratnosti investic vedly k závěru, že „další účast není dobrým řešením pro společnost Centrica ani pro její akcionáře.“
I přes britské zádrhely čeští politici britskému modelu stále věří, cenová hranice 96–97 liber na megawatthodinu ani 35leté trvání garance pro ně není směrodatné. „Model nerovná se cena,“ říká náměstek ministra průmyslu Pavel Šolc, k jehož úkolům patří práce na schvalování české energetické legislativy v Bruselu. Jak Šolc podotýká, začala už česká strana v Evropské komisi o budoucím „Contract for Difference“ na Temelín jednat, řeč je ale zatím jen o principu.
Energetická nejistota
„Stanovení konkrétní ceny, natož její výše, dosud předmětem jednání nejsou. K tomu se dostaneme až v pozdější fázi,“ vysvětluje Šolc a dodává: „Cena rozhodně musí být přiměřená podmínkám trhu. A budoucí podmínky někdy za 15 let nejsou jen o tržní ceně elektřiny. Je totiž otázka, jestli v té době vůbec nějaký energetický trh v dnešní podobě bude. Protože ten dnešní funguje jen asi 10 let a už je v potížích. Je to i o dalších podmínkách, o tom, jak elektřinu získat, o spolehlivosti záruk přístupu k ní, různých doplňkových platbách a podobně.“
Šolc už dříve v rozhovoru pro Insider připustil, že vzhledem k harmonogramu temelínského tendru bude o možném dodavateli nových temelínských bloků rozhodnuto dříve než o garanci ceny - a tím pádem i o reálnosti celé obří investice. Dokud nebude jasno ohledně garance, je celý Temelín na vodě – i kdyby už měl ČEZ vybraného dodavatele.
I když šéfové energetické firmy ujišťují, že tato nejistota není pokračování tendru na překážku, protože s ní všichni zúčastnění předem počítají, je velmi pravděpodobné, že se celá veřejná soutěž na dodavatele nakonec pozdrží a že vítěz tendru nebude vybrán letos v září, jak harmonogram předpokládá. Ostatně důvodem odkladu se mohou stát i protesty společnosti Areva, jež se nehodlá smířit se svými vyřazením z tendru a nedávno podala rozklad proti verdiktu antimonopolního úřadu. Areva oznámila, že využije všech možných opravných prostředků, takže když neuspěje v rozkladném řízení, požene svou kauzu „výš“, tedy do Bruselu. Což by znamenalo další průtahy celého procesu. Mezi lidmi pohybujícími se kolem tendru není nijak ojedinělý názor, že hlavním důvodem pro vyřazení Arevy byla od počátku snaha celý proces zbrzdit, protože odklad v dnešní nejistotě vyhovuje vlastně všem – jak zájemcům o dodávku, tak ČEZu i státu.
Mezi lidmi z energetické branže každopádně pochybovačů o obřím projektu přibývá. Například šéf Energetického a průmyslového holdingu Daniel Křetínský soudí, že Temelín bude třeba, ovšem později než po roce 2020, jak předpokládá dnes platný harmonogram. Šnobr a někteří další analytici se čím dál víc přiklánějí k názoru, že dokončení Temelína podle dnes běžícího scénáře je nereálné. Šnobr upozorňuje, že jen přípravné práce projektu spolykají 25 miliard korun, a pokud se ukáže, že jde o slepou uličku, půjde o peníze vyhozené z okna. Ztráta by šla na vrub akcionářů ČEZu, tedy především státu. „Kdyby ČEZ Temelín odpískal, zvedlo by to hodnotu jeho akcií,“ prohlašuje spolumajitel investičního fondu Sanning Capital Jan Pravda.
Na druhou stranu jsou ale mezi experty na ČEZ i zastánci pokračování tendru. „Je jasné, že dostavba Temelína je otevřená. Celý energetický sektor je teď v Evropě v pohybu, nejasná je míra rizika, otázky financování i budoucnost regulačních systémů. Ale pokračování v tendru smysl má. Podmínky na trhu se musí stabilizovat, za rok může být vše jasnější,“ říká analytik BH Securities Petr Hlinomaz. „České uhelné elektrárny dožívají, je třeba hledat za ně náhradu. Když tou náhradou nebude Temelín, je otázka, jestli by jiné řešení nevyšlo ještě dráž. Je logické, že chce mít vláda dopředu k dispozici kalkulaci Temelína, aby mohla kvalifikovaně rozhodovat,“ dodává.
Zuzana Kubátová
