Pohádka o gruzínském miliardáři, který uzavřel mír s ruským nepřítelem

Aktuálně.cz Aktuálně.cz
2. 10. 2012 13:47
Reportáž z povolební Gruzie od zvláštního zpravodaje: Hned jak vystoupíte z tbiliského letiště ke stanovišti taxíků, stojí naproti obrovská modrá stěna. Na ní je prezident Michail Saakašvili s americkým podnikatelem Donaldem Trumpem, společně propagují stavbu mrakodrapu v černomořském přístavu Batumi, kterou Trump financuje. Asi nikde, v žádné jiné zemi neuvidí člověk tolik indicií vymezujících se proti Rusku jako v Gruzii...
Foto: Tomáš Kunc

Zahraničí - Asi nikde, v žádné jiné zemi neuvidí člověk tolik indicií vymezujících se proti Rusku jako v Gruzii.

Hned jak vystoupíte z tbiliského letiště ke stanovišti taxíků, stojí naproti obrovská modrá stěna. Na ní je prezident Michail Saakašvili s americkým podnikatelem Donaldem Trumpem, společně propagují stavbu mrakodrapu v černomořském přístavu Batumi, kterou Trump financuje.

Z letiště do centra vede ulice George Bushe na památku jeho návštěvy Tbilisi 10. června 2005, kdy trasu lemovaly spontánně tisíce lidí a pak mu aplaudovaly na hlavním náměstí Svobody.

Ačkoliv Gruzie není členem Evropské unie a ještě zcela jistě dost dlouho nebude, strašně moc tam chce a na všech ministerstvech, úřadech a dokonce i některých soukromých domech vlají vedle sebe červenobílé gruzínské vlajky a modré zástavy EU.

To, že Václav Klaus si unijní vlajku na Pražském hradě odmítá vyvěsit, by tady určitě nepochopili.

Na hlavní Rustaveliho třídě plné obchodů luxusních značek a místě, kde lze na chvíli podlehnout dojmu, že Gruzie je bohatou evropskou zemí, stojí budova Národního muzea.

Mezi stálé expozice patří Dějiny sovětské okupace 1921–1991, s výrazně protiruským tónem. Návštěvníkům pouštějí ve smyčce videozáběry ruských vojáků z roku 2008 valících se Gruzií během války a také záběry rozbombardovaných paneláků v gruzínském městě Gori.

Chybí ale samozřejmě to, co bylo předtím: Že gruzínské dělostřelectvo bombardovalo obytné čtvrti v Jižní Osetii...

Všichni Gruzíni přitom umí rusky, sledují i ruskou televizi a ruská média. Dvě staletí společné existence s Ruskem a někdejší ruská podpora proti dalšímu nepříteli – osmanským Turkům – udělaly své.

Mluvit s cizincem rusky není pro Gruzíny problém. Neodvrátí se, když promluvíte rusky.

Nemají rádi ruskou politiku a Putina. Abcházii a Jižní Osetii považují za gruzínské území okupované Ruskem, ale jak řekl v rozhovoru pro Insider místní politolog Arčil Gegešidze: "Musíme hledat s Ruskem nějaký způsob vztahů. Už jen proto, že jeho velký trh je pro naši ekonomiku důležitý. Po jeho ztrátě se zhoršila životní úroveň a zvýšila nezaměstnanost.“

Jak do toho zapadá pondělní velký volební úspěch gruzínské opozice vedené Bidzinou Ivanišvilim?

Docela dobře.

Právě šestapadesátiletý vůdce koalice Gruzínský sen tvrdí, že s ruskou okupací se nelze smířit, ale je třeba být racionální a s Rusy jednat.

Za to si od radikálně protiruského prezidenta Michaila Saakašviliho vysloužil označení „loutka Kremlu“ a ruský produkt. Varoval voliče, že hlasem pro opozici hlasují pro podvolení se nepříteli na severu, ale ti - soudě podle předběžných výsledků s více než 50 procenty pro Gruzínský sen - na tohle příliš neslyšeli.

Ivanišvili žil až do roku 2001 v Rusku a své obrovské jmění, více než šest miliard dolarů, si vydělal hlavně tam. Vlastnil například banku, realitní kanceláře, síť lékáren. Všechno ale prodal, aby byl na gruzínskou politiku „čistý“.

Ve své domovské zemi pak dával peníze na charitu, nechal postavit největší kostel v Gruzii, opravoval budovy.

Sám bydlí ve futuristickém proskleném sídle v kopci nad městem (na snímku) a kromě jiného vlastní originály Moneta a Renoira. Má je ale v Londýně, protože ve Tbilisi jeden nikdy neví, co se může stát...

Insider si povšiml toho, že mnozí Gruzíni miliardáře vidí trochu jako spasitele, který svými penězi nastolí v zemi období prosperity a dostatku pro všechny.

To je samozřejmě nebezpečná iluze, ale je třeba také říci, že Ivanišvili se cíleně snaží mírnit to, co by se dalo nazvat kultem osobnosti. Na billboardech se neobjevují jeho tváře, jen znaky Gruzínského snu a pak místních kandidátů. Prezentuje koalici jako kolektivní dílo, ne jako svůj tým.

V zemi, která dala světu Stalina, je to rozhodně rozumná politika.

 

Právě se děje

Další zprávy