Inside sport – Šéf fotbalu Pelta zatajil před policií důkazy, řekl někdejší šéf disciplinárky Jiří Golda – a fotbalová republika je vzhůru nohama.

Najednou ožívá polozapomenutý příběh z loňského září, kdy se po rozhodcovském zářezu fotbalistů Sparty v Plzni objevil na Strahově šéf letenského klubu Daniel Křetínský s černou taškou a tvrzením, že Sparta má velmi znepokojující informace o způsobu řízení soutěží v profesionálním fotbale. A že má pro to i důkazy.

A tím to celé v podstatě i skončilo, protože „zdrcený“ fotbalový předseda Miroslav Pelta předal věc policii a ta pak po čase řekla: Sorry, ale žádné důkazy, s nimiž by se dalo pracovat, jsme nedostali.

Když teď Golda mluví o tom, že ty důkazy Pelta dost možná stopil, neobjevuje tím žádnou Ameriku.

Od chvíle, kdy tehdejší policejní ředitel Tomáš Martinec řekl, že v Křetínského tašce žádné důkazy nenašel, bylo jasné, že jsou tu jen tři varianty vysvětlení:

1)      Žádné důkazy nikdy ani nebyly a Křetínský s Peltou pouze sehráli velké divadlo, aby zastrašili ty, kteří podle nich programově škodili Spartě, resp. pomáhali jejímu plzeňskému rivalovi.

2)      Důkazy si nechal Křetínský a Peltovi je třeba jen ukázal, nebo naznačil, co v ruce drží.

3)      Důkazy stopil Pelta, jak teď říká Jiří Golda.

Jenže to by v praxi nebylo dost dobře možné bez součinnosti Daniela Křetínského. Protože i šéfa Sparty si policie pozvala na výslech. A ani od něj se nic konkrétního nedozvěděla a žádné důkazy neobdržela. Což ovšem samo o sobě nevylučuje možnost 1, 2 ani 3.

Když dnes Jiří Golda „mediálně křičí“, že se kauza zametla pod koberec, má jistě pravdu, ale nějaké to pometlo, kterým by si zametl před svým vlastním prahem, by měl vzít do ruky také on sám.

Křetínský se totiž s taškou a prohlášeními o důkazech objevil na Strahově 18. září 2012. A disciplinární komise vedená právě Jiřím Goldou ten případ začala fakticky řešit až 12. prosince, kdy se před ní konečně objevil člověk, který o sobě o 88 dní dříve (!) řekl, že má důkazy o nekalostech v řízení profesionálního fotbalu, tedy Křetínský.

Že pak komisi nic neřekl, je další věc. Jen v extrémně nestandardním sezení mezi čtyřma očima Goldovi nějaké důkazy přislíbil a pak mu je stejně nedodal.

Ale těch 88 dní prodlevy, to je při vší úctě Goldův „příspěvek“ tomu, že se nic nevyšetřilo.

Když dnes Golda mluví o tom, že Pelta nepředal důkazy policii, připouští, že se jedná pouze o jeho domněnku. Nově dnes ale v rozhovoru pro ČT podotkl, že v průběhu vyšetřování mu předseda Pelta něco o obsahu svého zářijového rozhovoru s Křetínským sdělil.

A tady nám vyskakují další otazníky: Proč Golda jako šéf disciplinárky s těmito informacemi od Pelty nijak nepracoval? A pokud nebyly konkrétní, proč za celou dobu vůbec nepředvolal na výslech před svou komisi Miroslava Peltu?

Disciplinární komise FAČR je dle svého statutu naprosto nezávislý orgán, byť to tak v praxi asi nefunguje. Krátce po svém odchodu ze Strahova dokonce Golda odvyprávěl příběh, kterak mu Pelta radil, jaké tresty má udělit, že je pak odvolací komise zase zruší…

Ale zdůrazněme ještě jeden aspekt. Řády disciplinárce nařizují, aby svá šetření v případě jakéhokoli podezření na významné nekalosti uvnitř fotbalu zahajovala neprodleně.

Golda místo toho od září 2012 akceptoval Peltův postup, že se věc předá policii, až něco vyšetří. Jak už jsme si řekli, policie zhruba po 40 dnech „pátrání“ oznámila, že asi nic nevyšetří, protože žádné důkazy v ruce nemá.

A pak se na scéně objevil příběh s Chřestýšem, tedy funkcionářem na volné noze Martinem Svobodou, který měl podle sudích Adámka a Býmy nabízet úplatek za výhru fotbalistů Plzně v Jablonci.

Touhle story se Golda a jeho komise na pár týdnů zaměstnali, nic nevyšetřili – a to nejpodstatnější, tedy výslechy Křetínského, potažmo Pelty, na Strahově stále odkládali.

Pak se ale Golda zčistajasna chopil iniciativy a začal na Křetínského brutálně tlačit, že když důkazy nepředloží, potrestá jeho, potažmo Spartu za poškozování jména fotbalu.

Jako by se najednou Golda vymkl čísi kontrole… Tak Pelta s kolegou Berbrem hbitě vyčarovali úpravu disciplinárního řádu, která Goldovi v podstatě sebrala případ ze stolu – a Golda na funkci předsedy disciplinárky vzápětí rezignoval.

Abychom přesně pochopili jeho roli v případu, museli bychom si umět odpovědět na otázku, proč dlouhé měsíce dělal směrem ke Křetínského tašce mrtvého brouka a proč pak najednou tak dramaticky změnil model svého chování a uvažování.

Působilo to v jistou chvíli dojmem, že přestal hrát podle Peltových notiček ženoucích zprvu hřmící skladbu kamsi „do ztracena“. Místo toho začal hrát najednou Golda „furioso“.

Zda se v něm probudilo jeho vlastní, dosud ujařmované já, nebo zda ho ke změně postojů motivovalo něco jiného či někdo jiný, to ví jen Jiří Golda.

Zájemců o to, zatlačit Křetínského do kouta, by se jistě v republice našlo dost. A dost možná i z jiných než fotbalových kruhů. I kdyby jen kvůli škodolibému potěšení, že se třeba čísi konkurent v permanentní válce o energetické miliardy spálí o hrnec fotbalového guláše, který si sám navařil.

Z Goldy je dneska mediální „Hero of the Day“, sám tvrdí, že jen proto, že se ho na Křetínského tašku zeptal novinář z Radiožurnálu, tak mu prostě jen zopakoval svůj postoj, který nemění od ledna, kdy ze Strahova odešel. Lépe řečeno: Práskl tam za sebou dveřmi.

Každopádně však Golda využil situace a do televizních kamer dnes vyzýval Peltu, ať dá spravedlnosti průchod, ať už to zasáhne kohokoli.

Hezké. Až na jednu drobnou vadu. Že to Golda po Peltovi nechtěl z pozice šéfa disciplinárky.

Luděk Mádl