Oui? Spíš non. Jak číst zprávy z Kanady

Aktuálně.cz Aktuálně.cz
5. 9. 2012 13:04
Volební vítězství separatistů není velkým šokem. Zaprvé se dosud vládnoucí liberálové zkompromitovali několika korupčními aférami a upadající ekonomikou, zadruhé vítězství Parti Quebecois není nijak omračující.
Foto: Tomáš Kunc

Zahraničí - Země, o kterých se nemluví v televizích a nepíše v novinách nebo na zpravodajských webech, mívají většinou to štěstí, že tam nedochází k žádným přírodním katastrofám, politickým nebo sociálním otřesům nebo k politicky motivovanému násilí.

Příkladem takového státu málokdy se vyskytujícího ve zprávách je Kanada.

Výjimkou z pravidla bývají dny, kdy se probouzí quebecký separatismus a na stůl se vrací možné rozdělení Kanady.

A taková chvíle nastala po letech právě dnes. Separatistická strana Parti Quebecois zvítězila v provincii v místních volbách a její šéfka Pauline Mauroisová příznivcům shromážděným v Montrealu sdělila, že jednou – někdy v budoucnosti – bude Quebec nezávislý.

Mítink poznamenal incident, při kterém ozbrojený muž vtrhl do sálu a s francouzsky proneseným výkřikem "Angličané se probouzejí“ začal střílet. Než jej policisté zadrželi, jednoho člověka usmrtil a jednoho těžce zranil. Před budovou objevila policie automobil naložený zbraněmi.

Předsedkyni Quebecké strany musela ochranka kvůli střelbě odvést z pódia.

Pro Kanadu, která se vůči sousedním Spojeným státům vymezuje nízkou kriminalitou, byl tento večer šokem. Naposledy se v zemi zabíjelo z politických důvodů před dvaačtyřiceti lety, když quebečtí radikálové unesli a uškrtili ministra práce a sociálních věcí.

Samotné vítězství separatistů tak velkým šokem není. Zaprvé se dosud vládnoucí liberálové zkompromitovali několika korupčními aférami a upadající ekonomikou, zadruhé vítězství Parti Quebecois není nijak omračující. Získala 54 křesel ze 125, tedy ani ne polovinu. Liberálové, kteří programově zůstávají pevně na platformě federální Kanady, mají jen o čtyři mandáty méně.

Nezdá se tedy, že by se vracela vlna zájmu frankofonních obyvatel Kanady o vlastní stát. Podle posledních průzkumů by ho nyní chtěla necelá třetina.

V roce 1995 se konalo druhé a zatím poslední referendum. Tehdy zvítězili zastánci setrvání ve federaci jen velmi těsně, poměrem 50,58 procenta hlasů ku 49,42 procenta.

Od té doby se ale situace zklidnila a velké části obyvatel Quebecu zřejmě stačí, že jim nikdo nesahá na francouzštinu, která je stále druhým státním jazykem Kanady a se stejným statusem, jaký má angličtina. Otázkou je, co by nezávislostí získali.

Kanaďan českého původu žijící od začátku devadesátých let ve Vancouveru uvedl pro Insider, že v oblastech, kde převládá anglickojazyčné obyvatelstvo, problém Quebecu skoro nikoho nezajímá a nemluví se o něm.

Dříve podle něj bylo například při hledání pracovního místa výhodou, když někdo ovládal angličtinu i francouzštinu. To už ale dnes moc neplatí.

Méně než patnáct procent Kanaďanů, pro které je mateřský jazyk angličtina, umí francouzsky. Na druhé straně skoro polovina frankofonních Kanaďanů hovoří i anglicky.

V roce 1967 rozbouřil Quebec a Kanadu francouzský prezident Charles de Gaulle, když v projevu z balkonu montrealské radnice k velkému davu zakřičel slavnou větu: "Vive le Québec libre!“ (Ať žije svobodný Quebec!)

Separatisty to povzbudilo, zbytek země rozhněvalo. Skoro půl století poté je frankofonní provincie stále součástí Kanady. Svoboda a nezávislost, jak vidět, nemusejí být nutně totéž.

 

Právě se děje

Další zprávy