Za kulisy událostí – Zákonodárci znovu voličům připomněli své heslo Všichni jsme si rovni, ale my jsme si rovnější. Tak nějak by se dala nazvat "neformální" debata, která pronikla i do médií a v níž skupinka poslanců probírala možnost, jestli by vedle imunity neměli přece jen být před zákony ještě více zvýhodněni než ostatní občané.
Jde o to, že když občana odposlouchává při vyšetřování policie, stačí jí povolení jakéhokoli obvodního soudce, ale poslanci si myslí, že v jejich "rovnějším" případě by měl odposlech povolit jenom vrchní, nebo až Nejvyšší soud.
"Nechci práskat, ale přišel s tím Tejc," říká jeden ze zákonodárců, kteří tento nápad v kuloárech zaslechli. "Ale popravdě: diskutovalo to snad jen pět, maximálně sedm lidí. Nic z toho nebude," dodává.
Sociální demokrat Jeroným Tejc autorství myšlenky nepopírá, pozměňovací návrh, v němž by bylo upraveno odposlouchávání poslanců, zvažoval už nyní v zákoně o elektronických komunikacích. "Ano, začalo se o tom mluvit poté, co se kvůli Rathově kauze objevila otázka, zda lze poslance odposlouchávat, nebo ne."
S tím, že odposlouchávání Ratha bylo protiústavní, přišla advokátka Klára Samková a sám Rath se při vystoupení ve sněmovně podivoval: "Takže tady člen Parlamentu je prostě nejenom odposloucháván, ale i sledován prakticky asi na každém kroku po dobu půl roku."
Nad papalášskou bezostyšností této věty se Jeroným Tejc brání, že mu nešlo o ztížení možnosti nasadit na zákonodárce odposlech.
"Jen jsem chtěl, aby bylo v zákoně výslovně napsáno, že poslance odposlouchávat lze, jen je otázka, kdo by to schvaloval," brání se Tejc. "Ústavní soud sice rozhodl, že to protiústavní není, v jiném případě ale může rozhodnout jinak."
Čertovo kopýtko ale v jeho návrhu je. Za prvé je tu problém naznačený v úvodu: proč by měl odposlechy poslanců schvalovat někdo jiný než odposlechy jiných občanů. A za druhé z toho plynoucí podezření: kdyby se povolování odposlechů pro poslance soustředilo na jedno místo, je tu skoro pevná jistota, že by toho političtí šíbři využívali. Stačilo by mít na příslušném místě dobrého informátora a víte všechno.
Poslanci zatím Insider jenom uklidňují, že toto téma není tak úplně na pořadu dne, ale že by svůj další extrabuřt nějak razantně odmítali, to ne.
"O té debatě jsem slyšel," připouští občanský demokrat Jan Vidím a hned pokračuje: "Ale jsem si jist, že v tuto chvíli žádný takový návrh otevírat nebudeme. Už vzhledem k naší extrémně 'vysoké' popularitě."
"Měla by se o tom vést odborná debata bez emocí. Teď na to není doba, důkazem je i to, že jsem žádnou změnu zákona ani já, ani nikdo jiný nepodal," říká ve stejném duchu Jeroným Tejc.
Jedním z těch, kdo hovoří odmítavě, je bývalý ministr vnitra František Bublan. "Já osobně bych to nedoporučoval, nevím, proč by měla být nějaká privilegovaná skupina vyčleněna. Pokud to rozčleňovat, tak podle závažnosti předpokládaného skutku, ne podle toho, zda je odposlouchávaný poslancem, nebo ne," říká.
A jako expert z praxe upozorňuje na některá úskalí: "Pokud sledujete nějakou skupinu, často se na sledovaný ‚centrální subjekt’nabalí další osoby. Teprve po čase můžete zjistit, že v legálně odposlouchávané skupině posloucháte i hovory třeba právě nějakého poslance. A to pak akci přerušíte? Budete žádat jiný soud?".
Nad tím vším Insider s dávkou černého humoru připomíná, že hůř (nerovněji) už tu z hlediska odposlechů bylo. V porevoluční éře měla Česká národní rada (český parlament zaniklý se vznikem samostatné České republiky) v jednacím řádu ustanovení, že nasadit operativní techniku na poslance může policie jen se souhlasem předsedy ČNR.
