Portrét – Před patnácti lety ho znal každý, kdo se trochu zajímal o box. Filip Bušina měl rozjetou nadějnou kariéru v ringu a několik titulů i účast v reprezentaci. Kvůli neshodám s reprezentačním trenérem ale pověsil kariéru ve 23 letech na hřebík.
Paradoxem je, že pouhého půl roku nato jel místo Bušiny na olympiádu v Sydney boxer Rudolf Kraj. A ve stejné váhové kategorii získal stříbrnou medaili. „Byl to rváč a sázel na úder. Já byl naopak tanečník a boxer přední ruky, který vyčkává, než soupeř fyzicky odejde,“ vzpomíná Bušina.
Před pěti lety se jeho jméno objevilo tentokrát již na titulních stránkách novin. To když policie Bušinu, kterého půl roku předtím středočeský hejtman David Rath dosadil do funkce investičního náměstka středočeských nemocnic, obvinila ze stamilionových daňových úniků.
Zatímco soud kvůli daňovým únikům je stále v nedohlednu, Bušina nastartoval novou kariéru. Tentokrát na akademické půdě. Vystudoval několik vysokých škol a dokonce na několika z nich začal přednášet. Od roku 2010 učí o korupci a lobbingu na Vysoké škole politických a společenských věd v Kolíně a stejná témata, rozšířená o management a ekonomiku, přednáší na Moskevské státní univerzitě strojírenství a informatiky.
Jen nepřežvykuje teorii, prožil to!
„Příští rok chci habilitovat. Od září budu učit na stavební fakultě v Kursku personální management a controlling,“ říká nyní sedmatřicetiletý Bušina.
Kromě toho také čile publikuje. Je pravidelným přispěvatelem do časopisu Veřejné zakázky, píše odborné texty do měsíčníku Inženýrské stavby a loni se stal členem redakční rady profesně uznávaného webu stavebniserver.com.
Na konci března vydal Bušina obsáhlou monografii s názvem Personální management ve stavebnictví.
Experti nešetří na knihu chválou a označují ji za nadprůměrnou. „Je to velice empirické a pravdivé, má to výpovědní hodnotu,“ hodnotí jeho knihu například rektor Unicorn College a současně profesor katedry personalistiky pražské VŠE Jiří Kleibl.
„Je velmi dobře zpracovaná. Pan Bušina má schopnost analýzy a sběru materiálů a toho je u nás jako šafránu,“ říká Kleibl. „Na rozdíl od jiných, kteří stále jen přežvykují, co se všude píše, on skutečně ty věci zkoumá a popisuje z pohledu, jak je poznal a jak fungují v reálu,“ dodává.
Je pracovitý a vyhledává témata
„Je nesmírně pracovitý a vyhledává témata,“ říká například šéf společnosti Sweco Hydroprojekt Miroslav Kos. A vzpomíná na první větší setkání na jaře 2009, kdy Bušina pracoval právě jako finanční náměstek středočeského hejtmana Davida Ratha.
„Měli jsme s krajem jednání o koncepci protipovodňové ochrany. My dali studii, která měla tři čtvrtě metru na výšku, a on ji do druhého dne celou nastudoval,“ říká Kos. „Ta masa, co sestudoval, se připravovala čtyři měsíce,“ kroutí ještě dnes hlavou.
Bušinu však zaregistroval již dříve – ovšem jen velmi letmo – kolem akciové společnosti Stavby. Tu totiž Bušina kolem roku 2006 ovládl a vzápětí začal její raketový vzrůst. „Nevěděli jsme, že existují, pak ale zazářila. On tu firmu vytahal pracovitostí, konexemi,“ popisuje Kos.
Z dvou set milionů na dvě miliardy
Bušina totiž v roce 2006 koupil malé rodinné „eseróčko“ s obratem 200 milionů korun, které změnil na akciovku. Brzy se firma stala jednou z největších v Česku s obratem přes dvě miliardy korun a žila z velké části z veřejných zakázek.
V roce 2008 navíc založil firmu Executive Project Group (přejmenovanou později na ML Compet), která se zabývala přípravou veřejných zakázek.
A začal se důsledně točit kolem politiky. Na křtinách jeho syna v roce 2008 byla například řada tehdy prominentních členů ODS jako Marek Šnajdr, Petr Tluchoř či Petr Gandalovič, on sám posléze vstoupil do ČSSD, kde vzápětí ovládl stranickou buňku v Říčanech u Prahy.
Bušinovo kolečko
V roce 2009 to vypadalo jako dokonale vymyšlený byznys plán, který lze nazvat pojmem Bušinovo kolečko: Jedna Bušinova firma zakázky připravuje, druhá je získává a k dokonalosti je to dovedeno tím, že Bušina celý proces kontroluje jako investiční náměstek na kraji.
„Všechny firmy, než jsem odešel do veřejného sektoru, jsem prodal,“ hájí se ale Bušina. Nicméně současně tvrdí: I kdyby, vlastnit obě firmy nebylo nic nezákonného. „Zákon to umožňoval, byl jsem vlastníkem, ne statutárem,“ dodává.
Pravda je, že Bušina po svém obvinění začal bojovat za čistotu veřejných zakázek. Například za to, aby se sjednotila kritéria, podle nichž se hodnotí nabídky. A začal i vystupovat proti anonymním akciím – byť právě on sám v době, kdy vlastnil Stavby i EPG, tohoto nešvaru využíval a jako majitel nebyl veřejně vidět.
„Bylo to jako obrácení Ferdyše Pištory. Začal na všechno koukat z druhé strany, jak by se to dalo změnit, zprůhlednit. Začal hledat, jak by se to prostředí dalo vyléčit,“ popisuje Bušinův přesun ze stavební branže na akademickou půdu již zmíněný Kos. „Od konce roku 2011 je návrh nové evropské směrnice o zákonu o veřejných zakázkách. Začal ji důkladně hodnotit a oba jsme došli k tomu, že je dobré tu směrnici opsat,“ popisuje Kos.
Vztah s Barkovou, vysvědčení a svazácký majetek
Nicméně i přes jeho „obrácení“ je kolem Bušiny stále příliš mnoho otazníků. A nejsou to jen zmíněné daňové úniky.
Krátce se například mihl kolem vytunelovaného svazáckého majetku, kdy se stal na několik měsíců majitelem Hotelu Alice, který původně patřil do majetku Cestovní kanceláře mládeže. „Zneužili mě, napsali na mě firmu a chtěli ze mě udělat bílého koně,“ říká Bušina.
Také se proslavil vztahem s Libuší Barkovou, o dvanáct let starší ženou, která přispěla k pádu tehdejšího premiéra Stanislava Grosse. Barková Bušinu následně zažalovala, že jí ukradl firmu – soudy spor řeší dodnes.
A již jen drobností je pak to, že jej policie obvinila z toho, že padělal své maturitní vysvědčení.
Marek Pokorný
