Zahraničí – "Host jako host, třebas Turek,“ zní slavná věta ze Švejka, kterou pronesl hostinský Palivec v hospodě U Kalicha.
V Praze dnes nikoliv U Kalicha, ale na Pražském hradě, ve Strakově akademii, v Poslanecké sněmovně a na podnikatelském fóru jednal Turek, který není jen tak ledajakým hostem. Turecký premiér Recep Erdogan přijel na oficiální návštěvu po pěti letech a jako představitel země, která prochází pozoruhodným vývojem, aniž si toho její krizí stižení evropští sousedé – včetně Česka – příliš všímají.
Příjem na hlavu vzrostl v Turecku za uplynulou dekádu více než dvojnásobně. Ekonomika rostla v uplynulých letech kolem deseti procent. Až loni už jenom o čtyři procenta, což je ale ve srovnání s ostatními stále velmi slušné číslo.
Loni vyvezlo Turecko do zahraničí zboží v hodnotě přes 150 miliard dolarů. Do Česka i jinam přitom už nemíří jen turecké žvýkačky, čokolády nebo cigarety, ale také pračky, sporáky, myčky, vysavače, ledničky, DVD přehrávače. Například spotřebiče značek Beko nebo Vestel. České společnosti investují do turecké energetiky.
„Vzájemný obchod mezi Českou republikou a Tureckem - až na drobné výjimky v posledních přibližně deseti až dvanácti letech - výrazně roste, když se od roku 2002 zvýšil více než sedminásobně. Takovouto pozitivní dynamiku vývoje obchodní bilance má Česká republika jen s několika málo dalšími zeměmi. S výjimkou krizových let2009 a2012 u importu a 2008 u exportu roste objem vyvezeného a dovezeného zboží každoročně v průměru o dvacet procent,“ uvedl pro Insider předseda Česko-turecké smíšené obchodní komory Aleš Eppinger.
Dříve se mluvilo s despektem o tureckém hospodářství a o zemi jako „o nemocném muži na Bosporu“. Nyní, zdá se, překypuje zdravím, a jestliže se o 21. století pořád mluví jako o století Číny, zřejmě může být stejně tak i stoletím Turecka.
Země má za sebou éru sporů mezi politiky a armádou, kterou poznamenávaly chaos, nefunkční vlády a dokonce i vojenské převraty nebo výrazné zásahy armády do rozhodování o politice a ekonomice.
Inflaci se podařilo loni dostat na šest procent, nejméně za skoro půl století. V mezinárodním srovnání je turecký bankovní systém dobře kapitalizovaný. Státní dluh Turecka v poměru k HDP se pohybuje kolem 40 procent, což je zhruba stejně jako dluh České republiky, považované v Evropské unii za relativně málo zadluženou zemi.
Sám Erdogan před návštěvou Česka, Slovenska a Maďarska objížděl řadu afrických zemí a sjednával tam obchody.
Dokázal vyhrát volby přesvědčivě třikrát za sebou a premiérem je nepřetržitě deset let.
Na Erdoganovi lze mnohé kritizovat. Ve jménu stability mu nejsou cizí autoritářské tendence a jeho odpor vůči médiím, která mu občas něco vytknou, je snad ještě více nenávistný, než je tomu u dosluhujícího i nastupujícího českého prezidenta.
Nepodařilo se vyřešit kurdský problém a některá Erdoganova vyjádření týkající se islámu vyvolávají obavy u stoupenců sekulárního státu, kterým Turecká republika je od svého vzniku v roce 1923.
Hospodářské úspěchy bývalého výborného juniorského fotbalisty, který v mládí na přání otce ukončil slibnou kariéru a raději šel studovat na univerzitu ekonomii a politologii, ale nelze přehlédnout.
Už jen při příletu na istanbulské Atatürkovo letiště. Neuvěřitelně se v posledních letech rozrostlo, stalo se jednou z nejfrekventovanějších evropských vzdušných křižovatek.
Kuriózní je, že právě prosperita poslední dekády nakonec rozhodne o tom, že Turecko nejspíše zůstane mimo Evropskou unii. Přestože první přihlášku si podalo ještě do Evropského hospodářského společenství v roce1963 apřístupové rozhovory o členství začaly před osmi lety.
Jak ukazují průzkumy, vstup do Unie přestává být pro mnoho Turků cílem, přestože se většina z nich považuje za Evropany (stejně tak jako za muslimy, v tom nevidí rozpor) a více než polovina tureckého vývozu jde do členských zemí EU.
Z pětatřiceti přístupových kapitol je jich zatím otevřeno třináct, dokončena byla jediná. Evropský komisař pro rozšíření Štefan Füle zrovna s Tureckem moc práce nemá, protože jednání je zablokováno. Kvůli kyperskému problému, lidským právům, atd.
Hlavním důvodem odmítání Turecka je ale spíše obava některých zemí s přijetí dalších 75 milionů muslimů do Unie. Francie a Německo tak preferují projekt „privilegované partnerství“, který předpokládá, že Turecko bude pro EU něco jako nejbližší příbuzný, ale přesto ne člen rodiny. Nečasova vláda má opačný názor: Premiér v pondělí podpořil plnohodnotné členství.
Příměr turecké hospodářství tak, jak ho známe, ale každopádně už moc nesedí. Erdogan by svoji éru završil ještě jedním úspěchem. Pořádáním olympijských her v Istanbulu v roce 2020. Jako potvrzení tureckého vzestupu.
Martin Novák
