Byznys - Za oceánem se schyluje k velkému právnímu souboji. Střetávají se v něm ratingové agentury, americký stát a finanční krize.
Americký stát učinil to, na co se chystal již delší dobu. Jeho ministerstvo spravedlnosti zažalovalo ratingovou agenturu Standard & Poor's kvůli chybnému hodnocení rizik u hypotečních cenných papírů v období před začátkem finanční krize. Finanční částka, o kterou se chce americká vláda soudit, není podle ministra spravedlnosti Erica Holdera menší než pět miliard dolarů.
Nejde jen o velké peníze, ale i o princip. Viník se bude hledat v oblasti technických postupů ratingového hodnocení, nestrannosti či ovlivnitelnosti agentur i možného selhání konkrétních lidí. Šlo o záměr, zanedbání, či náhodu? Žaloba tvrdí, že agentura již věděla o zhoršujících se poměrech na realitním trhu, ale kvůli udržení ratingových zakázek nepromítla vyšší rizika do svého hodnocení instrumentů tzv. CDO odvozených od kvality hypotečních úvěrů. Jejich kolaps spustil finanční krizi.
Máslo na všech hlavách
Máslo na hlavě mají obě strany. Pokud se agenturám vyčítá selhání v hodnocení rizik, pak je na místě otázka, jaká varování a opatření dělali před finanční krizí američtí regulátoři, zejména americká komise pro cenné papíry (SEC). Ti dohlížejí na finanční trh, hodnotí chování a kvalitu bank a mohli, či měli vyjádřit pochybnosti o rizikových nástrojích v aktivech bank.
Není také bez zajímavosti, že obviněným je (zatím) jen Standard & Poor's, přitom její ratingy byly shodné s ratingovými známkami ostatních agentur. Standard & Poor's se brání, že jde o pomstu za snížení úvěrového ratingu Spojeným státům v létě roku 2011. Rating USA byl totiž brán jako nedotknutelný (zejména z pohledu americké vlády). A svým způsobem to platí i dosud. Ratingové agentury Moody’s a Fitch se v případě amerického dluhu omezily jen na komentáře a varování. Přímému hodnocení a změně známkování se raději vyhnuly. Šalamounsky se možná o to intenzivněji věnovaly hodnocení dluhové bonity amerických měst. Například Moody’s v loňském roce snížila úvěrové hodnocení obecních dluhů v nominálním objemu 311 miliard dolarů. Letos bude pokračovat.
Když se dva perou, třetí se směje, což platí pro právní kanceláře, které mohou inkasovat palmare.
Pifku na agentury má i Evropa
I Evropa má s ratingovými agenturami své zkušenosti. Vzpomeňme, jak se možnosti financování evropských států staly rukojmím ratingových agentur v roce 2011. Nešlo ani tak o samotné nastavení ratingu, jako o časový diktát den po dni se zhoršujících známek připomínající kampaň s cílem totálně očernit Evropu a degradovat evropské státní dluhopisy v očích finančního trhu.
Proto i Evropa má na ratingové agentury pifku a přináší vlastní řešení. Původní návrhy stavěly na vzniku evropské ratingové agentury. Té „pravé“, nezávislé na dvojím metru zámořských ratingových agentur. V extrémní poloze to teoreticky mohlo vést k absurdní situaci, kdy emitent dluhopisu „vydává“ či diktuje i rating. Evropa nadiktuje rating svých dluhopisů, aby je mohla přijímat ECB, aby mohly být i v portfoliích komerčních bank atd.
Z toho zatím sešlo a nedávno přijaté rozhodnutí je střízlivější a racionálnější, neboť se omezuje jen na určení termínů periodicity zveřejňování ratingů. To by mohlo napříště omezit efekt zmíněné kampaně a snížit iracionální dopady na trhy.
Že by se Evropa šla také soudit, o tom zatím řeč nebyla. Německý soud však údajně povolil soukromým investorům žalovat Standard & Poor's za to, že nezachytila nastupující problémy americké investiční banky Lehman Brothers.
Petr Hlinomaz
