Byznys - Svět se vydal zásadně chytřejší cestou, jak elektronizovat naše zdraví, než je třeba v Česku známý projekt IZIP. Má podobu zařízení, která o vás ledasco vědí. Byla k vidění na letošním veletrhu CES.

Nutně nemusí jít o instantní medikity, které v pravidelných intervalech sledují složení vaší stolice a krve, jak si to představovaly ještě před pár lety sci-fi romány.

V USA se tato zařízení jmenují Activity Trackers, sledovače aktivity, a o jejich rozmach a průlom do životů nejprve geeků a dnes už i běžných bílých límečků se postarala americká firma FitBit. V roce 2007 ji založil James Park s Ericem Friedmanem a o rok později představili první zařízení FitBit. Maličkou klipsu si připínáte na opasek a ona sleduje pomocí akcelerometru, co děláte. Z toho odhaduje, kolik kalorií právě pálíte. Sleduje, jak spíte, jak se budíte, jaká je kvalita vašeho spánku, a přes aplikaci na webu či v telefonu můžete zadávat, co jste snědli, takže pálení kalorií se páruje s jejich příjmem.

Sexuální aktivita zůstala neveřejná

Jak to souvisí se zdravím? Inu, především tak, že v USA (a nejen tam) je řada onemocnění tak či onak provázána s obezitou a nezdravým životním stylem. FitBit vsadil na to, že když bude jeho nositel dostatečně buzerován a zároveň motivován, může pomoci dát životní styl do pořádku. A tak soupeříte s kamarády o to, kdo udělá za týden více kroků nebo nasbírá víc bodů za nejrůznější aktivity. Jednu dobu FitBit dokonce evidoval a zveřejňoval Sexual Activity, než se ukázalo, že to lze přes Google vyhledat - pak tento údaj z veřejného webu zmizel.

Úspěch FitBitu byl tak veliký, že čekací lhůty přesáhly mnoho měsíců, a to byl v prodeji jen v USA. Nebylo se čemu divit, že záhy do monitoringu aktivity přišly i další firmy. Především Nike, který již delší dobu vyráběl zařízení pro sledování běhu. To rozšířil o další aktivity a vytvořil Fuelband, gumový náramek, který měří a sleduje vaši aktivitu.

V roce 2011 přichází (a záhy se z trhu stahuje) Jawbone Up, jehož přepracovaná a doladěná verze se objevuje na loňském vánočním trhu. A na lednovém CESu se objevují další zařízení. FitBit konečně představuje Flex v podobě náramku (klipsy se ztrácí, můj první se mi ztratil za tři hodiny). Zařízení Basis místo náramku vypadá rovnou jako hodinky a k polohovým senzorům přidává konečně také senzor pulsu. A do třetice stojí za to zmínit vidličku Hapifork od HapiLabs (http://www.hapilabs.com, na obrázku k článku), která sleduje vaše stravovací návyky a do mobilu či počítače přenáší informace, které vám mají pomoci hubnout. Klipsa na opasek je v nabídce HapiLabs také, a to pod názvem Hapitrack.

Zdraví a informace na prodej

Zatím to všechno vypadalo jako jednoduchá snaha získat peníze z lukrativního trhu produktů pro hubnutí a fitness. Jenže se ukazuje, že řada firem (minimálně FitBit a Basis) míří dále. Zařízení jsou totiž připojena prakticky online do internetu pomocí Bluetooth (ovšem toho málo žravého, tedy verze 4, kterou mají jen novější mobily). A již nyní FitBit připouští, že porovnáváním a sledováním vzorů v datech se dostává k informacím, jež jsou zajímavé, přičemž vyhodnocení takových informací zákazníkům prodává. V premium programu si můžete zaplatit za rozšířené reporty o kvalitě vašeho spánku či o kvalitě vašeho stravování. Tím to ale začíná. Vzory umožňují vysledovat i náběh na některé (především civilizační) choroby a podchytit je v raném stadiu. A následně na ně nabídnout preventivní tréninkový program ještě dříve, než by bylo třeba je řešit medicínsky.

Rozšiřování miniaturních senzorů sledujících náš životní styl slibuje být zajímavým průlomem do medicíny civilizačních chorob. Přenáší léčení z chirurgických sálů spíše k preventivním metodám i vyšší osobní zodpovědnosti. Učí lidi chápat souvislost mezi tím, jak se chovají ke svému tělu, a tím, jak jim dobře slouží.

K nanosenzorům, které volně plavou vaším krevním řečištěm, jak je popisují vize populárně technických magazínů, je zatím ještě daleko. Kdo ví, zda budeme v nejbližší době ochotni něco takového si do těla pustit. Ale náramek na ruce či klipsu v kapse kalhot už zjevně ochotni používat jsme. Chytré senzory se snaží nezatěžovat nás vyplňováním a evidencí. Například FitBit má v databázi americké řetězce restaurací i oblíbené restaurace a jídla, takže stačí vybrat, kde a co právě jíte, a okamžitě se přiřadí patřičná kalorická náročnost pokrmu.

Naše zdravotní evidence se postupně začne do cloudu přesouvat, ať už český IZIP dopadne jakkoliv. Budou za to moci chytré senzory a naše zvyšující se vůle se o své zdraví starat dříve, než nás začne jeho řešení stát moře peněz. Ostatně, FitBit připouští, že jeho největší zákaznická báze se rekrutuje z třicátníků, kteří mají sedavé zaměstnání.

Poznámka na okraj: většinu popsaných produktů v Česku (alespoň oficiálně) nekoupíte.

Patrick Zandl