Byznys - Na hloubku ekonomické krize a vývoj v Evropě se můžete dívat přes údaje statistiků, ale neméně užitečný náhled poskytují i jména hlavních postav. Insider vám přináší 2. díl slovníku evropské dluhové krize.
Tentokrát to jsou lidé – představitelé států, institucí, agentur – reprezentující a prosazující řešení, která doposud Evropa použila k obraně proti dluhové krizi. A také to jsou aktéři, kteří budou v příštím roce hledat cestu, kudy se z krize vymanit.
Nabízíme vlastní výběr osobností spojovaných s dalšími osudy Evropy, někdy v pozitivním, někdy v negativním smyslu. Uvádíme je ve vazbě na jejich „mateřské“ státy či instituce.
-
Německo
Angela Merkelová – osmá kancléřka v novodobé historii Německa, první žena v tomto úřadu (CDU). Díky váze německé ekonomiky je považována za neformální šéfku Evropské unie. Symbol přísného přístupu k nápravě řeckých dluhů, ale také zastánce vyšší evropské integrace (centralizace) a řešení zahrnujících vzájemnou finanční pomoc evropských zemí, což je trnem v oku německé opozici, neboť finanční pomoc zatěžuje německý rozpočet.
Některé názorové proměny se v průběhu její kariéry mohou jevit trochu podivně. Například přes počáteční vědeckou kariéru v oblasti přírodních věd (v oboru kvantové chemie) se postavila na stranu absolutního zákazu využití jaderné energetiky v Německu a nekritické podpory využití obnovitelných zdrojů.
Za podobně kontroverzní jsou považovány její postoje k muslimské otázce; od ocenění dánského kreslíře Kurta Westergaarda (zobrazení Mohameda nesoucího bombu v turbanu) až po prohlášení, že muslimové jsou součástí Německa.
Zdá se, že její poměrně nekompromisní postoje podléhají časem určité erozi pod vlivem blížících se podzimních německých parlamentních voleb v roce 2013 (září, říjen).
Wolfgang Schäuble - německý ministr financí. Prosazuje fiskální unii a funkci měnového komisaře, v jehož pravomoci by bylo odmítat jednotlivým členským zemím návrh rozpočtu, pokud by se to ukázalo jako nezbytné. Naopak není velkým příznivcem společného evropského bankovního dohledu.
Spekuluje se o něm jako o možném nástupci Jean-Clauda Junckera na pozici šéfa Euroskupiny (grémium ministrů financí eurozóny institucionalizované Lisabonskou smlouvou).
Peer Steinbrück - v Čechách nepříliš známý německý politik, kterého si německá SPD vybrala jako vyzyvatele současné kancléřky v podzimních volbách. O výsledku voleb je asi předčasné spekulovat, v každém případě německé parlamentní volby se dají označit za evropskou událost příštího roku.
Francie
François Hollande – současný (24.) francouzský prezident zvolený do prezidentského úřadu 6. 5. 2012, kde nahradil Nicolase Sarkozyho.
Část ekonomů pochybuje o ekonomických reformách socialistické vlády prezidenta Hollanda. Ta chce sice do konce příštího roku snížit deficit veřejných rozpočtů na 3 % HDP, ale ze dvou třetin se opírá o zvyšování daní, zejména firemních, a jen z jedné třetiny o snižování výdajů, přičemž veřejné výdaje tvoří až 56 %, což je nejvíce v eurozóně.
Hollande je v otázce řešení zadlužení a např. i v energetické politice v určité opozici proti Merkelové, ale o to více usiluje o těsnější propojení Francie a Německa a větší propojení v rámci EU, což by mohlo přinést i finanční podporu jeho domácí politice.
Nicolas Sarkozy – předcházející (23.) francouzský prezident, s lehkým přívlastkem populistického jednání.
-
Španělsko
Mariano Rajoy – španělský premiér (zvolen 21. 12. 2011). Pokud se dovídáme zprávy o Španělsku, o jeho ekonomice, bankovním sektoru atd., bývá většinou citován právě Mariano Rajoy. Není to dlouho, co kapitálové trhy visely na ústech španělského premiéra a jím vedené vlády v očekávání, kdy Španělsko požádá o finanční pomoc, což se nakonec stalo ve formě žádosti o pomoc pro španělské banky (ne pro stát).
Snad jen pro zajímavost: Rajoy je velkým zastáncem španělských tradičních býčích zápasů.
-
Itálie
Mario Monti – italský ekonom a akademik, který 9. 11. 2011 nahradil Silvia Berlusconiho na postu předsedy italské vlády. Příchod Montiho do čela vlády byl všeobecně přivítán, neboť jím sestavená vláda odborníků nastolila program konsolidace italského rozpočtu, vedla si vcelku úspěšně a její působení zatím vyvrcholilo schválením rozpočtu na rok 2013, který mu ale ubral na domácí popularitě.
S poměrně velkým neklidem přijaly kapitálové trhy oznámení rezignace tohoto mezinárodně důvěryhodného politika před pár dny (8.12.). Rezignace souvisí s jarními parlamentními volbami v Itálii (březen, duben 2013).
Silvio Berlusconi – populista a podnikatel, známý svými aférami a korupčními skandály. Berlusconi vycítil, že může usilovat o premiérský comeback v nadcházejících jarních volbách. Jeho případné vítězství a změna politiky by byly s velkou pravděpodobností novými problémy pro evropskou ekonomiku i politiku.
Řecko
Antonis Samaras – současný řecký premiér vzešlý z červnových voleb tohoto roku, předseda nejsilnější řecké pravicové strany Nová demokracie.
Evropská unie
José Barroso – portugalský politik, od 22. 7. 2004 předseda Evropské komise. Zastánce rostoucího sjednocování Evropy i za cenu jejího „rozdělení“ na dvourychlostní Evropu.
Jean-Claude Juncker - od roku 2005 šéf Euroskupiny – grémia ministrů financí eurozóny (zavedeno Lisabonskou smlouvou). Na konci letošního roku či na počátku příštího roku plánuje opustit tuto funkci. O jeho nástupci se spekuluje v osobě německého ministra financí Wolfganga Schäubleho, což se nelíbí Francouzům.
Mario Draghi – italský bankéř a ekonom, který nastoupil na místo prezidenta Evropské centrální banky (ECB) po Jean-Claudu Trichetovi. Pod jeho vedením ECB vyhlásila již dvě kola půjček evropským bankám, v posledním případě program označovaný jako LTRO. Centrální banka také přistoupila k aktivnějšímu tištění peněz v rámci pomoci dluhy postiženým evropským zemím.
-
Svět
Christine Lagardeová – francouzská právnička a pravicová politička, od 5. 7. 2011 generální ředitelka IMF (Mezinárodní měnový fond), což je světová organizace, která se mimo jiné podílí na financování evropských zemí postižených dluhovou krizí.
Lagardeová je známá svou kritikou Řecka a neschopnosti státu vybírat daně stejně jako neochoty občanů daně platit. I přes snahu zmírnit svůj postoj je její obrázek u řecké veřejnosti téměř stejně negativní jako v případě Angely Merkelové.
-
Pozn. red.: První díl slovníčku naleznete ve vydání ze 14. 12. (http://bit.ly/V2Xebo). Obsahuje výklad zkratek dluhové krize.
