Kroos, první šampion ze země, co už není

Aktuálně.cz Aktuálně.cz
20. 7. 2014 14:28
Stal se prvním hráčem narozeným v NDR, který může vstát a říct: Vyhrál jsem fotbalové mistrovství světa.
Foto: Tomáš Kunc

Inside Sport – Otevřel oči a cítil se jako král. Toni Kroos se totiž probudil do snu. Do svého snu, který proměnil ve skutečnost.

V neděli se stal fotbalovým mistrem světa, ve čtvrtek už ho vítali v Realu Madrid. V nejúspěšnějším klubu fotbalové historie i současnosti podepsal smlouvu na šest sezon. Za každou z nich zinkasuje přinejmenším 6 milionů eur. To je sen, který se vyplní málokomu.

Brzy to bude 25 let, co svůj sen o lepší budoucnosti začalo naplňovat 16 milionů obyvatel Německé demokratické republiky. Ten sen přišel v noci z 9. na 10. listopadu 1989, kdy padla berlínská zeď.

Toni Kroos se v Greiswaldu narodil krátce poté, 4. ledna 1990. V NDR, která svým přistoupením do Spolkové republiky Německo zanikla 3. října 1990, tedy prožil jen pár měsíců života. A kromě místa a data narození s ní tedy mnoho společného nemá. Něco však přece. Stal se prvním hráčem narozeným v NDR, který může vstát a říct: Vyhrál jsem fotbalové mistrovství světa.

Sedmero chlapíků, co si v dětství ještě dosyta „užili“ pionýrských šátků, televizních pohádek od vousatého skřítka Sandmanna i smradu z trabantů a wartburgů, stálo krůček od triumfu na MS už v roce 2002. Thomas Linke, Bernd Schneider a Jens Jeremies nastoupili tehdy v Jokohamě i ve finále, na střídačce pak seděli i další „východní Němci“ Marco Rehmer, Jörg Böhme a Carsten Jancker.

Dva nula však vyhrála Brazílie. A smutek Michaela Ballacka, tehdy nejslavnějšího rodáka z NDR v německém týmu, se tak ještě znásobil. Uznejte, když v jedné sezoně v barvách Leverkusenu skončíte druhý v bundeslize, prohrajete finále Německého poháru i Ligy mistrů a pak vám ještě bitva o zlato na MS uteče kvůli disciplinárnímu testu za žlutou kartu, zhořkne vám svět.

Jenže Ballackovi zároveň dějiny nabídly šanci existovat ve světě, kde může svobodně říkat, co si myslí, žít, kde chce, a vydělat peníze odpovídající míře jeho talentu. O tom si několik generací německých fotbalistů na území někdejší sovětské okupační zóny mohlo jen nechat zdát.

Zaprodanec a zrádce

Sanita letí po mokré silnici jak šílená. To místo není od Braunschweigu daleko. Nepřehledná zatáčka, za ní strom, co neuhne… A v něm napasovaná Alfa Romeo GTV 6.

Vytahují z ní bezvládné tělo chlapíka, co má v krvi 2,2 promile alkoholu a svých 27. narozenin už se nedožije. Fotbalista Lutz Eigendorf umírá dva dny po nehodě, 7. března 1983.

Opilců, co najdou smrt za volantem, jsou tisíce. Jeho smrt je však podezřelá ze dvou důvodů: 1) Podle svých blízkých nebožtík nikdy tolik nepil. 2) Na případu emigranta Eigendorfa pracovalo 70 agentů Stasi, východoněmecké tajné policie. Důvod? Soudruhy ranilo, že je zradil chlapík, jemuž věřili.

Vizitka Lutze Eigendorfa byla ideologicky bez poskvrnky. Člen FDJ, tedy svazu mládeže, příslušník Svazu německo-sovětského přátelství. A především kandidát členství ve vládnoucí komunistické straně SED. Reprezentant NDR. Fotbalista Dynama Berlín, klubu spjatého s policií, kterému osobně fandil i Erich Mielke, všemocný šéf Stasi.

A tenhle kovaný soudruh Eigendorf vzal v červenci 1979 po přípravném utkání v Kaiserslauternu roha. Pár dní se pod cizím jménem skrýval v penzionu v Lippstadtu, pak ho ve svém soukromí schovával Norbert Thines, šéf kaiserslauternského klubu. Opatrnost byla na místě, v Berlíně se totiž rozpoutalo peklo.

Zaprodal se a zradil, tímto titulkem oznámil svým čtenářům fotbalistův útěk stranický list Neues Deutschland. Eigendorfova manželka Gabriele se i s malou dcerkou ocitly pod permanentním dohledem Stasi. A tajná policie zorganizovala i bleskový rozvod.

Když se posléze Gabriele znovu vdala, netušila, že  jí druhý snubní prstýnek v životě navléká agent Stasi, plnící v její nejtěsnější blízkosti úkol sbírat o emigrantovi další informace.

Eigendorf si mezitím odstál roční sportovní distanc, který mu po zběhnutí napařila Mezinárodní fotbalová asociace FIFA. A posléze hrál za Kaiserslautern a Braunschweig, tedy dokud nezemřel. Vlastní vinou? Publicista Heribert Schwan je přesvědčen, že fotbalistovu smrt připravili agenti Stasi.

Podnětem pro akci podle něj mohlo být interview, které Eigendorf poskytl jen pár dní před nehodou televizi ARD. O NDR se v něm totiž vyjadřoval velmi kriticky.

Schwan rozvíjí teorii, že Stasi fotbalistu unesla, omámila ho, injekčně mu do krve aplikovala velké množství alkoholu a pak zinscenovala náraz automobilu do stromu. Oficiálně ale tato verze nikdy potvrzena nebyla, případ byl úředně uzavřen jako běžná silniční nehoda.

V archivech Stasi se nicméně v pozdějších letech našel Eigendorfův spis s poznámkami typu „Oslnění“, „Statistika nehod“ či „Anestetika“. Přesně rok po Eigendorfově smrti mělo pak podle dokumentace několik agentů Stasi zinkasovat mimořádné odměny. Jeden z nich, Karl-Heinz Felgner, dokonce v roce 2010 prohlásil, že dostal za úkol fotbalistu zabít, ale neudělal to.

Experti nicméně upozorňují, že to celé může být mystifikace, že se všechny tyto poznámky ve spisu mohly objevit až dodatečně, aby si jednou ti, co je najdou, mysleli, že Stasi skutečně vykonala Eigendorfovu popravu. Skutečnou pravdu už asi nezjistíme.

Talent? Hlavně uvědomělost

Vůdcové NDR byli posedlí ideologickou touhou trumfovat co nejčastěji nenáviděný Západ, zejména pak západoněmeckého souseda. Třeba v počtu získaných olympijských medailí.

Režim proto podporoval především ta sportovní odvětví, ve kterých se placek s pěti kruhy dalo posbírat co nejvíc, například atletiku či plavání.

Zato buržoazní tenis byl v NDR prakticky zlikvidován. Lední hokej pak soudruzi naroubovali do bizarního modelu, kdy proti sobě hrály do zblbnutí pořád jen dva týmy: Dynamo Berlín a Dynamo Weisswasser. „Kdyby necítili tlak ulice, udělali by s fotbalem totéž co s hokejem,“ řekl po pádu zdi Georg Buschner, léta trenér fotbalistů NDR.

O zápasy národního týmu byl totiž navzdory jeho nevelké úspěšnosti obrovský zájem. Když NDR začala hrát kvalifikace o velké turnaje, přišlo v roce 1957 na duel s Československem 120 000 lidí!

Na velký šampionát se ovšem východní Němci kvalifikovali jedinkrát, a zrovna na MS 1974 v Západním Německu. Ve skupině dokonce právě tým SRN porazili 1:0, ale zatímco Beckenbauer a spol. nakonec došli k titulu mistra světa, výběr NDR už v dalších zápasech s Brazílií či Argentinou pohasl.

Když po vzniku NDR začali formovat její fotbalovou reprezentaci, dostal první trenér za úkol zohledňovat vedle talentu i politickou uvědomělost. Trenéra tehdy kupodivu vybrali správného, jistého Helmuta Schöna.

Jenže tenhle rodák z Drážďan dobře věděl, že podle oddanosti věci socialismu se nominace skládat nedá. A sám rychle zamířil na Západ, kde se stal legendou, čtrnáct let ve funkci „bundestrenéra“ vyšperkoval vítězstvím na mistrovství Evropy, a pak i světa.

V NDR by nikdy neměl šanci takových úspěchů dosáhnout. Tahle divná země se titulu fotbalového mistra světa dočkala díky Tonimu Kroosovi až teď. Čtyřiadvacet let poté, co zmizela z mapy.

Luděk Mádl

 

Právě se děje

Další zprávy