reklama
 
 

Koláček promluvil o roli významných politiků v kauze MUS

17. 10. 2013 14:43
Antonín Koláček, který v případu Mostecké uhelné dostal v Bellinzoně nejtvrdší trest, v rozhovoru pro Insider poprvé podrobně popisuje svůj pohled na divokou incestní privatizaci dolů.

Rozhovor – Klíčový muž privatizace Mostecké uhelné společnosti Antonín Koláček (54) po letech přerušil bobříka mlčení. Minulý pátek ho poslal soud ve švýcarské Bellinzoně (zatím nepravomocně) na 52 měsíců do vězení. Vyměřil mu tak nejvyšší trest z šestice mužů odsouzených za podvody a praní špinavých peněz. Koláček se nadále cítí nevinný, což vysvětluje v rozhovorech, jež začal tento týden jako na běžícím pásu rozdávat médiím. Sebe a partnery z firmy Appian, s nimiž v roce 1998 za zády státu ovládl Mosteckou, obhajoval už ve vystoupeních pro ČTK, MF Dnes, rozhlas a televizi. Teprve v deníku Insider ale vůbec poprvé podrobně popisuje ze svého pohledu celou transakci, v níž podle švýcarských vyšetřovatelů Appian připravil stát v přepočtu o 97 milionů švýcarských franků.

Došel jste k závěru, že bylo chybou v případu Appian před vyšetřovateli v Česku a ve Švýcarsku nevypovídat. Prohlásil jste, že rozhodnutí měníte a odteď vypovídat budete. Už se na vás obrátili čeští policisté nebo státní zástupci, kteří případ vyšetřují souběžně se Švýcary?

Myslím, že jsme měli víc a dřív mluvit hlavně se švýcarskými vyšetřovateli. Švýcarští soudci buď našemu případu neporozuměli, nebo porozumět nechtěli. Ale s českou policií jsme se dohodli, že se sejdeme počátkem listopadu.

V čem Švýcaři vašemu konání neporozuměli?

Myslím, že ho vůbec nepochopili. Odvážili se posuzovat období transformace české ekonomiky ze socialismu na kapitalismus podle švýcarských zákonů. Neznám detailně zdůvodnění rozsudku, to dostaneme někdy v únoru. Ale to, co u soudu naznačili, jsou věci vytržené z kontextu jen proto, aby mohli zadržet naše peníze a nás odsoudit.

Ale základní rysy případu jsou jasné: vy jste v roce 1998 s kolegy Klimeckým a Měkotou byli ve vedení Mostecké uhelné. Ta svěřila peníze společnosti Newton, kterou řídili Petr Kraus a Marek Čmejla. Za peníze Mostecké se pak skupovaly její akcie, ty pak skončily ve firmě Appian, již založili pánové de Groote a Diviš. A v závěru jste se o majoritu v Mostecké podělili všichni. Je to modelový případ incestní privatizace. Když jste firmu ovládli, koupili jste od státu jeho majoritní podíl, navíc za cenu mimořádně výhodnou. Nevypadá to na zcela čistý postup...

Rámec takto vypadá, ale Mostecká byla tehdy akciovou společností v určité situaci. Když jsem tam v roce 1995 přišel do pětičlenného představenstva (byl tam vyslán svým zaměstnavatelem – Komerční bankou, která po kuponové privatizaci část akcií Mostecké ovládala – pozn. red.), měli jsme za úkol co nejrychleji firmu zachránit a stabilizovat. K tomu jsme vytvořili strategii. Půjčily se nějaké peníze na správu firmě Newton (tu Koláček zakládal, po svém nástupu do vedení Mostecké uhelné z ní vystoupil – pozn. red.), které se pak vrátily zúročené zpátky.

Ale to už jste vlastníky Mostecké uhelné byli vy, respektive váš Appian. Jak došlo k tomu, že akcie, které za peníze Mostecké s vaším vědomím kupoval Newton, skončily nakonec ve vašich rukou?

My jsme pro Mosteckou chtěli najít strategického investora. Tím se měl stát americký Appian, jednali jsme s jeho šéfem Stephenem Norrisem. Jenomže pak se do toho razantně vložil FNM, pan Češka proti tomu vystupoval, dokonce podával trestní oznámení. Stephen Norris se lekl a z operace se stáhl.

A vznikl náhradní „český“ Appian, u jehož zrodu stál Jiří Diviš a jehož tváří se stal bývalý šéf Světové banky a MMF Jacques de Groote. Díky němu Appian dál budil zdání, že jde o americkou firmu. Přitom jste za ním stáli s Divišem a de Grootem vy z vedení Mostecké a lidé z Newtonu. Jak tento model vznikl?

Někdy počátkem roku 1998 za námi přišel Petr Kraus z Newtonu a řekl, že Norris do toho nejde. A že je třeba dokončit shromáždění majority Mostecké bez něj.

Proč?

Firma potřebovala jasného vlastníka, který by jí dal jasnou strategii a jasně v ní rozhodoval. A podíl, který Newton v té době měl, se ještě nedal nabízet dalším subjektům ke strategickému partnerství. Potřebovali jsme získat další akcie od měst a obcí, aby byl dostatečně velký.

Stát ale proti vám bojoval, nechtěl ztratit kontrolu nad firmou. Postupovali jste proti jeho zájmům. Přitom jste byli státem placení manažeři Mostecké. Proč jste se státem nespolupracovali? Majoritním vlastníkem firmy přece měl být podle privatizačního projektu Mostecké právě stát.

My jsme ale se státem jednali! Druhého dubna 1998 jsme dokonce dali státu oficiální nabídku, že buď mu prodáme svůj podíl, nebo odkoupíme ten jeho.

To ale až poté, co jste v MUS – přes marný boj FNM v čele s Romanem Češkou – měli větší podíl než stát. Bitva už rozhodnutá, převahu jste měli vy - manažeři a s vámi spolupracující obchodníci. Proč jste se státem nejednali na rovinu v době, kdy jste akcie začali skupovat? O strategickém partnerovi pro firmu přece nerozhodují najatí manažeři, ale vlastník.

Stát byl informován prostřednictvím svých zástupců v představenstvu. Tedy – relativně. Je pravda, že až na konci roku 1997, protože předtím jsme o té situaci jako představenstvo nevěděli.

Vážně vám to i s odstupem let připadá fér? Akcie skupovala firma Newton, kterou jste spoluzakládal. A byl jste státem najatý manažer, placený za to, že v Mostecké hájíte zájem státu. Ve skutečnosti jste s partnery stát obehráli. Proč?

Ono to na začátku přesně bylo tak, že Newtonu zůstaly nějaké akcie Mostecké uhelné, asi 25 procent, ze swapových operací prováděných s Komerční bankou. Na trhu působilo hodně brokerů, kteří koncentrovali další akcie Mostecké. A tak Newton začal logicky na ten svůj první balík nabalovat další podíly.

Říkáte, že vás vedla snaha získat pro Mosteckou jasného vlastníka. Nejjednodušší cestou ale bylo, aby stát ke svému 46procentnímu podílu koupil od obcí jejich pět procent akcií a stal se s nimi jasným, nezpochybnitelným většinovým majitelem. Proč jste jako státem placení manažeři Mostecké, informovaní o tom, že se akcie z trhu skupují, nenavrhli státu tuto jednoduchou a poctivou variantu?

Stát nevěděl, co si s uhlím počít. Firma byla pod obrovským tlakem restrukturalizace těžkého průmyslu, spotřeba hnědého uhlí klesla z nějakých 90 milionů tun ročně na asi 45 milionů. V té době se rozhodlo o dostavbě Temelína, bylo jasné, že jen ten nám sebere dalších 25 milionů tun roční těžby. A já navíc nebyl v představenstvu Mostecké za stát!

Zastupoval jste tam Komerční banku. Ta byla ještě v té době ve státních rukou. Měl jste hájit zájem státu jako vlastníka – jak banky, tak dolů, ne?

Banka byla akciovou společností. Ale je pravda, že státní.

Kdo z ministrů věděl o tom, že vaše manažerská skupina začíná skupovat akcie Mostecké?

Informovali jsme ministra Pilipa.

Ale až v době, kdy jste měli v rukou větší podíl než stát. Když bylo dobojováno. A teprve v roce 1999 jste veřejně deklarovali, že vaše skupina ovládá největší podíl v MUS. Kvůli tomu mimochodem ministerstvo financí nedávno rozšířilo trestní oznámení na vás.

Ono to šlo dost rychle, shromáždění balíku v Newtonu trvalo jen asi tři měsíce. V momentě, kdy jsme to začali dokupovat od obcí, o tom věděl pan Češka. Prohlášení ministerstva financí nerozumím, myslím, že se zmýlilo.

Jakou roli v případu hrál významný politik ČSSD, poslanec Josef Hojdar? V divoké privatizaci vám pomohl, protože právě on přemlouval hornické obce, aby právě vám prodaly své akcie. Jak jste ho na té operaci zainteresovali?

Pan Hojdar byl členem představenstva Mostecké uhelné, byl jmenovaný za města, za region. Když Newton informoval představenstvo o tom, co se stalo, že původní americký Appian ztratil o Mosteckou zájem, souhlasil, aby Newton zkoncentroval ten akciový balík sám.

V té době pořád byly dvě možnosti: majorita se mohla zkoncentrovat buď v rukou státu, nebo v rukou vašeho Appianu. Jak jste Hojdara přesvědčili, aby lobboval za vás?

Byl přesvědčen, že je výhodnější, když akcie koupí Newton, protože ten platil Mostecké ze svěřených peněz slušné devítiprocentní úroky. A stát pak měl možnost majoritu získat – mohl ji přece koupit poté, co dostal FNM v dubnu 1998 ten dopis, kde jsme nabízeli buď odkup státního podílu, nebo prodej toho našeho.

Jenomže v té době policie prošetřovala trestní oznámení, které na vás Češkův FNM podal. Těžko s vámi mohl stát dělat tak velký obchod. Kdyby od vás váš balík koupil, dostali byste za něj asi tři miliardy korun. Měli jste v rukou trumfy a panovaly pochybnosti, že jste je získali férovou cestou. Ale pojďme k dalším zajímavým postavám vaší skupiny. Jak se vám podařilo získat pro projekt Appianu pana de Groota?

Byl součástí původního amerického investičního fondu Appian. Spolupracoval s různými politiky, s různými finančními institucemi. Byl u toho od počátku, kdy jsme kontaktovali Steva Norrise.

V roce 1998 podal FNM kvůli skupování akcií Mostecké pro Appian trestní oznámení. Vypovídali jste kvůli tomu tehdy na policii?

Ano.

Přiznali jste, jak přesně ty obchody běží? Že se akcie nakupují z peněz vložených Mosteckou do Newtonu a že je shromažďuje Appian, na kterém jste zainteresováni i vy sami, manažeři Mostecké?

Nevím, co policie věděla. My jsme odpovídali na jejich otázky. A vždy jsme vše dokladovali. Tehdy se vytvořila fáma, že je Mostecká vytunelovaná, ale pak se ukázalo, že jsme měli pravdu, že tunelovaná rozhodně nebyla.

V roce 2003 jste s Lubošem Měkotou Appian opustil, vy dva jste se soustředili jen na Mosteckou, zatímco Appian, po vašem odchodu reprezentovaný pány Čmejlou a Divišem, privatizoval Škodu Plzeň. Vy jste o ni neměli zájem?

My jsme s Lubošem Škodovku vůbec neřešili. Nakonec jsme se dohodli, že se rozdělíme.

Škoda se prodávala ve dvou fázích, v letech 2003 a 2004. Byl jste přinejmenším u začátku tohoto procesu. Angažoval se v roce 2003 v privatizaci Škody v zájmu Appianu Martin Roman, pozdější šéf ČEZ, který v té době jako státem najatý manažer Škodu řídil? Léta čelí podezření, že Appianu do Škody pomohl.

O tom nic nevím, nevěnoval jsem se Škodovce. Už někdy od roku 2002 jsem byl pomalu na odchodu, měl jsem své jiné zájmy.

Čekáte, že švýcarská justice bude pokračovat ve vyšetřování privatizace?

Co se mne týká, já jsem do vyšetřování Škody nebyl zahrnut, takže o tom nic nevím.

Švýcaři údajně odhalili, že z peněz pocházejících z Mostecké šly peníze na účty českých politiků. Že provize zprostředkoval obchodník Pavel Musela a část peněz skončila na švýcarském účtu otce Roberta Sýkory, náměstka ministra průmyslu v sociálnědemokratické vládě. Mohlo jít o úplatky za privatizaci Škody nebo za hladký doprodej státního podílu v Mostecké do rukou Appianu.

Tomu vůbec nerozumím, této představě.

Je pravda, že i Škoda Plzeň se kupovala za peníze z Mostecké?

My jsme jako Mostecká uhelná prostřednictvím dceřiné společnosti Portoeuroinvest (registrovaná v lichtenštejnském Vaduzu – pozn. red.) půjčili Appianu 800 milionů korun na privatizaci Škody. Ty peníze se do Portoeuroinvestu vrátily i s úrokem.

Když začali Švýcaři šetřit váš případ, prověřovali až 60 firem, většinou v různých offshorových destinacích, kudy peníze z Mostecké protékaly. Proč jste používali tak složitou strukturu? Budí to zdání, že jste od počátku chtěli zametat stopy.

Dělali jsme to na doporučení právníků, kvůli daňové optimalizaci. Nerozuměl jsem úplně tomu všemu.

Proč jste nakonec z Mostecké v roce 2007 zcela odešel? To bylo v době, kdy polovinu ve firmě držel Pavel Tykač, jemuž jste se společníky část akcií odprodali…

Můj celý život je o spolupráci. Když nevidím, že je někde spolupráce možná, tak odcházím.

V pondělí jste se podivil, že se švýcarská justice stará o obchody a konta Appianu, ale nezajímají ji jiná konta jiných českých občanů, jmenovitě Romana Janouška. Jeho účet Švýcaři před nějakou dobou na čas zablokovali kvůli podezření, že jsou na něm peníze pocházející z nezákonné činnosti. V Česku se tehdy spekulovalo, že mohlo jít o úplatky za kontrakty pro Škodu, tedy pro Appian. Například za dodávky tramvají pro Prahu nebo vlaků pro České dráhy. Víte, k čemu Janouškovo konto slouží?

Nevím, co je tam za peníze. Vím z veřejných zdrojů, že tam byly zablokované tři miliardy korun a pak byly opět uvolněny. A z neveřejných zdrojů vím, že někdo z České republiky řekl švýcarským orgánům, že ty peníze jsou čisté. Švýcaři nám sdělili, že Česká republika se za tyto peníze zaručila. Nevím, kdo to byl. Ale nechápu, proč naše peníze ve Švýcarsku – platba za akcie Mostecké uhelné od Pavla Tykače – jsou zmrazeny jako špinavé a proč peníze pana Janouška jsou čisté.

Jak se na váš postup díváte zpětně dnes?

Dokázali jsme vést s Lubošem Měkotou a pány Pudilem a Bobelou Mosteckou uhelnou s jasnou vizí. Z pozice vlastníků to bylo logičtější.

Jak budete dál postupovat před švýcarským soudem? Odvoláte se proti rozsudku?

Předpokládám, že ano, s právníkem mám schůzku asi za dva týdny. Zatím neznám plné odůvodnění rozsudku, až ho budeme mít šanci prostudovat, budeme to řešit. Jsem připravený jít do vězení, ale věřím, že se to nestane, věřím na vyšší spravedlnost. Nevím, proč bychom právě my měli být obětí za celou českou privatizaci a za krásnou čistou tvář švýcarských bank. To opravdu nechci.

Jak vám švýcarské vyšetřování ovlivnilo život? Postupoval byste před lety stejně s dnešní zkušeností?

Řadu věcí bych dělal jinak. My jsme tehdy neznali zahraniční právo, museli jsme důvěřovat zahraničním bankám a právníkům. Třeba banka Credit Suisse si nás důkladně prověřovala, zkoumali, jestli nejsme propojení ještě s komunistickou StB, jestli nepereme peníze, nemáme peníze z drog. Všechno bylo tehdy v pořádku, dnes to justice posuzuje jinak. Z dnešního pohledu bych zvážil, čemu důvěřovat, asi bych si některé věci víc ověřoval.

Ptala se Zuzana Kubátová

 

autor: Aktuálně.cz | 17. 10. 2013 14:43

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama