Jak to bylo?
Vedlejší příjmy prezidenta Václava Klause z literárních a přednáškových aktivit jsou v Česku dlouhou dobu veřejným tajemstvím.
Publikování po celém světě Klausovi umožňují i sponzoři vzbuzující obavy z konfliktu zájmů, jako byl třeba ruský ropný koncern Lukoil. Insider také popsal, jak Klaus své knihy propaguje na státních návštěvách placených z eráru...
Mlčení ohledně příjmů prezidentovi dovolují české zákony, podle nichž nemusí hlava státu na rozdíl od všech ostatních ústavních činitelů podávat majetkové přiznání.
Je to trochu český unikát, své příjmy zveřejňuje jak americký prezident, tak třeba hlava státu u sousedů na Slovensku.
Kde najdete více?
Jak to dopadlo?
Příběh vydání slovinské verze prezidentova anti-ekologického bestselleru Modrá, nikoli zelená planeta ukázal, že sponzoři jsou u Klausových knih spíš pravidlem. Sto kilo papíru a překlad knihy tam Klausovi zaplatila balkánská papírenská jednička Vipap Videm Krško, kterou však majoritně vlastní český stát.
Klausovi nakladatelé poprvé potvrdili, že přes tuto podporu ze strany státu či soukromých sponzorů mívá Klaus pozici jako každý jiný spisovatel a honoráře míří do jeho kapsy. Vipap argumentoval třeba tím, že podobně jako Klausově spisu pomáhal na svět slovinskému vydání pokladu české literatury, básni Máj Karla Hynka Máchy.
Prezident o tom zatvrzele mlčí. Po publikování článků v Insideru dal ovšem silně najevo, co si myslí o dotazech na své vedlejší příjmy, které mu umožňuje a ulehčuje veřejná funkce, jež má mít nezpochybnitelnou morální autoritu - redaktory rozzlobeně nazval „antilidmi“ a „soudruhy“. Tím to zatím skončilo.
